Túra k hrozivým skalám a modré vodě rilského Strašnoto Ezera
Treky

Túra k hrozivým skalám a modré vodě rilského Strašnoto Ezera

Vydáme se do nitra hor, mezi vysoké a hrozivě semknuté skály ke Strašnoto Ezeru (2145 m n. m.).

Rila – Bulharsko

Typ
Hřebenovka, Výstup na vrchol, 1-denní
Stát
Bulharsko
Další státy
Bulharsko
Počet dní
1
Vhodné měsíce
říjen, září, srpen, červenec, červen
Délka
16 km
Nejvyšší bod
2641 m n. m.
Převýšení
1100 m
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
bez lezení

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Poklidné široké údolí obsahující dvě krásná jezera Ribni opustíme nad ránem – máme dvě možnosti, jak pokračovat. Buď po žluté turistické značce směřující na severozápad dolů údolím až k UNESCO památce Rilskému monastýru, nebo více severně po červené turistické značce, jež šplhá nahoru na hřeben Marinkovica přímo před očima (v severním směru). Pokud nás tlačí čas, cesta po žluté značce nás vyvede z hor a můžeme se s přírodou rozloučit, nespěcháme-li ale, určitě se vyplatí pokračovat ještě chvíli přes hory a vychutnat další krásy.

První hřeben

Turistická stezka od horské chaty u Ribnich Ezer (cca 2210 m n. m.) vede víceméně po vrstevnici a traverzuje strmý svah (místy velmi bahnitou stezkou klečí) Josifici (2696 m n. m.). Po zhruba třiceti minutách chůze se dostaneme do dílčího údolí směřující na východ nahoru pod hřeben Vazely (2581 m n. m.)Šiškovice (2669 m n. m.), odkud vytéká klidný potok Marinkovica (stejného jména jako vysoký hřeben nad námi). Tam my ale nepokračujeme, neboť se stezka potok překonává a stáčí se na severozápad a konečně začíná stoupat nahoru. Z počátku strmě, proti vrstevnicím, poté ve výšce nad 2500 metrů již po vrstevnici klidněji. Závěrečný úsek na Vodni Vrch (2638 m n. m.) uteče rychle a otevřou se nádherné výhledy – zpět do údolí, z nějž jsme přišli od Ribnich Ezer (cca 2210 m n. m.), pod nohy do údolí vedoucího k Rilskému monastýru či přes hřeben na sever na další majestátní horstvo.

Pod Vodnim Vrchem (2683 m n. m.) hluboko v údolí na severní stranu vidíme soustavu jezírek a jezer Vodnivraški. Kouzelná krajinka! Až se dostatečně pokocháme okolní scenérií, je třeba vyrazit – čeká nás totiž ne zcela příjemný úsek na útočiště Kobilino Braniště (2145 m n. m.). Prvotní fáze vede strmě dolů, pokud jsme zde na počátku léta, je velká pravděpodobnost, že na severním úbočí svahu bude ještě ležet sníh a stezka bude velmi rozmáčená a místy jí možná bude nutné sjet po zadku. Nejde naštěstí o žádný extrém, je ale dobré být na podobné záležitosti (myšlenkově) připraven. Pod touto úvodní sekcí se stezka vloudí mezi kleče a už výrazně přijatelněji klesá (necelou hodinu) až na otevřené louky s několika loveckými chatkami Kobilino Braniště (2145 m n. m.), které je v obležení vysokých horských hřebenů – na jižní straně hřebenem Marinkovica, na severu Popovokapski Prevalem. Jedna chatka na Braništi (2145 m n. m.) je přístupná pro turisty, ale jak už to tak bývá, její útulnost není nikterak vysoká – v létě je plná much, někdy i odpadků stejně jako její okolí. V nouzi a špatném počasí ale poslouží výtečně a také je pravděpodobné, že místo po přibližně 10 osob bude v takovém případě brzy kompletně vytíženo.

Druhý hřeben

Je velmi pravděpodobné, že na Kobilino Braniště (2145 m n. m.) dorazíme za průměrných podmínek i rychlosti chůze po horách okolo obědového času, a tudíž bude ještě nejspíše chuť vyrazit dále – na Strašnoto Ezero, kde je nádherný kamenný bivak. Dovolí-li to počasí i fyzická kondice, určitě tak učiňme! Neměňme červenou turistickou stezku, naopak pokračujme po ní – jak jinak než nahoru, vstříc Popovokapski Prevalu! Traverzujeme nad údolím, a pokud máme štěstí, spatříme ze stezky Suchoto Ezero. Stezka začne být více strmá a poměrně nečekaně se dostane k perfektním jezírkům Popovokapski. Odtud už přestává být legrace, přímo proti vrstevnicím, velmi strmě nahoru postupujeme žlabem až do nevýrazného sedla na hřebeni, z nějž můžeme pozorovat z části Popovokapski Ezera pod námi a scenérie na severu.

Nejtěžší úsek

Z tohoto úzkého a malého sedla, kde se naše červená turistická stezka odpojuje do svahu doleva, zatímco rovně pokračuje zelená barva, bude nutné překonat nejtěžší úsek na dnešní trase, který je korunovaný zakončením u Strašnoto Ezera (2145 m n. m.) s kamenným bivakem. Stezka snadno sleduje kamennou stezku, když se náhle prudce stáčí vlevo pod svahy vysokého a strmého kopce Goljama Popova Kapa (2704 m n. m.). Prodíráme se mezi kameny, obrovským suťovištěm a čas od času si musíme pomoct připevněným řetězem. Úsek je sice náročný, ale zběhlého turistu nijak nepřekvapí. Závěrem strmě sestoupíme skalami až k vodní ploše Strašnota Ezera (2145 m n. m.), jednoho z nejkouzelnějších míst bulharské Rily. Zde stojí kamenný bivak (pro přibližně 15 osob) na jeho břehu, všude okolo jsou vysoké strmé stěny rilských gigantů – Goljama Popova Kama (2704 m n. m.)Goljam Kupen (2731 m n. m.) či Lovnica (2695 m n . m.).

Po velmi náročném dni je čas na pořádný odpočinek doslova uprostřed hor, na tomto magickém místě, které mění svou tvář podle počasí – za modravého nebe je zde ticho a klid, horská idylka; přijde-li ale špatné počasí, mlha a vítr, někdy i déšť, připadá si zde člověk jako přímo v pekle. Pod hrozivými skalami tyčícími se nad jezerem člověk teprve pochopí svou „malost“ …

Ubytování a jídlo

chata u Ribnich Ezer

chata u Strašnota Ezera

Potřebné vybavení

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Přístup na začátek

Po červené, od lyžařského střediska, z obce Belitsa.

Základní trasa

chata u Ribnich Ezer - Strašnoto Ezero

Další možnosti túr v okolí

Túra bulharskou Rilou přes chatu Maljovica až k Elenski Ezerům

Zajímavé vybavení

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: