Výšlap ke Krimmelským vodopádům přes vrchol Richterspitze

K hojně navštěvovanému vyhlídkovému vrcholu Richterspitze v blízkosti chaty Plauener Hütte vede jen o něco málo méně náročnější cesta než na vedlejší Reichenspitze. Od chaty jdeme cestou č. 512 k rozcestí kde se stezka točí doprava pod prudký a relativně i nebezpečný firnový svah. Vystupujeme přímo po spádnici, v horní části traverzem a žlebem přes skály vyjdeme do sevřeného sedla Gamscharte (2 976 m, pozor na spodní okrajovou trhlinu). V sedle stojí malá, ale již notně poničená chatka z kamení. Stoupáme vlevo úzkým hřebenem přes skalní bloky a nevysoký práh (zajištění) na vrchol. Sestup zpět do sedla stejnou cestou. Dále pokračujeme přes firnový svah na východ k chatě Richter Hütte odkud zamíříme k dechberoucím Krimmelským vodopádům.

Největší rakouské a jedny z nejvyšších světových vodopádů najdeme na spodním okraji více než 16 km dlouhého údolí Krimmler Achental, které dělí Zillertálské Alpy od Vysokých Taur. Při pohledu na burácivou a tak trochu děsivou krásu miliónů kubíků padajících vod si jistě každý návštěvník položí otázku proč právě zde, ale především odkud se bere tolik vody. 

Budeme-li putovat proti proudu hlavního zdroje vodopádů – jinak zcela nevinně tekoucí říčky Krimmler Ache, dojdeme až k ledovci Krimmler Kees pod monumentální vrchol Dreihern Spitze (3 499 m, za své jméno vděčí území tří panství, jejichž hranice se zde stýkaly). Z celkové sběrné plochy vod – 111 km2připadá takřka 11 km2právě ledovcům, které tak vydatně přispívají ke značnému průtoku Krimmler Ache. Přesto teče potok po celé délce údolí Krimmler Achental vcelku pokojně a pokud putuje turista ve směru toku, nemá ani potuchy co se s tímto „neviňátkem“ stane po pár kilometrech. Na spodním konci údolí se totiž celá dolina najednou propadá více než 400 m vysokým gigantickým zlomem. Vodopády přepadávají touto terasou celkem ve třech stupních o výškách 140, 100 a opět 140 m. Krása vodopádů fascinovala lidi již odedávna. V roce 1879 byla vybudována první vyhlídková stezka, ta dnešní je z r. 1901. Roku 1961 Salcburská zemská vláda vyhlásila Krimmelské vodopády za přírodní památku, aby se tak jednou provždy zamezilo nejrůznějším projektům o komerčním využití vodní energie. Tisíce návštěvníků, toužících spatřit tento div přírody, směřuje většinou od obce Krimml, ležící při silnici spojující údolí Pinzgau přes sedlo Gerlos s údolím Zillertal. Podle toho to zde také vypadá – obří parkoviště, restaurace, kiosky se suvenýry atd. Za prohlídku vodopádů se pochopitelně platí (1,5 €, parkovné pak 3 €).

My jdeme však ke Krimmelským hřmícím vodám z jiného směru. Svůj sportovní program jsme zakončili v masívu Reichenspitze na chatě Richter Hütte (příp. Zittauer Hütte) a máme tedy ideální příležitost ke vskutku impozantnímu finále cesty. Od chaty Richter Hütte (odkud je sestup nejjednodušší) sejdeme zn. cestou č. 512 pohodlně do boční doliny Rainbachtal až k chatě Krimmler Tauernhaus (1 631 m, soukromá, 59 míst, v provozu 15. 3.–15. 11.). Po široké sjízdné cestě (ovšem se zákazem vjezdu) sledujeme tok Krimmler Ache. Po příjemných a až lenivě plynoucích sedmi kilometrech dojdeme ke zlomu údolí, odkud již z dálky slyšíme hukot vodopádů. Upravenou stezkou s vyhlídkami na všechny tři stupně vodopádů sejdeme až do obce Krimml. Nádhernou a fascinující podívanou nám jistě nezkazí ani zástupy výletníků. Celková délka cesta od chaty Richter Hütte je asi 6 hodin.

Přímo v oblasti Reichenspitze je turisticky nejvýznamnější chatou Plauener Hütte (2 362 m, majetek DAV, kapacita 80 míst + 10 v zimním bivaku, v provozu 15. 6.–15. 9., při dobrých klimatických podmínkách až do konce září, tel. 0043 650 2250369, info: www.plaunerhuette.de). Druhou chatou je Richter Hütte (2 374 m, majetek DAV, kapacita 50 míst, otevřeno 15. 6.–30. 9., tel. 0043 6564 7328).

Z dálnice A 12 (Kufstein – Innsbruck) sjedeme výjezdem „Zillertal“ a cestou č. 169 dojedeme do Mayrhofenu (30 km). Ten je zároveň konečnou úzkorozchodné tratě Zillerbahn, vedoucí z Jenbachu (údolí Innu). Do závěru doliny Zillergrund se dostaneme soukromou placenou silnicí.

Základním výchozím místem je turisticky známé a vyhledávané středisko Mayrhofen (633 m, 3 600 oby- vatel), ležící na konci údolí Zillertal, kde se dolina štěpí do čtyř významných bočních údolí. Než se vydáme do nitra hor, věnujme alespoň krátkou pozornost tomuto především lyžařskému centru. Rozhodně si prohlédněme krásný kostel Unsere Liebe Frau ze 16. století. Místní cestovní kancelář vlastní jeden z nejzná- mějších světových horolezců současnosti Peter Habeler (na setkání s ním však raději nemysleme, je takřka celoročně mimo Mayrhofen). Na hlavní ulici Hauptstrasse najdeme několik restaurací, cukráren a kavárniček. Jedinou etnickou restaurací je čínský restaurant Singapur (Schelingstr. 371). Kemping Kröll leží v pěkném a klidném místě 2 km severně od centra (Lubich 127).

Pokud bychom chtěli poznat výše vybíhající doliny v sedle kola a vlastního „bajka“ nemáme, můžeme si jej vypůjčit na benzince Esso (Am Marktpaltz 213, cca 18€ na den). Pro přístup do masívu Reichenspitze však musíme pokračovat dále na jihovýchod údolím Zillergrund. Při vjezdu autem do doliny je nutno zaplatit mýto nebo můžeme využít autobusové dopravy spojující Mayrhofen s přehradou Speicher Zillergrund (1,9€ i s průjezdem závěrečným tunelem, pouze po hostinec Bärenbad 1,5€). Konec sjízdné, 18 km dlouhé silnice je u hostince Bärenbad (1 450 m), resp. u přehradní hráze Speicher Zillergrundl).