Výstup na Azad Kuh

Azad Kuh patří k nejpůsobivějším vrcholům v pohoří Elborz. Nejde o žádný fádní výčnělek z hlavního hřbetu, tak jak je tomu v případě mnoha dalších čtyřtisícovek v tomto horském systému. Ostrý skalní štít se zprudka zvedá nad okolním terénem a ze tří světových stran jej tvoří téměř strmá skalní stěna. Její výška přesahuje na západní straně hory 500 metrů a dodává jí vzezření Materhornu. Navzdory svému atraktivnímu vzhledu zůstává však Azad Kuh dosti opomíjenou horou, jež je známa především místním vyznavačům skalního lezení.

Může za to pravděpodobně i jeho odlehlá poloha mimo hlavní turistické trasy. Pohledem na tuto horu se nelze kochat z žádné jiné běžně navštěvované destinace, vrchol není dokonce vidět ani z frekventované silnice spojující Teherán s pobřežím Kaspického moře. Dramatická silueta Alam Kuhu vynikne nejlépe z údolí Noor, z jehož jižního konce se zvedá jeho gigantická skalní stěna. V překladu znamená název hory „Vrchol svobody“, ale Íránci mu často přezdívají Shazdeh (princ), neboť jde o nespornou dominantu celého kraje. Jediná schůdná cesta na vrchol vede z jihu. Výchozím bodem je vesnička Minak (2390 m) v údolí Noor, kam se lze dostat pravidelným minibusem.

Odtud vede první etapa po hrbolaté silničce do skutečně malebné osady Kalak Bala (2650 m). V létě lze tento úsek zdolat i najmutím auta, ale proč zbytečně utrácet, když je to jen pár kilometrů. Louky a pastviny nad vesničkou nabízí spoustu vhodných míst pro postavení stanu.Přilehlý potůček poslouží k základní hygieně, ale pitnou vodu raději získejte z jiných zdrojů. Následující den zabere výstup na vrchol a následný návrat do Kalak Bala. Strmý svah je poměrně snadno schůdný, není třeba se bát žádných obtíží.

Přibližně za 6 hodin lze dosáhnout skalnatého sedla Chooren (3800 m), které je některými domorodci nazýváno též Chehel Khaneh. Do cíle je odtud asi hodinu a půl. Samotný vrchol tvoří dva stejně vysoké výčnělky, ale snadná cesta vede jen na ten východní.Za dobrého počasí budete odměněni panoramatickým výhledem na centrální část pohoří Elborz a na obzoru snadno rozeznáte i dvě nejvyšší hory země: Damavand a Alam Kuh.

S trochou štěstí se lze ve vesnicích Minak a Kalak Bala sehnat ubytování v soukromí. Lépe je však spoléhat na vlastní stan, první tábor postavit co nejvýše ve svahu to půjde a zkrátit si tak finální útok na vrchol. Jídlo je třeba mít vlastní. S vodou mohou být koncem léta potíže. V nejvyšších partiích se však zpravidla po celou sezónu udrží malé zbytky tajícího sněhu v puklinách skal.

Výhodou ale nikoli nutností je vlastní stan. Nezbytné jsou kvalitní pohorky, neboť strmý terén tvoří převážně ostré kamení a suť. Na do všech stran odkrytém vrcholu často fičí silný vítr, takže oceníte alespoň lehkou bundu.

Do vesničky Minak se nejednodušeji dostanete najatým taxi ze silnice Teherán – Čálus (Chalus). Nechte se z autobusu vysadit v místě zvaném Poleh Zangooleh, které leží kousek za známým tunelem Kandovan (ve směru z Teheránu). U odbočky se také můžete pokusit stopnout nějaký vesnický minibus. Za cestu až do Kalak Bala chtějí většinou řidiči příplatek, neboť sem nevede kvalitní cesta. Výhodnější je proto vystoupit ve vesnici Minak. Tam je také při cestě zpět větší šance svézt se levnou hromadnou dopravou.

1. Minak – Kalak Bala
2. Chehel Khaneh – jižní vrchol
3. sestup do vesnice Minak

Na vrchol Azad Kuhu nevede alternativní výstupová cesta, neboť opačnou stranu hory tvoří půlkilometrová skalní stěna. Z vesnice Kalak Bala lze podniknout rovněž výstup na skalnatý štít Narchu (3655 m). Zajímavější trekové možnosti se nabízejí směrem na jih od hory, kde kam až oko dohlédne vyplňuje obzor majestátní panoráma pohoří Elborz. Za úvahu stojí například 4234 metrů vysoký Kaman Kuh naproti přes údolí, na jehož úpatí leží nevelké jezírko, nebo sousední 4194 metrů vysoký vrchol Yakhchal. Údolí směrem na východ a na západ od hory Azad Kuh jsou sice také půvabná, ale vedou jimi již dnes úzké asfaltky. Směrem na sever spadají svahy Elborzu do lesnatých kopců vlhkého Kaspického pobřeží.