Po GR 52 kolem jezer v národním parku Mercantour

Jen 80 km od přeplněné a hlučné francouzské Riviéry najdeme hory, které jsou svou nedotčeností, monumentální krásou skalnatých obrů a pestrou paletou barev od modrých ples po svíce modřínů skutečným zjevením. Nejmladší francouzský národní park Mercantour (na straně italské to je přírodní park Argentera) v Přímořských Alpách je ideálním podzimním cílem. Horké středozemní slunce, které své nejtěžší střelivo vystřílelo v letních měsících, v září, ale především pak v říjnu již jen hladí, hluboká údolí se jako gigantické vany naplňují inverzní peřinou mraků a modřínové lesy hoří červení. To je ten nejlepší pro podzimní trek!

Přímořské Alpy nejsou až tak vzdáleným pohořím, jak by se mohlo na první pohled zdát. Kvalitní italská dálniční síť nás spolehlivě povede až do Torina, odkud můžeme do hor vstoupit přes horská sedla Lombarde nebo Tenda. Suma sumárum to po nějakých 1500 km můžeme „rozbalit“ a vyrazit do hor.

Po stezce GR 52

Saint Martin Vesubie je výchozím bodem túry. Odtud směřujeme po asflatce cca 9 km k chatě a kapli Madone de Fenestre. U chaty je panorama opravdu uchvacující. Drsná krajina holých žulových stěn pod dvěmi nejvyššími vrcholy pohoří – Cime du Gélas a Mont Clapier jakoby ani nebyla součástí malebného Mercantouru. Od chaty pokračujeme východním směrem po stezce GR 52 až k jezeru Lac de la fous, kde se nachází malá chata Nice. Díky probíhající rekonstrukci jsme ji i v tomto pozdním, říjnovém období zastihli otevřenou a tak neodmítáme pozvaní v improvizovaném posezení uvnitř staveniště.

Merveilles znamená Zázrak

Trek Přímořskými Alpami u chaty rozhodně nekončí. Před námi je nejvyšší sedlo cesty – 2693 m vysoké Pas du Nire. Jedná se sice o trasu GR 52, ovšem i pouhý náznak stezky zcela chybí. Je nutné se probíjet strmou sutí a přes nahromaděné balvany spíše k tušenému než jasně danému cíli. Rovněž sestup kuloárem k jezeru Basto dokonale provětrá pozornost při přecházení nebezpečně ujíždějících skal. Ještě jedno maličké sedýlko (2549 m) a jsme na okraji klenotu pohoří – Valée des Merveilles neboli Údolí zázraků. Název samotný sice má s přírodou společného jen málo, přesto se jedná o jeden z nejkrásnějších koutů Přímořských Alp.

Vzorně upravená stezka klesá v serpentinách přes horní patro doliny do její střední části, kde v západních svazích hory Mont Bego můžeme při troše pozornosti rozeznat prastaré rytiny ve skálách (lokality Autel, Tribu, Christ a další). Dolina je zakončena širokou travnatou plošinou s nádherným jezerem Lac Long, na jehož březích stojí zděná chata Merveilles. Ta přichází akorát vhod. Dnes máme v nohách takřka dvanáctihodinový zápřah.

Sestup z hor není nuda

Obsluha chatu již koncem září opustila, ale i zde funguje kuchyňka s kamny a na patře snad až příliš luxusní společná noclehárna. Fantastickým ránem, kdy krajina pod hranici 2000 leží utopena v mracích, zatímco hory planou ranním sluncem pokračujeme k slzám jezer Moute pod Ďáblovou věží – Cime du Diable (2685 m), jež je zároveň posledním vysokým štítem Přímořských Alp na jihu. To však neznamená, že by pokračování túry bylo bůhvíjakou nudou. Přesně naopak. Ubývá skal, ale na scénu přicházejí nádherně podzimem vybarvené horské louky. Z inverzních mračen vystupují na východě hrozivé zuby vápencových Ligurských Alp. Nádherně vzdušný chodník kličkuje po hřebeni Raus a Tubr, aby v závěru klesnul do silničního sedla Col de Turini (1607 m). Před námi se již vlní huňaté kužely alpského předhůří, na jižním obzoru dokonce rozeznáváme obří teleskopy, instalované na kopci nad Monte Carlem. Takže to balíme. Nic lepšího, než závěrečná říjnová koupel v moři na zcela opuštěné pláži v Mentonu, si ani nedovedu představit.

Trasu je možné propojit s třídenním přechodem divokého koutu Přímořských Alp v NP Mercantour.

Rozsáhlá část italské části Přímořských Alp je chráněna jako Parco naturale naturale Alpi Marittime. Prvotním impulsem k ochraně jedinečné přírody oblasti byla návštěva lázní Valdieri italským králem Vittorio Emanuellem II. v r.1855. Ten, ohromen krásou hor s bohatou faunou vyhlásil značnou část území za královskou loveckou rezervaci. V šedesátých létech minulého století je pak na území italské strany Přímořských Alp vyhlášeno několik menších rezervací, které se v r.1995 rozšiřují na přírodní park. Společně z nejmladším francouzským NP Mercantour (vyhlášen v r.1979) tvoří obrovské chráněné území pod záštitou UNESCO. Najdeme zde na 2600 rostlinných druhů, včetně 30 endemitů (např. růžově kvetoucí Saxifraga florulenta), 4500 kamzíků a kolem 500 exemplářů kozorožců. Francouzské území je zase bohaté na muflony, v posledních létech zde byl reintrodukován vlk. Modřínové lesy NP Mercantour jsou největšími porosty svého druhu ve Francii.

• Refuge de Nice
• chata Merveilles

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek.

Torino, Cuneo, Monaco či Grenoble, to jsou největší a nejbližší uzly v souvislosti s příjezdem do Přímořských Alp.

1. den – Saint Martin Vesubie – Madone de Fenestre – chata Nice

2. den – chata Nice – chata Merveilles

3. den – chata Merveilles – Col de Turini

• Túra do sedla Fenestre v Přímořských Alpách
• Přechod divokého koutu Přímořských Alp v NP Mercantour
• Okruh v Přímořských Alpách neboli Alpes Maritimes
• Túra v podobě přechodu masívu Chambeyron v Provance
• Výstup na osamělý štít Monte Viso: nejvyšší horu Kottických Alp
• Koruna Lingurských Alp: přechod odlehlým koutem Alp
• Výstup na skoro čtyřtisícovku Grivola
• Trek tour de Mont Blanc – okolo nejvyšší hory Alp