Túra za zrcadlící se hladinou Ribnich Ezer v pohoří Rila

Ať už jsme spali na hřebeni, kde je ke stanování vhodných míst jako máku, nebo jsme sestoupili dle na chatu Grnčar – dříve horská chata Borise Chadžisotirova – (2187 m n. m.) a ke stejnojmennému jezeru, čeká nás opět sbalení batohů, usazení je na záda a pokračování dále vstříc dobrodružství těchto hor. Ze sedla Džanka (cca 2300 m n. m.), které protíná více či méně znatelná a sjízdná „polní cesta“ z jedné strany hřebene na druhou, budeme pokračovat přímo na jih po červené turistické značce, hlavní hřebenovce. Na západní straně spadá sráz kopců přímo k vysoko položené, zrcadlící se přehradě Beli Iskar, na východě vidíme zmiňovanou horskou chatu i jezero pod kamennými svahy přesahující výšku 2600 metrů.

Putování prostorem

Otevřený hřeben Rily je často sužován silným větrem, mlhou či jinými rozmary počasí, které moc turistů nemá v oblibě, ale nezbývá než doufat, že právě v náš den se všechno umoudří a modravá obloha bude našemu tempu udávat tón. Dlouze, a na závěr dosti strmě, vystoupáme na výrazný vrcholek Kovač (2634 m n. m.), z nějž se opět otevřou krásné výhledy, tentokráte na stezku ubíhající jižním směrem, kam jdeme. Ta se line otevřenými planinami, vysoko nad vším děním v Bulharsku, při troše štěstí lze pohladit i pasoucího se koně. Z Kovače (2634 m n. m.) stezka klesá prudce dolů do velkého „sedla“ nad potůčky tekoucími širokým údolím severozápadním směrem do soustavy menších jezírek a Kovačka Ezera. V tomto místě se výrazná a vyšlapaná pěšina červené turistické značky stáčí západním směrem a pozvolna „putuje“ dále (cestou lze spatřit na severním horizontu Musalu (2925 m n. m.)), míjí stěny Stražnika (2469  m n. m.) a Lopatiški Vrchu (2530 m n. m.) a dochází až k závětrnému místu s rozcestníkem s modrou turistickou značkou spadající na jih hluboko k horské chatě Semkovo, která je jednou z „únikových variant“, respektive přístupových cest na hřeben.

Červená turistická značka si udržuje západní směr a postupně stoupá a klesá přes otevřené vrcholky Čemerna (2511 m n. m.) a Vapa (2530 m n. m.), žádný náročný treking se ale rozhodně nekoná (jsou-li okolní příznivé podmínky), její klíčové místo se nachází pod svahem Skalce (2678 m n. m.), kde se stezka stáčí na sever a dále dělí na dvě varianty končící u stejného místa – u horské chaty na břehu Ribnich Ezer (cca 2210 m n. m.) „za rohem“. Nelze s jistotou tvrdit, která z nich je jednodušší, neboť příroda umí z obou udělat pořádný podnik na závěr celého dne.

Kude je to lepší?

Varianta pokračující severním směrem bývá označována za snazší, vede přímo pod výrazným vrcholkem Kanarata (2691 m n. m.) a po vrstevnici pokračuje vysoko nad Kanarsko Ezerem až do sedla, z nějž jsou vidět hluboko pod nohama toužená Ribni Ezera i s horskou chatou. Sesuvy hornin však dělají z této části, která vede „po vrstevnici“ a traverzuje příkré svahy, často dobrodružnou výpravu, pokud na trase leží sníh, je vše ještě zajímavější. Nejedná se ale o žádné horolezectví, ani nebezpečné trekování, pouze se postup do sedla nad jezery výrazně prodlouží kvůli hledaní nejvhodnější cestičky a kladení důrazu na opatrnost. Ze sedla dolů k Ribnim Ezerům, respektive horské chatě (cca 2210 m n. m.), se pak jedná o klasický vysokohorský sestup mnoha „cik-caky“, je nutné zapřemýšlet nad jinými věcmi a dolů doslova nejlépe seběhnout.

Zato severozápadní varianta oddělující se pod vrcholkem Kanarata (2691 m n. m.) bývá vysvětlována jako delší a o něco obtížnější, na výhledy rozhodně bohatší, ve všech případech je ale také doporučena výhradně pro stabilní počasí (rovněž je nutné být připraven na dlouho ležící sníh na této variantě). Stezka stoupá „cestou necestou“ přes kamenné pole právě na nejbližší a nejvýraznější skalnatý, kamenný a mohutný vrcholek Kanarata (2691 m n. m.) s vrcholovou mohylou a neskutečnými výhledy na podstatnou část dnešní trasy – Musalu (2925 m n. m.), Ribni Ezera (cca 2210 m n. m.) a na pokračující stezku západním směrem otevřeným ukloněným kamenným svahem až do sedla pod dalším výrazným úžasným vrcholkem, na nějž vede po hřebeni „bulharská ferrata“ – ocelové lano mezi tyčemi, Pavlev Vrchem (2667 m n. m.). Ze sedla stezka uhýbá na sever a velmi prudce klesá dolů (pozor – rozdíl mezi letní a zimní trasou v této části), na západním horizontu se tyčí majestátní Mramorec (2602 m n. m.) nad vodní hladinou Černatiškich Ezer a Sinjo Ezerem. Tento unavující traverz a závěrečný úsek klečí nás dovede do sedla pod Ostrec (2612 m n. m.). Zde všechny hlavní nesnáze končí a pěšina nabere severovýchodní směr, klesá dlouze dolů až k Ribnim Ezerům (cca 2210 m n. m.) a horské chatě, kde už se určitě vidíme sedět u stolu. Na východním horizontu nad jezery lze spatřit i sedlo, do nějž vede první zmiňovaná varianta a z nějž také klesá dolů.

Na horské chatě je možné využít veškerého nabízeného komfortu i ubytování, dobrého občerstvení i pití, vykoupat se v jezeře po velmi náročném dni, dovolí-li horské počasí, a následně například postavit stan na nejvhodnějším místě na nekonečných spásaných travách. Velmi krásné místo (ano – na bulharské poměry…)!

Být obklopen horskými velikány a užívat si přírodu, to je ten pravý balzám na duši pro každého správného horala a turistu …

chata u Ribnich Ezer

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Od Chaty Grnčar

Túra k hrozivým skalám a modré vodě rilského Strašnoto Ezera