Výšlap na Zillerplatenspitze

Další, tentokrát o poznání snadnější třítisícovku hledejme v jižní části hřebene Reichespitzekamm. Od chaty Plauener Hütte traverzujeme úbočí hřebene přes kotel Hahenankar po tzv. Hannemannweg až k rozcestí. Rovně pokračující stezka č. 5 a 517 vede do sedla Heiliggstjochl (2 657 m, možný přechod na italskou stranu pohoří do údolí Ahorntal), my se však stáčíme ostře doleva dle ukazatele „Zilleppatenscharte“. Chodník stoupá prudce svahem, dle panujících podmínek můžeme v závěru výstupu narazit na menší sněhové pole. Hřebene dosáhneme kousek nad sedlem (2 874 m), odkud snadným lezením vystoupíme na rozhledový vršek Zillerplatenspitze.

Odměnou je krásný pohled na velikány Grossvenediger a Dreihernspitze. Z vrcholu sejdeme stejnou cestou a dosáhneme skutečného sedla Zillerplatenscharte. Pro sestup dále na východ je vhodný cepín – příkrý firnový svah. Jdeme ve směru svérázného jezírka Eissee tvořeného vlastně spodním koncem „miniledovce“ Seekar Kees. Od rozcestí pod jezerem vede cesta č. 540 přes turisticky významné sedlo Krimmler Tauern do Itálie. Naše stezka se stáčí vlevo a traverzuje svahy nad dolinou Windbachtal. Vyjdeme na sedlo Westliche Windbachscharte (2 693 m, možný výstup na vrchol Rheydter Spitze, 2 802 m) a krátce, ale značně strmě sejdeme na chatu Richter Hütte. Chata plní funkci důležitého uzlu značených cest.

Můžeme odtud pokračovat např. po cestě Peter Obholzerweg oblastí malých ledovcových karů s půvabnými jezírky na sedlo Rosskarscharte (2 687 m, možnost výstupů na vrcholy Rosskopf – 2 845 m nebo na Mannikar Kopf – 2 871 m), odkud stezka schází kolem Horního Gerlosského jezera k chatě Zittauer Hütte a dále do údolí Wildgerlos až ke Gerlosské panoramatické silnici. V našem případě však sestoupíme dále na východ do údolí Krimmler Achental ke světoznámým vodopádům. 

Přímo v oblasti Reichenspitze je turisticky nejvýznamnější chatou Plauener Hütte (2 362 m, majetek DAV, kapacita 80 míst + 10 v zimním bivaku, v provozu 15. 6.–15. 9., při dobrých klimatických podmínkách až do konce září, tel. 0043 650 2250369, info: www.plaunerhuette.de). Druhou chatou je Richter Hütte (2 374 m, majetek DAV, kapacita 50 míst, otevřeno 15. 6.–30. 9., tel. 0043 6564 7328).

Z dálnice A 12 (Kufstein – Innsbruck) sjedeme výjezdem „Zillertal“ a cestou č. 169 dojedeme do Mayrhofenu (30 km). Ten je zároveň konečnou úzkorozchodné tratě Zillerbahn, vedoucí z Jenbachu (údolí Innu). Do závěru doliny Zillergrund se dostaneme soukromou placenou silnicí.

Základním výchozím místem je turisticky známé a vyhledávané středisko Mayrhofen (633 m, 3 600 oby- vatel), ležící na konci údolí Zillertal, kde se dolina štěpí do čtyř významných bočních údolí. Než se vydáme do nitra hor, věnujme alespoň krátkou pozornost tomuto především lyžařskému centru. Rozhodně si prohlédněme krásný kostel Unsere Liebe Frau ze 16. století. Místní cestovní kancelář vlastní jeden z nejzná- mějších světových horolezců současnosti Peter Habeler (na setkání s ním však raději nemysleme, je takřka celoročně mimo Mayrhofen). Na hlavní ulici Hauptstrasse najdeme několik restaurací, cukráren a kavárniček. Jedinou etnickou restaurací je čínský restaurant Singapur (Schelingstr. 371). Kemping Kröll leží v pěkném a klidném místě 2 km severně od centra (Lubich 127).

Pokud bychom chtěli poznat výše vybíhající doliny v sedle kola a vlastního „bajka“ nemáme, můžeme si jej vypůjčit na benzince Esso (Am Marktpaltz 213, cca 18€ na den). Pro přístup do masívu Reichenspitze však musíme pokračovat dále na jihovýchod údolím Zillergrund. Při vjezdu autem do doliny je nutno zaplatit mýto nebo můžeme využít autobusové dopravy spojující Mayrhofen s přehradou Speicher Zillergrund (1,9€ i s průjezdem závěrečným tunelem, pouze po hostinec Bärenbad 1,5€). Konec sjízdné, 18 km dlouhé silnice je u hostince Bärenbad (1 450 m), resp. u přehradní hráze Speicher Zillergrundl).