Túra za kvalitním vínem a přírodní světovou raritou = Melnickými pyramidami v Bulharsku!

V pohoří Pirin, v Melniku, vesnici zasvěcené kvalitnímu vínu až téměř u hranic s Řeckem se nachází náš objekt zájmu. A víno není jediná věc, která sem turisty láká – bezprostředně za (nad) vesnicí je možné navštívit jeden ze světových přírodních unikátů, pískovcové zemní pyramidy!

Jak začít?

Asi se vyplatí nejdříve zorientovat, neboť ne každý umí rychle hledat v mapě nebo intuitivně píchnout prstem do mapy do místa, o němž je řeč. Vesnice Melnik se nachází na jihozápadě Bulharska nedaleko řeckých hranic, lokalita je zřejmá už z velmi nízké nadmořské výšky usedlosti a navíc i na klimatu – parné dny s častými bouřkami jsou na denním pořádku tamního léta.

Do Melniku se lze dostat velmi jednoduše – autobusem z hlavního města Sofie (někdy je možné narazit na přímý spoj, jindy se musí přestupovat..) nebo z dopravního „uzle“ města Sandanski, kam většina linek z hlavního města (i z ostatních částí země) míří spolehlivě. Vystoupit v Melniku v dlouhých nohavicích a rukávech se většinou, pokud není zrovna zmiňovaná bouřka, nevyplatí, horko a dusno skočí na každého okamžitě. Je nutné být připraven! Naštěstí jsou místní lidé na turisty více než dobře připraveni – většina jich sem míří za ochutnávkou jednoho z nejkvalitnějších bulharských vín, které v tomto regionu roste na vinicích. V „hlavní ulici“ se to jenom hemží restauracemi, zahrádkami a nabídkou ochutnávek vín či dalších tekutin. Vše čerstvé, kvalitní, za příznivou cenu – turistova radost! A proto je toto místo ideální „aklimatizační“ zastávkou při přejezdu z jiného kraje.

Ochutnat a zmizet

Ať už tedy usedneme na tu či onu zahrádku a necháme se kolébat v parnu rytmy balkánské muziky zaznívající z reproduktorů, ochutáme dvě tři vína a lahev si koupíme do bathu s sebou na cestu (či domů) a dáme si skvělé, čerstvě připravené jídlo, které je v Bulharsku naprostým standardem, dříve nebo později nás vesnice začne nudit a budeme chtít vyrazit dále, od všech ostatní turistů, kteří se sem přijeli jenom opít, přespat a odjet zase zpátky do civilizace. Takoví ale my nejsme!

Naštěstí pro nás je nedaleko vesnice možné vstoupit do lokality, která nemá ve světě obdoby – část je vidět již z „hlavní ulice“ Melniku, pískovcové útvary tyčící se nad červenými střechami vyzdobených domů se nazývají Melnické (zemní) pyramidy. Erozní činností, větrem a vodou vzniklé „špice“ mezi sebou schovávají údolí se zelenou turistickou značkou, po níž lze jít až na druhou stranu, k zapomenutému, leč nádhernému Rožeňskému monastýru, který si sice nezadá se svým známějším (a asi i honosnějším) bratrem Rilským monastýrem, ale i tak nebude návštěvy nikdo litovat! Tak tedy vzhůru!

Vyprahlým údolím bez vody dále

Z Melniku vede zelená turistická značka směřující vstříc dalším nádherným bulharským horám – Pirinu – směrem na severovýchod, podél „hlavní ulice nahoru“. Na výrazném rozcestí u jednoho z hotelů je nutné zpozornit a nepokračovat slepě dál, ale musíme zabočit více severně, v našem pohledu doleva. Mezi domy se turistická značka špatně hledá, ztrati se dá ale ztěží. Prašná cesta rychle opouští vesnici a mění se ve vyschlé řečiště na dně údolí obklopeného Melnickými pyramidami, jenž se nám tyčí vysoko nad hlavou.

Pokud máme štěstí, žluté až bělavé pískovcové „skály“ nádherně kontrastují z modravým nebem. Nyní nás čeká to nejhorší – sice ve stinném, ale nesmírně dusném a vyprahlém údolí bez jakékoli možnosti doplnění vody pokračovat dále, severovýchodně, lehce stoupat řečištěm vzhůru. Nemějme strach – pot z nás poteče proudem, písek se nám dostane ihned do bot, zelenou značku málokdy uvidíme a půjdeme spíše podle intuice, budeme přeskakovat padlé stromy a rukou odhazovat z obličeje čas od času pavučiny z okolních větví sklánějících se nad úzké řečiště vyschlé říčky tekoucí snad jen na konci zimy. Je to radost a užijeme si to dosyta! Nesmírně důležité je jedno – po necelé hodině chůze „kamsi“, kdy neuvidíme skoro nic než jenom větve okolo sebe, musíme u skoro zarostlé nízké dřevěné lavičky zastavit a z řečiště vystoupit, odbočit na sever, doleva do svahu a strmě stoupat nad údolí Melnických pyramid. Pokud tak neučiníme, řečiště se brzy změní v jednu z pyramid a nebudeme moct kvůli neschůdnému terénu pokračovat a budeme se muset vrátit!

Stezka je řádně vyšlapaná a stoupá nad stromy, výhledy se otevírají a spatřujeme pod sebou nejen nedalekou vinařskou vesnici, kde jsme si vychutnávali dobré víno (či pivo – dle libosti!), ale také máme nadosah „centrum“ Melnických pyramid okolo nás, po jednom žebru stoupáme dokonce stále vzhůru, jedno nebo dvě místa na odpočinek se směrem nahoru nacházejí, odpočívat se ale nevyplatí.

Za necelou půlhodinu chůze z řečiště dojdeme až na „hlavní hřeben“ Melnických pyramid, z nějž už se výše nedá stoupat. Stezka se z tohoto místa různě rozvětvuje podle toho, kam místní chodí na procházku, každým směrem se dojde na nějaký „vrcholek“, nutné je ale jít zase zpátky, nikam dále cesta nevede. Zamáváme tedy kraji na západní straně pyramid, odkud jsme přišli, a přehoupneme se dolů na východní stranu.

Na několika místech stezky směrem dolů je kvůli erozi nutné dávat větší pozor, abychom neuklouzli do údolí. Často je cestička zpevněná dřevěnými lávkami či zábradlím – je dobré využít. O nic hrozného se ale nejedná. Dusno ani teplo se pravděpodobně nemění, pokud nás nedohnala bouřka, jsme už jistě propocení na kost a z dusna nám tepe na spáncích. Po přibližně dvaceti minutách dojdeme k vzrostlému stromu s lavičkou a dalším místem výhledů – odtud je vidět více na východ, pod nohy na náš dnešní cíl – Rožeňský monastýr – a dále na vzrůstající hřeben Pirinu, majestátního bulharského pohoří s vevodící bílou barvou.

Od této zastávky je to dolů k prastarému monastýru z 12. století už jenom kousek, po polní cestě obrostlé keři se dostaneme na sestřihlý trávník parku pozemku kláštera a můžeme se jít podívat dovnitř. Oproti Rilskému monastýru spadajícímu pod ochranu UNESCO je toto místo téměř bez lidí, pokud vůbec na někoho narazíme, zřejmě bude turista jako my. O to krásnější to zde je – klid a mír na nás dýchne, můžeme načerpat vodu a podívat se, kam nám místní mnich dovolí.

Až se nasytíme mírumilovným a významným místem, můžeme opustit budovu a po chodníčku směrem do stejnojmenné vesnice Rožeň se vydat ven. Hned „za branou“ pozemku u parkoviště je na pravé straně několik vhodných míst na stanování, nikomu to zde nevadí. Naštěstí.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.).

Do Melniku se lze dostat velmi jednoduše – autobusem z hlavního města Sofie (někdy je možné narazit na přímý spoj, jindy se musí přestupovat..) nebo z dopravního „uzle“ města Sandanski, kam většina linek z hlavního města (i z ostatních částí země) míří spolehlivě.

Výstup k chatě Pirin ve stejnojmenném bulharském pohoří