Výstup k vrcholům Hundstein a Schwalbenwand

Dientenerské hory budou jen sotva cílem samostatných výprav do Rakouských Alp. Nesetkáme se zde totiž s tím, co dělá Alpy Alpami – neohromí nás žádné nebetyčné strmé hory s ledovci, ani rozeklané vápencové stěny nad modravými jezery. Pohoří podobných tomuto najdeme snad i u nás či na Slovensku spoustu. Ale žádné nám nenabídne tak báječné pohledy na nejvýznamnější pohoří Rakouska, jaké jsou právě odtud. Proto na chvíli vydechněme, spláchněme prach z cest v průzračné vodě Zellerského jezera (teplota vody až 25 °C) a vydejme se do travnatého království „Psího kamene“. Základním výchozím místem je sice obec Thumersbach u Zeller See, ale na túru vyjdeme až z konce dolinky Thumerbachtal u hostince Stoffenhof a statků v lokalitě Waldheim (autobus končí cca 1,5 km před koncem silnice). Hned zkraje stoupáme strmě se kroutící širokou stezkou lesem ve svahu Griessau a pokračuje příjemným traverzem nad údolím potoka Tauben Bach. Vyjdeme u chaty Ruperti Haus (1 654 m), která leží již nad kobercem lesů a jsou od ní první výhledy především na jezero Zeller See. Otevřeným terénem pokračuje zn. cesta č. 28 pod travnatý val hřebene vybíhajícího severozápadním směrem od klíčového vrcholu Hundstein. Prudkou doprava se točící serpentinou změníme směr postupu a v blízkosti částečně skalnatého vrcholu Ochsinger vyjdeme na jižní hřeben (1 931 m). Po 15 minutách výstupu dojdeme k pěkné chatě Statzer Haus, stojící nedaleko vrcholu Hundstein. Na lavičkách před chatou příjemné posezení. Na vrchol jsme se však plahočili především za výhledem a ten nás rozhodně nezklame. Na severu, takřka na dosah ruky, trčí k obloze vápencová hradba masívu Steinernes Meer a mohutný Hochkönig, výhled na západ je poněkud zacloněn travnatým hřebenem Schönwies Kogel. Zato jižní obzor je zcela otevřen a tak můžeme v klidu přehlédnout takřka celý hřeben Vysokých Taur. Nejhezčím vrcholem je ledová pyramida Kitzsteinhorn, nejvyšší vrchol Rakouska – Grossglockner vystrkuje svou skalnatou špičku až úplně vzadu a není příliš patrný. Zato rozložitý Wiesbachhorn se prezentuje svou nádhernou severní stěnou. A tak bychom mohli pokračovat dále a dále. Dokonalé kruhové panoráma hor, štítů, kopců i kopečků. Nejpěknější rozhled je od malé kapličky na skalnaté vyvýšenině.  

Cesta však ještě nekončí. Ještě jsme nezhlédli krásné Zellerské jezero a hřebeny Kitzbühelských Alp. Vrátíme se kousek po výstupové cestě k rozcestí a odtud odbočíme vpravo po cestě č. 27. Ta vede po plochém travnatém hřebeni a míjí několik vyvýšenin. Rozhledy z otevřeného hřebene jsou snad ještě krásnější než ze samotného Hundsteinu. Reliéf hřebene je otevřen k jihozápadu, kam klesá pozvolnými travnatými svahy, k severu však je o mnoho strmější a místy i skalnatý. Na konci hřebene se zvedá nejvyšší vrchol hřebene Schwalbenwand, který je na východní straně doslova ukrojen mohutným kotlem. Od dřevěného kříže na vršku krásný výhled. 

Dolů k jezeru Zeller See klesáme stále otevřeným hřebenem po cestě č. 25. Ta se dělí na dvě varianty. První, odbočující přímo do údolí, bychom mohli nazvat „salašovou stezkou“, neboť míjí hned šest „almů“ a u restaurace Mitterbergstation se schází s druhou cestou, která vede celou dobu po pozvolna se svažujícím hřebeni. Od hostince vede dolů úplná změť stezek a cest, které se všelijak kříží. Vzhledem k tomu, že k restauraci vede sjízdná silnice, čehož Rakušané využívají, není ani autostop vyloučen (velmi vhodné).

Na vrcholu Hundstein najdeme chatu Statzer Haus (2 111 m, majetek ÖTK, kapacita 33 míst, v provozu od června do konce října, tel. 0043 6542 74438). 

Mapy: ÖK č. 123 a 124 1:50 000, Kompass č. 30 Saalfelden/Leoganger Stein- Dientener Berge berge 1:50 000, č. 030 Zell am See/Kap- run/Europa Sportoregion 1:30 000, f&b č. 103 Pongau/Hochkönig/Saalfelden 1:50 000, AV Karte č. 45/1 Nieder Tauern 1 1:50 000

K jezeru Zeller See dojedeme pohodlně z dálnice A 10 (Salzburg – Villach) výjezdem „Bischofshofen“ a po silnici č. 311 údolím Pinzgau dosáhneme městečka Bruck am der Grossglockner. Odtud pokračuje východním břehem jezera okružní cesta až do Thumersbachu. Od severu je pohoří dostupné z osad na silnici č. 164 (Saalfelden – Bischofshofen, stoupání však až 18 %). Nejbližší žel. stanici najdeme v Brucku a v Zell am See (příp. v Maishofenu).

Malá osada Thumersbach (756 m) na východním břehu Zellerského jezera, 5 km od známého střediska Zell am See. Z Thumersbachu můžeme pokračovat po sjízdné cestě až do závěru údolí k hotelu Waldheim. Z osady Bachwinkl na severní straně masívu vede až k chatě Statzenhaus silnice sjízdná terénními vozy (vjezd pouze na povolení, ovšem majitelům horských kol nebrání ve výjezdu vůbec nic).