Túra nekonečnými rovinami Oetztálských Alp na sněžnicích či skialpech

Zima v roce 2014 nebyla úplně podle představ, a tak už na konci března musíme hledat místa ve vyšších polohách alespoň okolo 3000 m, a ideálně takové, kde nikdo z nás ještě nebyl. Přesně takovým místem se nakonec ukazuje být nejvzdálenější údolí Oetztálských Alp – údolí Kaunertal se známým lyžařským střediskem a druhým největším rakouským ledovcem Gepatschferner.

Středisko však nechme střediskem

Ještě před ním parkujeme ve výšce lehce nad 1900 m na parkovišti kousek za jezerem Gepatsch-Stausee. I když k jezeru a dál za něj vede placená silnice, v přicházejícím jaru zmizel kromě sněhu i pracovník vybírající mýto a my tak projíždíme bez placení. Od parkoviště pokračujeme již na lyžích údolím směrem na jih cca 1 hodinu k místu, kde se z východu připojuje ledovec Gepatschferner.

Po něm stoupáme v jeho středu až pod mohutnou hradbu seráků, pod kterými procházíme a stoupáme k nedaleké chatě Rauhekopfhutte přímo nad námi ve výšce 2731 m. Naproti přes ledovcový splaz po kterém jsme přišli je vidět ledovec Wannetferner a sedlo Wannetjoch, přes které vede skialpový přechod na známou chatu Taschachhaus ve vedlejším údolí Pitztal. Slunce pálí o sto šest, hlavní cíl prvního dne jsme dosáhli relativně rychle během 4 hodin a tak ještě zbývá čas na krátký výšlap nad chatu na vrchol Rauher Kopf vysoký 2989 m s pěkným vrcholovým hřebínkem.

Mongolsko v Rakousku?

Druhý den se vydáváme na „vysněný“ přechod „velké mongolské roviny“ , jak jsme si ledovcové plato Gepatschferneru během několika chvil pojmenovali. Cílem dne je chata Brandenburgerhaus a po cestě k ní ještě krátká odbočka na vrchol Weisseespitze. Z ledovcového plata ve výšce přibližně 3100 m stoupáme pozvolným svahem až k vrcholovému kříži ve výšce 3518 m odkud se nám otevírá velkolepý výhled např. na výrazný vrchol Weisskugelu na jihu nebo již zmíněné lyžařské středisko směrem na sever.

Krátký sjezd a dlouhá rovina nás poté přivádějí až pod chatu Brandenburgerhaus, která se hrdě vypíná kousek nad ledovcem ve výšce 3200 m. Jedná se o druhou nejvýše položenou chatu Rakouských Alp a přes zimu nabízí otevřený winterraum s kamny pro cca 12 nocležníků. Jelikož jsme na chatě relativně brzo, dáváme si ještě podvečerní výstup na velmi oblíbený vrchol Fluchtkogel (3500 m) cca hodinu od chaty.

Třetí den ve znamení třetího nejvyššího vrcholu Rakouska. Nebo ne?

Pro další den je možnost opět několika tras. Nakonec se rozhodujeme zkusit vylézt na Weisskugel, 3. nejvyšší vrchol Rakouska. Ze začátku cesta vede opět téměř po rovině až do míst Rakousko-Italské hranice, odkud se sjíždí až nad skalní hranu Vernagl Wände, cca 100 m vysokou skalní stěnu, ve které by měla být cesta zajištěná ocelovým lanem. Bohužel nikdo z nás tam ještě nebyl a nám se sestupovou cestu nedaří zeshora v zimních podmínkách vůbec najít.

Naše plány tudíž měníme a po výstupu na blízké vrcholy Vernagl a Hochvernaglwand sjíždíme krásným svahem 1000 výškových metrů do vedlejšího údolí až k chatě Hochjoch Hospiz. Od ní nás čeká celkem 800 m převýšení při stoupání pod vrcholem Guslarspitze až na ledovecové plato Kesselwandferner (alias východní část ledovce Gepatschferner) zakončené naší chatou Brandeburgerhaus. Poslední den je už pouze ve znamení pozvolného sjezdu okolo chaty Rauhekopfhütte a návratu domů.

Rauhekopfhütte (2731 m) – otevřený winterraum (9 míst)

Brandenburger haus (3200 m) – otevřený winterraum (12 míst)

Lavinové vybavení a pak už záleží na tom, jestli túru pojmete jako skialpinisté nebo vyznavači sněžnic.

viz text výše

1. den – parkoviště – Rauhekopfhutte

2. den – Rauhekopfhutte – Taschachhaus

3. den – Taschachhaus – Brandenburgerhaus

4. den – Brandenburgerhaus – Hochjoch Hospiz

5. den – Hochjoch Hospiz – Brandeburgerhaus

6. den – Brandeburgerhaus – parkoviště

Výstup na 3. nejvyšší vrchol Weisskugel.