Výšlap na Benediktenwand

Malebná krajina alpského podhůří je plná protikladů. Zatímco severní část je tvořena úrodnou rovinou s barevným šrafováním polí a luk, na jihu se zcela náhle a prudce zvedá do značné výše v podobě impozantní hradby hor. Hřeben Benediktenwand – Brauneck je nejvíce na sever vysunutou a již z dálky viditelnou horskou skupinou. Nejzajímavějším výchozím bodem je obec Benedikbeuern s dominantními věžemi kostela místního kláštera, které společně s kulisou hor v pozadí vytváří nádhernou scenérii. Z obce vedou k turisticky nejvýznamnější chatě v oblasti Tutzinger Hütte hned dvě přístupové cesty. Pomineme trasu vedoucí po zásobovací lesní silnici, využijeme raději pěkně vedený a dobře značený chodník č. 456.

Počátek cesty je v osadě Gschwend v blízkosti bazénu (Alpenwarmbad, parkoviště, cca 1 km od Benediktbeuern). Od dřevěného rozcestníku pokračujeme cestou podél bystřiny Lainbach, překročíme most a po necelé hodině se dostáváme na louky Solderalm (informační tabule o regulaci říčky). Překročíme potok a cestou, využívanou lesními dělníky dojdeme ke spodní stanici nákladní lanovky. Podél tratě serpentinami vyjdeme k chatě Tutzinger, která je krásně situována pod impozantní, 500 m vysokou severní stěnou Benediktenwand. K vrcholu vedou od chaty dvě varianty výstupu – západní cesta a východní cesta.

Východní trasa je díky umělému zajištění náročnější a klade poněkud vyšší nároky na turistu (přesto lehké). Vede od rozcestí nad chatou vlevo a míří do prvního sedla v hřebeni (často zde můžeme spatřit kozorožce). Zde se stáčí doprava a pomocí několika ocelových lan a kolíků vyjde na východní předvrchol. Před námi je již pohodový přechod po širokém hřebeni k vrcholovému kříži a nivelačnímu sloupu (v případě zvratu počasí lze nalézt útočiště v malé dřevěné budce nedaleko vrcholu). Rozhledově patří Benediktenwand k tomu nejlepšímu, co může severní okraj Alp nabídnout. Překrásně se odtud prezentuje především blízké pohoří Karwendel s pruhovanou horou Sonnjoh a temnou stěnou Karwendelspitze. Rovněž krásný pohled na nejvyšší německou horu Zugspitze a pohoří Rofan s kuželem hory Guffert. 

Pokud bychom chtěli od chaty Tutzinger vrcholu dosáhnout po tzv. západní variantě (cesta č. 455), pak se dáme od prvního rozcestí nad chatou doprava a serpentinami na hřeben, kde se napojíme na hřebenovou cestu č. 451 (od Jachenau). Nejprve poněkud příkře přes terénní zlom, později snadněji na vrchol. Cestou nás možná upoutá pamětní deska. Takových plaket je v horách celá řada, ale tato je svým způsobem výjimečná, neboť je věnována mezkovi, který zde zahynul při vynášení materiálu na stavbu chatky na vrcholu.

Turisticky nejvýznamnější chatou v oblasti najdeme přímo pod severní stěnou masívu –Tutzinger Hütte (1 327 m, majetek DAV, kapacita 92 míst, otevřeno od začátku května do začátku Bayerische Voralpen listopadu, info: www.dav-tutzinger- huette.de). Ostatní chaty v okolí mají jen okrajový význam (Brauneck Haus na vrcholu Brauneck na východním konci hřebene, Neuland Hütte a Freisinger Hütte v údolí Längentall na severovýchodě území).

Mapy: Kompass č. 182 Isarwinkel 1:50 000

Na severním okraji masívu to je obec Benediktbeuern (617 m, 3 000 obyvatel), ležící 10 km severně od jezera Kochelsee. Nejpřitaž- livější stavební památkou a skutečnou dominantou jinak plochého kraje je renesanční komplex klášteru St. Benedikt Kloster (z let 1669–75) s několika významnými budovami (kostel St. Benedikt, kaple Anastaziakapelle atd.). Vzorně udržovaný objekt je dnes sídlem vysoké teologické školy řádu Selasiánů Don Bosco. Prohlídka (3€) a ubytování (26,5€) možné. Další vhodná výchozí místa hledejme na jižní straně masívu v údolí Jachental – Bäcker, Jachenau a další.

Základní přístupovou komunikací je dálnice A 95 (Mnichov – GaPa), kterou opustíme výjezdem „Petzenberg“ a přes stejnojmennou obec dojedem do osady Benediktenbeuern. Pokud bychom chtěli masívu Benediktenwand dosáhnout od jihu, pak pojedem z lázní Bad Tölz po cestě č. 13 do Lenggries a místní komunikací do Jachenau. Nejbližší žel. stanice je v Bad Tölz.