Túra dolinou Storskogdalen v Norsku

Dolinou Storskogdalen – cesta do pravěku

Východiskem jediné značené okružní turistické stezky národním parkem Rago je osada Lakshol v údolí Storskogdalen. Počasí je ucházející, to znamená, že alespoň prozatím neprší. Od turistické informační tabule na konci parkoviště vyrážíme červeně značenou lesní cestou nejprve strmě do kopce; nestačíme se ještě pořádně rozehřát a jsme nahoře, na začátku širokého kaňonu řeky Laksåga. Vstup do kaňonu připomíná skutečně cestu do pravěku – po podmáčené pěšině, kterou těžko přejdeme suchou nohou vcházíme do divokého, lidskou rukou nedotčeného smíšeného lesa zakrslých bříz, olší a borovic, kde nám kapradiny místy sahají do pasu.

Podél břehu meandrující průzračně čisté dravé horské řeky procházíme úzkou pěšinou mezi množstvím obřích balvanů různých velikostí a tvarů, porostlých mechovými koberci i zakrslými stromky, zatímco z vysokých žulových skalních stěn, svírajících široký kaňon padají dolů masy vody ve vodopádech. Žádný pravěký tvor tu na nás sice nevyskočil, zato zaútočilo hejno žravých komárů zvíci Grippenů, takže nezbývá než rychle nasadit obranný sprej značky Predátor, jenž byl dle výrobce sice zkoušen v lužních lesích jižní Moravy, avšak norské útočníky zastavuje. My tím pádem můžeme pokračovat dál a věnovat se fotografování. Načež se po chvíli objevuje druhý nepřítel; zprvu sice nijak silný, avšak vytrvalý déšť. Přesto topoříme stativy a okouzleni okolní přírodou fotografujeme. Jako solidní ochranu fotoaparátů na stativech před houstnoucím deštěm patentuji kryt z návleků na boty, kterýžto nám udělá velice dobrou službu.

Výprava je vybavena i malými vysílačkami, jejichž využití mezi čelní skupinou „hoňáků“ a uzavírajícím konvojem je zde na místě. Po dvou kilometrech přecházíme po houpavém závěsném mostě na druhý břeh řeky a pokračujeme pěšinou, jež se často stává potůčkem a každý krok je proto třeba zvažovat. Dolina vodou přímo překypuje; široká meandrující řeka zaplavuje i okrajové mokřady, takže i povalový chodníček z tenkých desek se ocitá pod vodou. Před skalním prahem v horní části kaňonu nás voda definitivně zastavuje; a to jak voda pod nohami, tak i ta, padající shora. Pěšina, pokračující vlevo k ústí bočního sevřeného údolí Nordskardet je bez vysokých gumáků dál neprůchodná. Zpáteční cesta již probíhá v silném dešti, takže dolů do Lakshole se nevrací nit suchá. Naštěstí jsou chatky v kempu vytápěné, takže kromě přípravy večeře se všude suší věci.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Nezapomenout na výbavu proti komárům.

Z Fauske vyrážíme asi 30 km po magistrále E6, vedoucí směrem na Narvik, kdy po vyjetí z tunelu Tennfloget je na mostě odbočka místní silničky č.617, jež po chvíli vjíždí do dalšího tunelu a končí u osady Lakshol s kempem a menším parkovištěm.

Výstup na nejvyšší horu Norska – Galdhøpiggen