Výstup k chatě Pirin ve stejnojmenném bulharském pohoří

Až tam, odkud je vidět Řecko

Není zřejmě lepšího odpočinku než toho na loukách kolem nějakého kláštera, z nichž (a z nějž) přímo čiší klid, mír a pokoj. I tentokráte musíme načerpat hodně sil, čeká nás toho hodně – hodně do kopce. Mířit budeme na chatu Pirin, která leží na jižním okraji stejnojmenného, druhého nejvyššího pohoří v Bulharsku.

Pokud nespíme v nějakém „privatu“ ve vesnici níže – v Rožni, patrně budeme na zmiňovaných posekaných přívětivých loukách okolo Roženského monastýru. S dovolením si ještě můžeme načerpat do zásoby vodu a vyrazit brzy ráno vpřed – nenechávejme náš start na pozdější hodinu, rozpálené louky a letní odpolední bouřky budou patrně na dnešním programu velmi často! Od monastýru sejdeme po asfaltové silnici, po níž jedou vzhůru auta na parkoviště u kláštera, kolem krásného polorozbořeného kostelíku až dolů na hlavní křižovatku, kde se to bude už nejspíše hemžit turistickým ruchem a zahrádky několika „restaurací“ budou netrpělivě očekávat první hosty na brzkou snídani.

Nenecháme se ale nalákat, odměníme se po celodenním úsilí – máme před sebou více než kilometr poctivého stoupání! Projdeme vesnicí (občasně zahlédneme naší zelenou turistickou značku) směrem na sever, kam vede asfaltová spojnice s další vesnicí Karlanovem. Bohužel je toto turistovo „zlo“ nutné absolvovat. Po necelém kilometru za vesnicí, těsně před zatáčkou, odbočuje zelená turistická značka velmi nenápadně vpravo na polní kamenitou cestu mezi stromy – je nuné dávat pozor, abychom toto místo nepřešli a nemuseli se zbytečně vracet.

Papá, pyramidy!

Cesta nás milosrdně vysvobodí ze spárů asfaltového trápení a mírně stoupá mezi stromy, někdy jako lesní či polní cesta, jindy jako kamenitá stezka, často ale na dně řečiště vyschlého potoka, který zde proudí snad jen několik dnů v roce. Územím zemních pyramid, podobným těm, kterými jsme prošli cestou z Melniku do Rožně, ale nikoliv tak impozantních, se dostaneme výše a výše. S postupujícím časem na našich hodinkách budeme nejspíše cítit více a více řecké teplo vanoucí od jihu směrem do Pirinu, jedinou možností, jak se čas od času zchladit na provozuschopnou teplotu je zastavit ve stínu stromu.

Kamenitá stezka řečištěm, na níž spatřit zelenou turistickou značku je velký zázrak, se mění v širší polní kamenitou cestu a naopak, dle toho, jak si „krátíme serpentiny“; tento styl ale s vyšší nadmořskou výškou přestává a zůstáváme víceméně na výrazné vyšlapané pěšině, která vede mezi jednotlivými lesními „sekcemi“ po loukách s vysokou trávou. Výhledy se vylepšují a často je možné pohlédnout zpět nejen na vesnici Rožen, ale také na Melnické pyramidy či samotný Melnik. Není ale žádný problém zahlédnout i Řecko a jeho horskou hradbu. Úchvatný pohled!

Mineme zarostlý vrchol Kyselec (1338 m n. m.), za nímž se pozvolna mění charakter naší cesty – z rozpálených lučin a světlých stromů se noříme do hustých listnatých lesů, po jejichž svazích vede naše stezka, často přes popadané stromy, neustále vzhůru. Tento úsek je z celé cesty patrně nejnamáhavější – nejen na pozornost, aby se nám vyšlapaná pěšinka přes občasné louky neztratila a navedla nás zpátky do správného lesa, ale také na úbitek sil. Luční tráva se snižuje, nahrazují ji horské květiny a okousaná tráva od koní či ovcí, vše naznačuje, že už se pomalu, po několika hodinách, blížíme k cíli.

Cíl na obzoru!

Dojdeme k jednomu z velmi mála rozcestníků na dnešní trase, který nás svede na červenou turistickou značku, po níž dojdeme za necelou půlhodinku až ke schované chatě Pirin. Pokud jsme přišli k rozecestníku ze směru zelené značky, vydáme se na mýtinu doprava, hlídat si ale budeme levý kraj lesa, do kterého následně turistická značka míří, aby prudce zklesala na širokou a auty hojně používanou lesní zpevněnou cestu, která nás již bezpečně dovede až na místo zaslouženého odpočinku.

Horská chata Pirin je jako vytržená z historie, dýchne na nás místní genius loci prastaré budovy, nemodernizované, ale relativně udržované, nejspíše zde narazíme na mnoho „lesáků“, „lovců“ či dalších „nadšenců“ do přírody, kteří sem vyjeli autem s kufry naloženými pivem, aby mohli svojí dovolenou či dny volna strávit v lůně přírody. Pokud se my budeme ke všem chovat slušně a bez předsudků (ať již si o tomto „balkánském stylu“ trávení dnů volna v přírodě myslíme svoje), určitě se nám dostane zasloužené odměny – nejen, že budeme na svolení majitele chaty moct stanovat přímo před ní (i když se to nesmí, ale když majitel dovolí; pro legální stanování je vyhrazen prostor několik stovek od chaty..), ale také ochutnat skvělou, leč skromnou, kuchyni, kterou chata disponuje.

Uprostřed lesů, pod vysokými horami, u chaty Pirin – tyto souřadnice potřebuje každý, kdo chce být naprosto izolován od civilizace a poznat jinou kulturu jiných lidí, užít si klidu (pokud zrovna nenatrefíte na partu místních, co chtějí do noci „něco“ oslavovat s věčně plnou lahví rakije…). To je to pravé místo!

chata Pirin

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do vesničky Rozhen se nejlépe dostanete od většího městečka na JZ – Melnik, na který se dá sjet z dálnice.

Túra za nejkrásnějším spaním v bulharském Pirinu? U Tevno Ezera!