Perfektně schovaná ve vysokých východních Alpách pod nejvyšší horou Německa. Nedaleko Garmisch Partenkirchenu, čtyři a půl hodiny autem z Prahy vzdálená soutěska má vše, co si přeje srdce horala.
Alpy – Německo
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Uskutečněný sen
Dlouho platila soutěska Höllentalklamm jako nedobytná. Kolem r. 1898 dosáhla výstavba železnice z Mnichova Garmisch. První turisté nenechali na sebe dlouho čekat a rychle se začalo uvažovat o tom, jak nejen návštěvníkům zpříjemnit pobyt, ale také nabídnout něco, na co budou dlouho vzpomínat a budou se rádi vracet zpátky. Tehdejší předseda alpské sekce Ing. Adolf Zoepritz měl řadu let odvážný plán. A sice zpřístupnit soutěsku Höllentalklamm pro širokou veřejnost.
Historie nás učí, že vždy na začátku všech velkých činů stojí finanční problémy. Ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Ing. Zoepritz se však nenechal odradit ani tím, když nakonec ručil za tento projekt svým celým jměním. Práce to byla těžká jako práce v dolech. Někteří jeho spolupracovníci nevydrželi tuto nebezpečnou a hlavně špatně placenou práci.
Nikdo sice při riskantních pracích s výbušninou nepřišel o život, ale mnozí si časem našli lukrativnější zaměstnání, a když inženýra Zoepritze opustil i jeho mistr na trhaviny, nezbylo mu nic jiného než tuto nebezpečnou práci převzít sám.
Otevření soutěsky v roce 1905
První část soutěsky byla konečně hotová. Za velké oslavy dorazil dokonce s blahopřejným dopisem vyslanec bavorského krále Maxe II. Od té doby se soutěska Höllentalklamm zapsala do dějin země jako jedna z nejkrásnějších soutěsek pohoří Wetterstein. Po vypuknutí 1. světové války se v soutěsce těžil molybden k zušlechťování ocele.
Muzeum vzpomíná
Na začátku soutěsky stojí malé muzeum, které připomíná tuto historii vzniku. Nápad zpříjemnit turistům pobyt v soutěsce informacemi dostal v roce 2011 správce soutěsky Hans Hofmann z Garmisch-Partenkirchenu. Již od mala sbíral vše, co mělo se soutěskou spojení. V muzeu jsou vystaveny nejen všelijaké tehdejší nářadí a aparáty z dolů, ale i nálezy jako fotoaparát Zeis Icon z roku 1930. Různé dokumenty vzpomínají na těžké začátky soutěsky. Dokonce světoznámému malíři a zakladateli “modrého jezdce” Wassilu Kandinskému soutěska učarovala tak, že namaloval akvarel ze soutěsky, jehož originál visí v jednom mnichovském muzeu.
Max Klamm
Zde vlastně začíná vlastní vstup do soutěsky, pojmenovaný po bavorském králi Maxi II., který byl náruživý lovec a na koni se dokonce před soutěsku prodral. Nakonec ale musel obrátit a spokojit se s poznáním, že když příroda nechce, nepomůže ani královský titul.
Ani dnes není možné soutěsku Maxklamm zpřístupnit. Jednak leží v prostředí zásob pitné vody a navíc dalšímu pokračování v cestě zabrání přes 30 m vysoký vodopád. Dnešní dobře schůdné cesty dovedou návštěvníka přímo do Höllentalklamm soutěsky.
Mohutné vodopády
Všude v soutěsce Höllentalklamm a dokonce i v tunelech si není nikdo před vodou jistý. Proto je dobré do ruksaku přibalit pláštěnku. Nejkrásnější je soutěska v polovině května, kdy jsou ještě v soutěsce zbytky tajících lavin, které podle toho, jak byla silná zima, vydrží i do konce srpna. Skály jsou v této době nasáklé vodou a za velkého hluku z velkých výšek se řítí impozantní vodopády do koryta soutěsky. Navíc je možné v této době potkat pastýře Hupiho, který vede přes příkré svahy Stangensteig (nad soutěskou) své svěřence na letní dovolenou.
Letní dovolená pro ovečky
Dříve vodili sedláci jejich dobytek tzv. dobytčí stezkou pod horou Alpspitze do údolí za soutěskou na celé léto až do podzimu. Dnes využívají tento dar přírody jen horské ovce, které mají celé údolí pro sebe. Jsou výborní lezci po strmých skalách a příkrých svazích.
Lavinové nebezpečí v soutěsce
Najednou a jako na mávnutí zázračným proutkem zahalí studená zima celou soutěsku v jedno velké pohádkové ledové království. Dno soutěsky je i v létě velmi studené a tak na počátku zimy tam, kde ještě před několika dny voda vesele ze skály vystřikovala, visí teď těžké rampouchy o váze několika tun.
Již koncem října se soutěska připravuje technicky na zimu. V místech, kde hodně laviny padají a chodníky a zábradlí by se poškodily, se odmontovávají a schovávají v tunelech. Proto je kvůli nevypočitatelnému počasí a extrémnímu lavinovému nebezpečí soutěska pro veřejnost od konce října do poloviny května zcela uzavřena. Z vysokých stěn zde padají do soutěsky někdy až skoro v minutovém taktu mohutné laviny. Jako stalagmity rostou rampouchy ze země a vytvářejí tak svůj vlastní svět fantazie.
Se začátkem něčeho nového přichází zničení starého
Koncem dubna v údolí u vesničky Grainau již rozkvétají na louce krokusy. V soutěsce zatím vystřídaly pekelné rány a zvuk tříštivého skla její hrobové ticho.
V tomto ročním období je slunce den ode dne silnější a tak se už se zase začíná valit voda do koryta soutěsky a celá scenerie se znovu jako každý rok opakuje. Poškozené chodníky a lávky se po zimě musí opravit, spadané kamení odstranit a někdy po velmi tuhé zimě dokonce laviny trhavinou vyhodit do povětří a připravit soutěsku na nový každoroční turistický nával.
Ubytování a jídlo
Po příjezdu do „Ga-Pa“ se můžete ubytovat v jednom ze spousty hotelů či ubytoven, skutečnost, že jde o turistické centrum se odráží na cenách služeb i ubytování. Levnější variantou je třeba klasická mládežnická ubytovna Jugendherberge. Pokud dáváte přednost spíše domáckému ubytování, volbou může být Garni Schlossblick s výhledem na známý hrad Neuschwanstein u nedalkého jezera Forggensee.
Höllentaleingangshütte
Na začátku soutěsky na horské boudě Höllentaleingangshütte provozují Steffi a Martin v nejmenší horské boudě z německých Alp občerstvení. A tak se někdy stává, že za záhadných povětrnostních podmínek celé údolí pod boudou voní po lívancích. Občerstvení po nebo předem návštěvy soutěsky přijde zaručeně vhod.
Höllentalklamm Eingangs-Hütte
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém + zmiňovaná pláštěnka.
Přístup na začátek
Cesta z Prahy přes Mnichov do Garmische je zhruba 500 km a standardně se nechá zvládnout za 5 hodin.
Povolení, poplatky, omezení, zákazy
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Soutěskou na nejvyšší horu Německa
V časných ranních hodinách dříve, než normální výletník soutěsku pro sebe objeví, balí horolezci z celého světa na boudě Höllentalangerhütte své ruksaky. Před sebou mají šestihodinový výstup na nejvyšší horu Německa Zugspitze 2962 metrů. V létě, kdy je většinou horská bouda přeplněná a bez rezervace nemá nikdo šanci získat v matracovém lágru postel, spí se v lokále na matracích na zemi. Na alpských boudách platí dodnes železné pravidlo, že nikomu nebude odepřeno přenocování. Ale aby nebyl rušen chod boudy, vstává se v lokále ve čtyři hodiny ráno, protože osazenstvo připravuje na šestou snídani. Komu nevyhovuje brzy vstávat, ten dá přednost spaní venku pod širákem. Navíc to má výhodu, že nemusí nikdo stát ve frontě u “žebříku” na začátku stěny. Hodně je slyšet italštinu, japonštinu, ale i čeští horolezci vedou v návštěvnosti. Oblíbená trasa tzv. klettersteig na Zugspitzeje jištěný ocelovými lany.
Horolezci si musí především dávat pozor na ledovci Höllentalanger, kde jsou až 40 metrů hluboké trhliny. Lezení je sice zdlouhavé a namáhavé, ale odmění nevídanými pohledy do údolí, na Eibsee a okolní horské velikány.
