Túra za výhledy z Banjske steny do kaňonu Driny v Srbsku

K vyhlídce Banjska stena (psáno cyrilicí), se vydáme od silniční směrovky u Minimarketu silnicí vpravo nahoru. Na konci Mitrovace přechází silnice v makadamovou lesní cestu, jež začne zvolna stoupat do vrchu. Cesta, vedoucí hustým lesem, jež je místy osazená naučnými tabulemi, je poměrně zdlouhavá. Po šesti kilometrech dojdeme k zastřešenému turistickému odpočívadlu s ohništěm a kohoutkem s pitnou vodou. Dřevěná tabule se šipkami nás vede rovně k vyhlídce Banjska stena. Značku zákaz vjezdu místní zcela ignorují a dojíždějí ještě kilometr až k odbočce k pěšině do svahu na vyhlídku.

Po vystoupání pár desítek výškových metrů se ocitáme na okraji plošiny nad vysokými skalními stěnami Banjska stena, s upravenou dřevěnou vyhlídkou a krytým odpočívadlem. Cesta z Mitrovace sem trvala asi 2 hodiny. Kocháme se nádhernými výhledy na hluboký kaňon řeky Driny s vodní nádrží Peručac a na horské masivy Bosny a Hercegoviny, jež se zvedají od protilehlého břehu. Nedaleko od první vyhlídky se po pravé straně nachází na hraně skály druhé vyhlídkové místo, z něhož můžeme sledovat další úseky řeky Driny a bosenské území naproti.

Trasou „koňských kopyt“

Jelikož se nám při zpáteční cestě nechce stereotypně šlapat nezáživnou lesní cestou, vymýšlíme podle mapy neznačenou okružní trasu. U rozcestníku s odpočívadlem nabereme z kohoutku dostatek pitné vody a vydáváme se lesní cestou vlevo, podle šipek směr Aluga a Rastište. Cesta už je bez značení a dle mapy se snažíme držet více vpravo. Po zjištění, že medvědi se v této lokalitě opravdu vyskytují, velice obezřetně pokračujeme dál poměrně dlouhým klesáním, jež nás však táhne stále doprava. Jelikož by však cesta měla zatáčet spíše vlevo na náhorní planinu, zjišťujeme, že toto rozhodně není ten podle mapy naplánovaný správný směr.

Takže se otáčíme zpět a stoupáme zpět k rozbočení lesních cest, kde volíme směr doprava. Tak jak se cesta zprvu jevila být konečně tou pravou, jelikož stále stoupala mírně nahoru k planině uprostřed lesa, tak se najednou stávala menší, až se ztratila úplně. Morálka výpravy poněkud poklesá; naštěstí je stále slunečno a k návratu dosti času. Připadáme si jako indiánští stopaři, když propátráváme terén a hledáme nějaké známky stezky či stop, zanechaných zde lidmi. Objevuji stopy koňských kopyt a těch se nyní držíme; prodíráme se jalovcovými keři, až se dostáváme na malebnou lesní mýtinku. Jako v knize od Marka Twaina si připadáme po objevení torza malého loveckého srubu, který jsme pojmenovali „chaloupka strýčka Toma“.

Po pauze na doplnění energie a nezbytném focení pokračujeme stezkou po koňských kopytech dál. Někteří účastníci výpravy (skoro všichni) počínají reptat, když se z koňské stezky stává bahnitá, těžce průchodná „tankodromová“ dráha. Těch řečí a projevů nedůvěry ve vedení trasy, co si musím vyslechnout – nakonec však po všech útrapách průchodu divokým terénem vystoupáme na makadamovou cestu a zcela správně intuitivně volíme směr vlevo. Nyní už reptá pouze ženská část výpravy, jež už nevěří, že ještě někdy chytíme správný směr. Nakonec se ukáže, že směr držíme dobrý, takže se vyloupneme z pralesa na starou známou značenou spojovací cestu do centra Mitrovace. Zde výprava dnešní 22 km dlouhé putování končí degustací výborné místní krmě v Etno restauraci.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do Mitrovace se dostanete od města Bajina Basta.

Výstup na Vaganski vrh v chorvatském pohoří Velebit