Túra bulharskou Rilou přes chatu Maljovica až k Elenski Ezerům

Nejsem tak škodolibý, abych někomu přál něco špatného, nicméně pokud dorazíme na zmíněný kamenný bivak v pořádku a počasí se v rilských horách zkazí, až když budeme mít rozestláno na některé z postelí, zážitek z tohoto místa kypící velehorskou atmosférou se umocní minimálně „na desátou“. Padne-li mlha a bude-li pršet, zatímco budeme popíjet čaj a večeřet u úzkého dřevěného stolu uvnitř potemnělé kamenné budky a budeme poslouchat klapot dešťových kapek na okna či střechu, teprve tehdy si budeme podobných útočišť vážit a oslavovat jejich budovatele, krajina za zdmi dosáhne děsivých rozměrů a z hor vysokých přibližně 2700 metrů se stanou nekonečně vysoké stěny sahající až do nebes. Nechme ale hledání rilského genia loci …

Klasický „nepříjemný“ sestup

Teď už přemýšlejme nad dalším pochodem bulharskou Rilou, už asi nepřekvapivě k dalším z jezer, která jsou nám místními horami nabízena. Jmenují se Elenská (cca 2400 m n. m.) a ze všech pochodů, co jsme společně zatím zde absolvovali, by měl být tento jeden z těch lehčích a časově kratších, pořád ale turisticky vydatných. Vyrazit se musí ráno, abychom si o to více po výšlapu odpočinuli! Rozloučíme se tudíž s kamenným bivakem na břehu Strašnoto Ezera (2145 m n. m.) a vydáme se dále, opět budeme sledovat červenou turistickou značku, která mizí dolů doslova od dveří bivaku.

Po hliněné a přes různě velké kameny i kamenná pole vedoucí pěšině sestoupáme až k nedalekým jezerům Malomaloviški, okolo jejichž břehů se protáhneme do klečí. Ačkoli jsem na začátku všem přál déšť pro vychutnání dramatické atmosféry nitra vysokých hor, nyní přání obracím – je-li totiž hodně mokro, cesta vedoucí dolů do údolí řeky Maljovica není příjemná. Nejen, že je vedena mezi vzrostlými klečemi, při jejichž „otírání se“ o ně budeme mokří jako za vydatného deště, ale navíc se často ze stezky stává menší potůček a bývá nepříjemně uklouzaná (pozor na překonávání kamenů). Zhruba tři sta výškových metrů klesání uteče rychle, během cesty dolů se můžeme kochat výhledy na impozantní Kuklatu (2257 m n. m.) a samozřejmě horskou chatu Maljovica (2050 m n. m.), a končí až překonáním údolní říčky – velmi záleží na roční době a předchozím počasí, bude-li potok možné překonat suchou nohou po kamenech.

Turistické středisko Maljovica

Dole v úzkém údolí obklopeném vysokými horskými stěnami, které bývají často v obležení nadšených skalních lezců, se turistická značka červené barvy napojuje na horskou cestu (a modrou značku z údolí) vedoucí pár set metrů chůze nahoru k chatě Maljovica (2050 m n. m.), ta disponuje solidním zázemím po všech stránkách, o čemž svědčí i četné reklamní bannery na jejích stěnách, a je zároveň místním turistickým střediskem vítající sportovce celý rok – ať už jsou hory rozkvetlé, plné vody nebo zasněžené až po střechu nedalekých chatek. Venkovní terasa u chaty je plná příjemných laviček přímo pod stěnou Kuklaty (2257 m n. m.), na níž dokonce vede i via ferrata, na druhou stranu lze zahlédnout masív Černata Skala, k doplnění energie si lze dát buď výtečnou polévku, hlavní jídlo či (ne)alkoholický nápoj v různých podobách, včetně oblíbeného bulharského piva Zagorka.

To nejtěžší nás dnes ještě čeká – výstup od malebné horské chaty nahoru k vysoko položeným Elenski jezerům (cca 2400 m n. m.). Z lavičky u horské chaty je výhled na další postup uchvacující – stezka se ztrácí na kamenných pláních a mezi klečemi, stoupá jižním směrem „kamsi nahoru“ a lze se jenom stěží dohadovat, kam přesně, neboť se ztrácí v království neskutečných kamenných stěn rilských hor. Výhled na tuto partii považuji osobně za jeden z nejkrásnějších v Rile.

Pěšina označená červenou i modrou turistickou značkou pokračuje za chatou dále do údolí a stoupá vzhůru, zatím velmi pozvolna, mezi velkými kameny, klečemi a občas přes tekoucí potok. Zhruba po sto výškových metrech hlouběji v údolí se u „pomníku“ obětí hor rozděluje, modrá turistická značka uhýbá v našem pohledu doleva, jihovýchodně, zatímco červená barva, po níž půjdeme dále, si drží jižní směr. Otevřeným prostranstvím spásaných luk na konci údolí, přímo pod masivními a monumentálními skalami Kamilaty (2621 m n. m.), Orlovce (2685 m n. m) i svahů Maljovice (2729 m n. m.), projdeme dále až na místo, kde stezka vstupuje do svahu a stáčí se více západně, aby strmě (velmi!) stoupala nahoru až k našemu dnešnímu cíli – Elenski Ezerům (cca 2400 m n. m.).

Zprvu několika krátkými serpentinami kamenným svahem, později přímo vzhůru několika menšími žlaby a přes četné kameny, často za použití třetí i čtvrté končetiny, se dostaneme výše nad údolí a pohledy dolů se vybarvují, pohádkově! Masiv Orlovce (2685 m n. m.) za zády ubírá dech, pokud na něj pohlédneme, stejně jako na cestu vzhůru, kterou musíme překonat. Navzdory její strmosti cesta poměrně utíká, a tak se zanedlouho „přehoupne“ přes okraj a vstoupí na břeh k Elenski Ezerům (cca 2400 m n. m.) přímo na úpatí finálního svahu na Maljovici (2729 m n. m.), která jako hradba chrání a schovává všechno na jižní straně od jezer.

Pro dnešek stačí, každý ví, že je nutné si někdy odpočinout, i tak dal pochod určitě zabrat, především závěrečný úsek. A proč si neslevit právě dnes, u poklidných vod v horách schovaných Elenských Ezer (cca 24000 m n. m.), kde je mnoho míst pro stanování!

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Z vesnice Govedartsi po zelené či modré značce cca 13 km, anebo z druhé strany hřebene od silnice č. 107, v jejímž závěru je chata (po zelené) cca 7 km

Túra za návštěvou Rilského monastýru, klenotu podhůří bulharské Rily!