Túra hřebenem poloniny Boržava na Ukrajině

Poloninské Karpaty – donedávna tak trochu tajemné a obtížné dostupné hory. Tak trochu „východní Československo“ bylo kdysi našimi turisty vyhledávanou a milovanou zemí. Teprve poválečný škrt na mapě uzavřel na dlouhou dobu tuto krásnou a přívětivou krajinu našim zrakům i srdcím. Dnes je však vše naštěstí jinak a tak opět můžeme v klidu objevovat to, co nám bylo léta ukryto. Za půvabem travnatých hřebenů přitom nemusíme cestovat nikterak daleko. Jedna z nejbližších ukrajinských polonin je Boržava. Není sice nejvyšší, ovšem díky celkové délce, přesahující hodnotu 40 km, žádným bezvýznamným hřebínkem také není. Navíc je jako jedna z mála velice snadno dostupná. Stačí se dopravit do svérázného „města“ Volovec (cca 100 km od slovensko-ukrajinských hranic) a po nějakých dvou hodinách výstupu se již můžeme kochat krásou vysokohorských luk a plání táhnoucích se od obzoru k obzoru.

Volovec samotný je takový klasický ukrajinský „gorod“ – nádraží, šedivé paneláky, pár obchodů a samozřejmě několik hospod s bohatým sortimentem. Jakmile však opustíme jinak pohostinné „centrum“, dostaneme se do zcela odlišného světa. Do světa roubených chalup, pečlivě obhospodařovaných zahrádek, geometricky srovnaných polí a hor. Nespornou výhodou nástupu na Boržavskou poloninu je rychlost jejího dosažení. Louky otevřené výhledům mají svůj počátek hned na návsí a pomineme-li asi hodinový přechod lesem, daleké výhledy a romantika polonin nás chytne hned zkraje nástupu.  Prvním záchytným bodem při putování Boržavou je vršek Temnatik (1347 m), jehož poznávacím znamením je mohutný dřevěný kříž, viditelný již z Volovce.

A také zde poloninské pastorále vlastně začíná. Dobře znatelný a dokonce nově vyznačený chodník nás odtud spolehlivě povede po páteři hor nejprve k výrazné hoře Plaj (1334 m). Minout ji rozhodně nemůžeme, velká meteorologická stanice a vysílač jsou prostě nepřehlédnutelné. Také se odtud otevírá velkolepý výhled na nejvyšší část poloniny Boržava, táhnoucí se ve směru východ – západ. Z hlavního, celkem jasně vedeného hřebene, se na jih vyklání výrazná rozsocha, kde se tyčí nejvyšší bod celé poloniny – 1681 m vysoký Stoj. Cesta k němu vede přes uzlový a často navštěvovaný vrchol, lakonicky nazvaný Velikij vrh (1598 m).

Hory zde svým charakterem připomenou slovenské Nízké Tatry. Vše je však o poznání osamělejší, velebnější a možná i malebnější. Průběh hlavního hřebene je natolik dominantní a jednoznačný, že pokud zrovna nevládne velká oblačnost či mlha, zabloudit není kam (není to však pravidlem, ukrajinské Karpaty jsou deštivé že až a nepříznivé počasí zde vládne pevnou rukou). Boržava se pak v podobě elegantního rozložitého hřebene táhne k vrcholům Gymba, Magura Žide a Kuk k dalšímu svéráznému sídlu Mižgorje, kde se ztrácí v labyrintu lesů.

Pokud máme vymezen na hřeben pouze jeden den (pro poznání uhrančivé krásy poloniny to v podstatě bohatě stačí), pak můžeme hory opustit právě na vrcholu Velikij vrh. Na sever totiž vede mimořádně zajímavá a na výhledy atraktivní pěšina, která schází k rozvíjejícímu se lyžařskému středisku Podobovec. Stezka klesá nejprve rozsáhlými plantážemi brusinek a borůvek, ve své střední části vede po okraji dávnými ledovci modelovanými kary severních srázů Velikého vrchu a v závěru pak strmě klesá přímo do střediska Podobovec. Zde nás pravděpodobně čeká příjemná dřevěná hospoda se smrští piv, pohostinní, dobrém slova smyslu nesmírně ukecaní a zvídaví lidé.

Mapy a průvodce

Slušné mapy lze po chvíli trpělivosti nalézt na internetu (např. zde: http://mapy.mk.cvut.cz/show/data/Ukrajina-Ukraine/borzava.jpg). Na našem trhu se nedávno objevil obsáhlý průvodce nakl. SKY – Zakarpatská Ukrajina (také zde najdeme mnoho výsečí map).

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Z Čierne nad Tisou se dostaneme vlakem do Čopu (značně předražené jízdné, cca 60 korun za 5 km), odtud pak ukrajinskými dráhami dojedeme (možná) do Volovce (cca dalších 60 Kč). Jinou možností jsou autobusy, kterou jsou svéráznou kapitolou samou pro sebe. Poslední variantou je „pronájem“ tzv. maršrutky neboli mikrobusu. Cena je o dost vyšší než veřejnou dopravou, ale při větší skupině se jedná o zajímavou možnost nahlédnout do ukrajinské reality.

Výstup na vrchol Pop Ivan v Karpatech