Hurrungane – hřmící hory. Tak by se dal přeložit název jedné z nejatraktivnějších částí pohoří Jotunheimen. Pochází z dnes již nepoužívaného slova „hurre“ což znamená něco jako hřmění či rachot.
Jotunheimen – Norsko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Hurrungane – hřmící hory. Tak by se dal přeložit název jedné z nejatraktivnějších částí pohoří Jotunheimen. Pochází z dnes již nepoužívaného slova „hurre“ což znamená něco jako hřmění či rachot. Vzhledem k ostrým tvarům skalnatého hřebene Hurrungane a mocně rozpukaným ledovcům jsou zde „hřmící“ laviny častými jevy. Divoce rozeklané štíty svým vzhledem tak nějak nezapadají do rozmáchlé a spíše mírně modelované krajiny Domova obrů. Pro svůj vyloženě alpský charakter jsou vyhledávány především horolezci, kteří zde najdou nejtěžší skandinávské terény vůbec. Běžný turista si zde moc „neškrtne“, přesto zde existuje několik zajímavých lokalit, přístupných i obyčejnému milovníku hor.
Na prvním místě to bude spíše nenáročný výlet k jezeru Skagastølsvatnet, umístěné na dně horské podkovy sevřené impozantními štíty hřebene Skagastøltindane. Výchozím bodem č. 1 je lokalita je slavný horský hotel Turtagrø. Původní stavba z r. 1880 byla dílem horského vůdce a pastevec sobů Ole Bergeho ( v r. 2001 vyhořela, ale dnes stojí nová, takřka futuristická budova, která však velmi dobře zapadá do okolní krajiny). Díky úchvatné poloze pod naježeným hřebenem Hurrungane se zde sjížděli významné osoby sportovního a společenského života (Edward Grieg, Henrik Ibsen a především anglický horolezec W.C. Slingsby, které je dodnes považován za zakladatele norského horolezectví). Od hotelu vede sevřeným zeleným údolím Skagastølsdalen značená pěšina, která nás dovede kolem nádherného vodopádu až k jezeru Skagastølsvatnet. Zde stojí dřevěná chata horského klubu Tindeklubbhytta (uzavřená). Pokud máme zájem pokračovat dále do nitra velkolepých skalních stěn a visutých ledovců, pak bychom měli být vybaveni mačkami, lano také nemusí být přítěží.
Mužíky značená pěšina nejprve obchází po východním břehu jezero a vstupuje na ledovec Skagastølbreen. Ten je sice poměrně plochý (délka cca 1 km), ale v závěru přes velkou trhlinu překonává ledový výšvih až k kamenné bivakovací budce norského turistického svazu. Před námi se hrozivým skalním výšvihem zvedá pověstný „Storen“. Dostáváme se do míst, kde se počaly psát dějiny norského horolezectví. Právě tudy 21. července 1876 britský lezec William Cecil Slinsby vystoupil na klenot celého pohoří a do té doby nedostupný hrozivý skalní zub Støre Skagalstølstind (2405 m – třetí nejvyšší vrchol Skandinávie). Turisticky jsme v koncích, horolezci však tohoto místa využívají jako nástup pro dnes normální výstup na tento nejvyšší vrchol hřebene Hurrungane (cesta prvovýstupu přes ledovec Slingsbybreen a Mohnovo sedlo se dnes již nechodí, nejsnadnější trasa vede přes skalní kuloár zvaný „Andrews renne“ – IV. UIAA).
Nedostupnost hor Hurrungane nás nemusí nijak zvláště rozladit. Zcela na západním okraji hřebene se totiž tyčí zajímavý skalní štít Soleibotn (2083 m), který dostupný je a rozhledově patří díky své poloze k tomu nejlepšímu, co mohou hory nabídnout. Nástup na túru hledejme v blízkosti mostu Tverrelvi (8 km od Turtagrø na silnici údolím Berdalen). Výstup vede nejprve přes vrchol Bukkenosa a v závěru po ostrém skalnatém hřebeni vyjdeme na vrchol. Panoráma hor, které se odtud nabízí nám dozajista vyrazí dech.
Potřebné vybavení
trekové hůlky, pohorky, pokud pokračujeme od jezera dál, tak mačky, lano, jistíci prostředky, sedák…
Přístup na začátek
K hotelu Turtagrø po silnici č. 55 od Gaupne respektive Lomu
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Přechod hřebene Bessegen v Norsku
