VHT přechod hřebene Vysokých Taur – Alpská maturita

Kromě výstupů na několik alpských třítisícovek vás čeká orientace v alpském terénu, kde nejsou turistické značky a přecházíte několikrát ledovec. Kromě toho se můžete těšit i na krátké lezecké úseky a pobyt v přistávacím modulu pro misi na Mars. To vše pod dohledem nejvyššího rakouského kápa – Grossglockneru. Kdo zvládne celou trasu, získává výuční list v oboru VHT nebo dokonce maturitní vysvědčení hned z několika předmětů.

DEN 1 – KOLEM PŘEHRADY MOOSERBODEN

Po zaparkování v parkovacím domě Kesselfall (zdarma) pokračujte pěšky nebo autobusy na přehradu Mooserboden. Přejděte její hráz. Můžete navštívit malé muzeum o historii budování této soustavy přehrad. Pak už vás čeká asi dvouhodinový výstup na chatu Heinrich Schwaiger Haus (2802 m). Na začátku sezóny se může jednat o nepříjemný výstup se sněhem nebo ledovými plotnami. Rozviklané sloupky v traverzech nebudí velkou důvěru. Chata sedí na skále jako orlí hnízdo. Odpoledne před večeří se ještě jděte podívat za světla na nástup, ať při čelovce druhý den nebloudíte.

DEN 2 – GROSSES WIESBACHHORN (3 564 M) – VÝSTUP NA ŽRALOČÍ PLOUTEV VYSOKÝCH TAUR

Druhý den vás z chaty čeká asi tří až čtyřhodinový výstup na Grosses Wiesbachhorn, který začíná strmějším žlábkem s ocelovými lany. Pár vzdušnějších míst přechází v hřebenovou část nazývanou Kaindlgrat.

Po překonání Oberer Fochezkopf vstoupíte na „pseudoledovec“ Teufelsmühlkees. Podle sněhových podmínek pokračujete buď po sněhu, nebo po suti. Vrcholový hřebínek je opravdu exponovaný.

Od vrcholového kříže vás čekají výhledy na Großglockner, Großvenediger a nižší vrcholy, jako jsou Klockerin nebo Bratschenkopf. Přes poslední uvedené vrcholy budete pokračovat velkolepou vícedenní hřebenovkou až na Oberwalderhütte a pod vrcholem Hohe Riffl pak projdete zpět k přehradě Mooserboden. A o tom je tahle „alpská maturita“!

Výhodou výstupu na Grosses Wiesbachhorn (3 564 m) je především absence ledovce. To však neznamená, že se při výstupu nebudete pohybovat na strmých sněhových nebo suťových svazích. K výstupu se běžně používá lano, cepín a mačky. Po sestupu vás čeká podle podmínek a sněhové situace šlapání do sedla Wielingerscharte (3 265 m). V tento okamžik pravděpodobně osamíte a možná vás čeká i prošlapávání stopy. Když bude mráz, tak na mačkách. Když bude teplo, v botách se budete propadat i do výše pasu. Zažil jsem tu všechno! Odtud buď na jeden, nebo na oba vrcholy Bratschenkopfu. Hint (3 404 m) nebo Vord (3 401 m).

Vaším cílem je bivakovací bouda vystřižená jako z nějakého sci-fi. Na tenkých nožkách nad ledovcem na okraji skály stojí Gruberscharten-Biwak. Je to taková laminátová buňka na nožičkách, která vypadá jako přistávací modul na Marsu. Po výstupu po žebříku a otevření dveří z malé terasy vás přes nos udeří vůně laminátu. Jako byste strčili hlavu do staré lodě. Takže? Osobně doporučuji. Noc v bivaku je nezapomenutelný zážitek!

Čeká vás tam zhruba devět postelí s dekami. A malý prostor na vaření, avšak na vlastním vařiči z vlastních zásob.

DEN 3 – SMĚR RÁDLER NA OBERWALDER HÜTTE

Po nezbytném navaření snídaně a čaje ze sněhu a výstupu z přistávacího modulu vás čeká stoupání na vrchol Groser Bärenkopf (3 396 m). Dnešní den může být při dobrých podmínkách kratší túrou s výhledy a ležérním tempem. Nebo se taky může stát peklem ve šlapání stopy v měkkém sněhu. Z tohoto vrcholu je možno udělat odbočku na Hohe Dock (3 348 m) a zpět. Dále se již pokračuje východním směrem na vedlejší vrchol Mittlerer Bärenkopf (3 358 m). Z něj už jenom z kopce směrem na Oberwalderhütte (2 972 m).

V případě, že dorazíte na chatu Oberwalderhütte v dobrém čase, tedy před polednem, můžete vyrazit třeba ještě na Johannisberg (3 453 m) nebo můžete jen tak zevlovat a užívat si výhledy do severní stěny Grossglockneru.

DEN 4 – HOHE RIFFL A NÁVRAT DO CIVILIZACE

Dnešní den může být ještě velmi zajímavý. Opět záleží pouze na počasí, podmínkách a stavu ledovce. V případě, že jste svižné a dynamické družstvo, dá se absolvovat tento seznam vrcholů: Johannisberg (3 453 m), Hohe Riffl (3 338 m) a pak už jenom trefit sedlo Riffltor (3 100 m) a opravdu opatrně sestoupit přes opuštěný ledovec Karlingerkees a Oberer Karlingerboden až na nepoužívanou a divokou značenou cestu, která se napojuje na cestu 716 a ta vás dovede až na břeh přehrady Mooserboden. Odtud už podél přehradní kilometráže až na její hráz. Tam, kde to všechno začalo. Až tam si můžete plácnout a těšit se na maturitní vysvědčení.

LEDOVEC A TERÉN

Celá túra vede přes ledovce a vrcholy. Takže nepodceňujte trhliny, zvláště ošemetné uprostřed léta, kdy jsou místy opravdu velké, nebo na konci sezóny, kdy mohou být nenápadně překryté novým sněhem. Nejnapínavější je asi sestup ze sedla Riffltor přes ledovec Karlingerkees. Ledovec nebude jistě prošlápnutý a vše bude na vás. Prokličkovat přes trhliny a zvolit správnou taktiku sestupu družstva. Kdo sestupuje první a kdo poslední na laně, víte? Lezeckých úseku je na této túře minimum. Zvláště, když je hodně sněhu. Výjimkou může být výstup severní stěnou nebo severním hřebenem na vrchol Johannisberg (3 453 m), když se rozhodnete si tuhle maturitu malinko opepřit. V každém případě si pečlivě připravte mapové podklady a navigaci. Při špatné viditelnosti na plochém ledovci se ztratíte jedna dva.

• lano,
• cepín,
• mačky,
• sedák,
• základní sada karabin a 1x 120 cm šitá smyčka,
• prusíky, mapa, buzola a navigace;
• lékárnička a čelovka vždy;
• mohou se hodit trekové hole

Po zaparkování v parkovacím domě Kesselfall (zdarma) pokračujte pěšky nebo autobusy na přehradu Mooserboden.