Túra od přehrady k přehradě v kantonu Ticino

Přechod Tessinských Alp není díky značným výškovým rozdílům snadný. Hned zkraje je nutné kolena a „pajšl“ upozornit, že jejich běžnou denní dávkou bude vertikální kilometr a půl výškového rozdílu a to v obou směrech. Tedy jak nahoru, tak dolů. Do osady Fusio přijíždíme až navečer a tak místo na nocleh hledáme na loukách hned za obcí. Místa tu jsou pěkná, ale ještě než stačím složit svůj mobilní obývák na zem, už je to domorodec s vidlemi v rukou. Pěkně to začíná. S vědomím, že nejlepší obrana je útok vyrážím vstříc muži s napřaženou pravicí ke stisku: „Bon giorno, e come stai?“ zahajuji manévr zdvořilostním dotazem. Chlapík však zdaleka nevypadá nepřístupně. Na jeho otázku, zda zde chceme přespat ve stanech odpovídám po pravdě kladně s dodatkem, že tomu bude pouze na jednu noc, než vyrazíme na přechod hor. „No problemo“ odpovídá, navíc s doporučením vyhledání lepší, nepodmáčené louky výše v údolí. Toto setkání bylo prvním signálem o vztahu místních lidí k naší menší horalské skupince. Jakmile jsme se na naší pouti dostali na dostřel k civilizaci, tak nám domorodci poradili, kde najdeme nejlepší místa pro stany. Švýcarské Ticino mi tímto silně připomnělo země Balkánu, kde jsou lidé podobně milí a vstřícní.

Cesta přes tessinské hory vede v první fázi oblastí, kde bylo v minulosti vybudováno hned několik velkých přehradních jezer. Na první pohled by se mohlo zdát, že krajina tímto zásahem utrpí těžkou ránu, ale v tomto případě tomu tak zcela není. Hned první jezero Lago del Sambucco je překrásným tmavomodrým fjordem, zařezaným do zelených strání hor. Značená pěšina naštěstí po chvíli opouští silnici, lemující jezero a mířící k výše postaveným přehradám. Úzká pěšina v trávě s džungli lopuchů zkracuje cestu a vyjde u další přehrady v horách – Lago de Naret. Právě zde pramení řeka Maggia, která se po 58 km dlouhé pouti vlévá do jezera Maggiore. Jakmile však vystoupíme do sedla Naret, scenérie se diametrálně mění. Stopy lidské činnosti jsou ty tam a prostor zcela vyplňují jen a pouze štíty hor a zelená údolí se stužkami potoků. Majákem dalšího postupu je hrot hory Cristallina, která patří do „top ten“ tessinských vrcholů. V jejím travnaté náručí, mezi solitérními hnízdy skal pak nacházíme další, naprosto báječné tábořiště nebo můžete přenocovat v chatě .

Jednou z tvarově nejkrásnějších hor kantonu Ticino je rozložité Basodino, dosahující na zdejší poměry velmi slušné výše – 3272 m. A Basodino je také majákem dalšího dne přechodu. Nejkrásnější pohled na tento slušně zaledněný masív je od pěkně situované chaty Cristallina, odkud pak naše cesta klesá přímo k patě této impozantní hory. Z fotografického pohledu jsem se ocitl na správném místě ve správném čase. Ranní slunce vykresluje plasticky všechny „faldy“ krajiny, vzduch je po ránu ocelově čistý a chladný, co víc přát. S focením na treku je to vždy ošidné. Cesta a cíl nezná slitování. Je třeba jít kupředu a je jen cílem náhody a dobré konstelace hvězd, když se podaří být ve správný čas na správném místě.

Cesta je velmi dobře značená, ale přestože sezóna vrcholí, nikde nikdo. Ostatně – přesně tak jsem si to představoval a přesně proto jsem zde s přáteli jel. Klid a samota však brzy bere za své po dosažení přehradního jezera Robiei. Právě zde končí jedna z mála (ne-li jediná) lanovek v oblasti. Svátečně oblečených výletníků je zde více jak dosti, ale na druhé straně to má také svůj pozitivní rozměr. Lanovka za pár „frantů“ překonává kilometrový rozdíl mezi přehradou a údolím a posezení v příjemném zázemí hostince ve veskrze příjemné a oku lahodící kamenné vesnici San Carlo je důstojnou tečkou za náročným dnem.

chata Cristallina

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do osady Fusio je nejjednodušší, vzhledem k charakteru túry, dorazit autobusem.

1. den – Fusio – Lago del Sambucco – Lago de Naret – chata Cristallina

2. den – chata Cristallina – Lago Robiei – San Carlo

Trek po žulové stezce neboli Sentiero del Granito v Bergellu