Túra střechou Rumunska – okruh východním Fagarašem s výstupem na nejvyšší vrchol Moldoveanu

Pohoří Fagaraš je snad největším lákadlem všech milovníků rumunských hor. Takřka 70 km skalnatých vrcholů, jezer, lesů a báječně zelených údolí tvoří skutečnou páteř Rumunska, osu země, nacházející se v samém středu historické Transylvánie (z latinského „silva“ neboli „les“). Přechod celého hřebene, nebo jen východní poloviny, jak je to popsáno vtextu níže, je jakousi korunou rumunských hor a splněným snem každého horala.

Na střechu Rumunska

Jsme u jezera Balea Lac. V horách vládne neskutečně krásné počasí, na místní poměry jev docela nevídaný. Hned zkraje výstupu se do cesty staví snad nejkrásnější jezero pohoří – Lac Capra. Temně modrá slza uprostřed zelených hor. Pomníčky věnované obětem hor však tento kouzelný kout přece jen vracejí do reality. Také další přírodní útvar, zvaný „Dračí okno“ (Fereastra Zmeilor), tvořený výraznou vápencovou vrstvou je znamenitým zpestřením. Ke slovu přichází další vzrušující úsek, nesoucí poněkud morbidní název „La trei pasi de moarte“ neboli „Tři kroky od smrti“. Tři kroky to určitě nebyly, ale úzký skalnatý hřeben příjemně rozproudí krev v žilách. Před námi se konečně zblízka představuje „Střecha Rumunska“. V tomto případě se skutečně nejedná o žádný příměr, spojnice vrcholů Viştea Mare (2527 m) a samotného Pána hor – vrcholu Moldoveanul (2544 m) skutečně tvoří výraznou střechu, kterou jsme mohli pozorovat z mnoha míst. Nyní jsme na dosah. A právě teď se přiženou mraky. Mraky, které během chvilky zahalí vše a dokonce se spouští krátká sněhová bouře. Naštěstí opravdu jen krátká. Jak se náhle nebe zatáhlo, tak stejně rychle opět září slunce a hory se blýskají po vodní lázni.

Nejvyšší vrchol Rumunska leží mimo hlavní hřeben pohoří a musíme k němu dojít po krátkém travnatém hřebeni. Od skromného kříže se otevírá skutečně grandiózní panoráma. Hory, hory a jen hory. Ostatně – takové je Rumunsko, pokladnice hor. V kotli doliny Valea Rea na východním okraji vrcholu jsme před rokem zakončili první část přechodu. Nyní se spojnice uzavřela. Již za šera scházíme k nejvýše položené chatě v pohoří Podragul. Stejně jako jsme celý přechod hor nepotkali živou duši, tak i zde vládne pusto a prázdno.

Chata je však funkční a kupodivu ji vede mladá a fešná dívka se dvěma ušmudlanými prcky, kteří se ji neustále motají pod nohama. Krásným okatým dětem okamžitě rozdáváme všechny sladkosti, které nám zbývají. Odpovědí na toto gesto je povytažené okýnko kuchyně se třemi impozantními rumy, nalitými z obří okurkové láhve. Posezení ve ztemnělé místnosti, osvětlující jen těkavý svit karbidky, má své neopakovatelné kouzlo. Ještě přikládáme ruku k dílu, zaháníme doposud volně pobíhají prasata do ohrady a hurá na kutě. Přechod přes dvě postraní doliny, ležící na severní straně pohoří byl náročnější, než se na první pohled zdálo. Strmé výstupy v ujíždějící suti a následné sestupy daly zabrat více jak přechod samotného hřebene. Naštěstí už je zde pověstné Dračí okno a zbývá sestoupit na chatu Bilea Lac, kde nás radostně vítá již takřka nekulhající kamarád. Sjezd do civilizace s plně naloženým povozem s dřevem pak byl snad nejdrsnějším zážitkem z celého přechodu.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Po severním okraji pohoří vede železniční trať s celou řadou vhodných výchozích míst. Doprava z ČR je samozřejmě možná, ale poněkud komplikovaná s několika přestupy (min. 3x). Do Rumunska je také možnost dojet autobusem, z Česka sem jezdí hned několik spojů (např. Eurolines jede z Prahy přes Brno přímo pod Fagaraš nebo společnost Jenda).

1. den – Balea Lac – Moldoveanu – chata Podragu

2. den – chata Podragu – Balea Lac

Přechod západního Fagaraše

Trek v rumunském pohoří Godeanu

Treky v Rumunsku