Výstup k observatoři Calar Alto v Andalusii

Tam, kde (prý) vůbec neprší

Nočním nebem prolétne blesk a takřka ihned zahřmí až karimatka poskočí. No to snad ne. Mrknu na hodinky – čtyři ráno. Tma jako v ranci a pak začne něco vytrvale bubnovat na střechu stanu. Obrátím se na druhý bok s myšlenkou, že snad zde, na jihu Španělska to nic trvalého nebude. Ráno šok. Vše kolem tábora je pod snad deseticentimetrovou vrstvu sněhu! Spíme v lese ve výši asi 1700m nedaleko nejvyššího vrcholu pohoří Sierra de los Filabres. Jednolitý hlavní hřeben dlouhý přes 40 km je tvořen křovinatými loukami, větrem a mrazem rozpraskanými skalními útesy a borovicovými lesy. Kilometry červené hlíny a do zákrytu vzorně seřazené kmeny stromů jsou však nepochybně lidskou prací.

Hlavním magnetem hor je astronomická observatoř Calar Alto, postavená na temeni nejvyššího vrcholu pohoří ve výši 2168m, který je i našim cílem. Ultramoderní středisko je společným dílem Max-Planck Institutu v německém Heidelbergu a Instituto de Astroficico de Andalucia v Granadě. V útrobách precizně, typicky německy pedantsky upraveném komplexu se nacházejí celkem 3 obří teleskopy (max. průměr 3,5m), poslední menší observatoř s 1,5m teleskopem patří madridské hvězdárně. Návštěvnické centrum umožní po předchozí objednávce prohlídku některých objektů, součástí komplexu je také hotel.

Až na vrchol hory je možné vyjet po kvalitní asfaltce. Hlavním důvodem k výstavbě rozsáhlé observatoře byla skvělá poloha vrcholu na okraji jedné z nejsušších oblastí Evropy – pouštní planiny Tabernas v provincii Almeria, vyznačující se křišťálově čistým vzduchem a minimem lidských sídel. Nás bohužel na vrcholu vítá velká oblačnost, sníh, ledový vítr a velmi omezené výhledy. Naše cesta proto míří podhůřím přes neobyčejně krásné horské vesnice, které svou zářivě bílou barvou omítek, bujnými květy a svěží zelení mandloní a olivovníků kontrastují s jinak vyprahlou fádní krajinou. Městečko Tabernas svým ledabylým a neupraveným zjevem skvělé zapadá do drsného vyprahlého prostředí. Pláň Tabernas (11 625 ha), sevřená hornatými masívy Alhamilla a Filabres, je jedinou opravdovou evropskou pouští s průměrnou roční teplotou 17ºC. Bizarní krajina suchých říčních koryt, sporou vegetací porostlými pahorky v kulise vysokých holých hor připomínající Arizonu zaujala italského režiséra tzv. „spaghetti westernů“ Sergia Leone. V šedesátých létech minulého století zde byly vystavěna celá městečka kulis, připomínající Divoký západ. Světlo světa tak spatřily filmy jako Pro hrst dolarů, Dobrý, zlý a ošklivý a mnoho dalších. Ateliéry jsou dnes komerčně využívány jako past na turisty, kde mohou za nějakých 15 € spatřit přestřelky, přepadení banky a podobné nesmysly.

Přestože statistika hovoří o ročním úhrnu srážek 250 mm, v době naší návštěvy střídá bouřka bouři, dramaticky temné nebe s blesky a provazy krátkých, ale vydatných dešťů představují tuto bizarní krajinu v zajímavém světle. Vydáváme se na několik krátkých, v podstatě bezcílných výprav dny mělkých kaňonů, pískové slepence tvořící věže a pahorky překvapivě dobře drží a tak nic nebrání v jejich zdolávání. Vegetace se zde omezuje na tzv. xerofyty – kaktusy a několik parazitních rostlin, schopných snášet trvale suchá místa. Pouze dna kaňonů, kterým čas od času přece jen nějaká voda proteče jsou překvapivě bohatě porostlá zakrslými cedry a oleandry.Žádná oficiální mapa oblasti nebyla zatím vydaná, na internetu (viz závěrečné informace) lze stáhnout topografickou mapu, ve které by se však nevyznal ani Marco Polo. Nejzajímavější scenérie hledejme především severně od Tabernas, kam vedou v písčité a křovím zarostlé krajině vyjeté pisty. Pozor na orientaci. V nepřehledném pahorkovitém terénu lze velmi snadno zabloudit.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Až k observatoři můžete vyjet autem (Stop, vlastní auto)

Výstup na Pico Santa Barbara v Andalusii