Túra k jeskyni Cetățile Ponorului v rumunském pohoří Bihor

Padis

Bihor se vyznačuje především velkým množstvím soutěsek, jeskynní a vyvěraček. Svými krasovými jevy a panenskou přírodou je proslavený v celé Evropě. Mezi nejnavštěvovanější části patří Padis, chatová osada s místními starousedlíky, je to také široko daleko jediné místo, kde najdete nějakou tu hospodu. Výběr sice není nijak velký a zaplatíte vysokohorskou přirážku, ale najíte se dosyta a máte jistotu, že Vám budou rozumět, nejvíc tam totiž jezdí právě Češi. Možná budete překvapeni, jak mají Rumuni dobré pivo, určitě si nezapomeňte říct alespoň o jeden lahvový Ursus.

Z Padise, kde se dá pohodlně přespat ve stanu, se pak můžete vydat na zmiňované louky Poiana Florilor. Myslím, že svou krásou musí uchvátit každého. Je dost možné, že tam potkáte volně se pasoucí krávy a ovce se zvonečky na krku, což ale není důvod ke strachu, protože si Vás nebudou všímat. Naopak – z pohledu na ně čiší neskutečná svoboda a volnost.

Řeka Galbena

O kousek dál uvidíte vývěry Galbeny, což rozhodně stojí za to. Galbena (jinak také Žlutá řeka) je chladná, takže v případě, že tudy půjdete v parném létě, se v ní můžete příjemně osvěžit a nabrat síly k dalšímu pochodu. Vzhledem ke své čistotě je vhodná i k pití (je dobré nabrat si vodu z místa, kde vyvěrá a popřípadě si ji přečistit například Sanosilem).

Než se nadějete, uvidíte před sebou prudké klesání lesem a dojdete k prvním lanům a řetězům. Výlet doporučuji jít tzv. nalehko – to znamená nenést těžkou krosnu. Pokud stanujete v Padisi, věci necháte tam a máte po problému. Pokud se ale rozhodnete spát pokaždé na jiném místě a souvisle tak přejít celé pohoří, pak to s krosnou taky určitě zvládnete. Nejdříve budete klesat po žebřících okolo skal. Před Vámi se bude otvírat výhled na krásnou jeskyni Cetatile Ponorului. Překvapí Vás svým monstrózním vzhledem a velikostí. Milujete-li dobrodružné situace, při kterých máte motýlky v břiše, respekt k přírodě a přesto jakési souznění s ní, pak je to přesně něco pro Vás.

Postupně slezete po lanech dolů po skále až k jeskyni. Je potřeba dávat dobrý pozor, obzvlášť když je kluzko a vlhko. V případě, že narazíte na nějakou skupinu turistů, asi Vás to chvilku pozdrží. Přece jen tu každý jde pomalu a časově je to výlet dost náročný. Úsek, který má přes půl kilometru, v takovém případě můžete jít klidně i tři čtvrtě hodiny. Řetězy jsou ale pevné, bez obav tedy překonáte překážky.

Průchod jeskyní

Nyní přichází to nejlepší z celého výletu – průchod jeskyní! Jsou dvě možnosti, jak dál pokračovat – jestliže máte to štěstí a nejsou zrovna zpřetrhané vodicí řetězy, můžete jeskyní projít klasickým způsobem. Naše skupina ho bohužel neměla, ale našli jsme alternativní cestu, jak se dostat na druhou stranu – jít podzemím. Při průchodu je dobré sundat pohory a nazout sandále, protože nikdy nevíte, kolik vody tam zrovna bude, nebo být hodně opatrný a vyhnout se obrovským kalužím a jezírkům. Nezapomeňte také čelovku, bez ní to nejde, je tam totiž úplná tma. Když jste pořádně připraveni, vydáte se na cestu. Čeká Vás asi 400 metrů dlouhý průchod, který si, doufám, skvěle užijete. Je to hlavně o tom najít co nejpevnější kámen a nesklouznout do vody. Všude okolo sebe uvidíte nádherné vodopády ledové vody a světla z čelovky dodají Vaší cestě to správné a tajemné kouzlo. Až budete mít tento fantastický zážitek za sebou, přijde fyzicky náročnější část – vylézt z jeskyně zase ven. Čeká Vás strmý kopec, při kterém se asi pořádně zadýcháte.

Je pochopitelné, že Vám z náročné cesty vyhládne, v tom případě je pár kilometrů od jeskyně „turistická“ a poměrně opuštěná chata s příjemným posezením. Po dobrém obědě následuje cesta zpět (alespoň v případě, že stanujete na Padisi). Už Vás nečeká žádný časově ani fyzicky náročný úsek, víceméně jen procházka přes louky a místy po lesních cestách. Pravděpodobně opět potkáte nějaká volně se pasoucí zvířata a možná se k Vám připojí i proslulí rumunští toulaví psi. Jsou vcelku hodní. Buď je uvidíte u ovcí, jak je hlídají, nebo půjdou zbytek túry s Vámi. Mají totiž ve zvyku bezcílně bloumat a procházet se s náhodnými turisty. Jsou divocí a mnohdy i hladoví, proto si nezapomeňte své jídlo dobře uschovat. Když ho totiž necháte před stanem, budete se ráno divit, kam se podělo, když jste ho ještě včera večer měli tolik. Z vlastní zkušenosti vím, že si rádi pochutnají i na sýru, který jsme zakoupili v blízké salaši, a byl mimochodem moc dobrý.

Cesta s místními psisky utíká rychleji, než by se mohlo zdát. Než se nadějete, budete v Padisi a můžete si tak dopřát zasloužený odpočinek u ohýnku.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Do vesnice Padis nejlépe sjet z dálnice v úseku Beius – Stei.

Výšlap Banátem po stopách předků