Túra bajkalskou ekostezkou v Rusku

Pochmurný větrný den u pochmurného Bajkalu. Pěkně to začíná…

Nápad projít se po pobřeží Bajkalu po nově zřízených „ekostezkách“ uzrál v okamžiku, kdy bylo jasné, že na původně zamýšlený ostrov Olchon již nikdo a nic nepluje. Těch posledních pár dní v tomto kraji již neslibovalo žádné velké dobrodružství a tak se v přístavu letoviska Listvjanka domlouváme s kapitánem zrezivělého škuneru na plavbě po jezeře. Nejen omezený rozpočet, ale především dost vysoké ceny (ostatně jako všude jinde v Rusku) dovoluje plavbu pouze do první „děrevni“ na severozápadním pobřeží, tedy do vsi Bolšoje Koty.

Přestože bylo na téma Bajkalské jezero napsány stohy knih, tisíce článků a natočeno bezpočet filmů, jistě je na místě připomenout pár údajů. Bajkal je největší světovou zásobárnou pitné vody (celkem 20% všech povrchových světových zásob vody) a svou rozlohou (31 500 km² při délce 636 km a šířce až 79 km) je po Kaspickém moři druhým největším jezerem v Rusku. Svou až neuvěřitelnou hloubkou 1637 m je však nejhlubším „rybníkem“ světa. Zatímco do Bajkalu přitéká kolem 500 řek a potoků, opouští jej pouze jeden jediný tok – mohutná Angara. A právě převozem přes tuto řeku počala naše malá bajkalská anabáze.

Na radu, vypáčenou z jinak dost neochotné slečny (ostatně tak jako jinde v Rusku) na informačním středisku plujeme do vesnice Bolšoje Koty, odkud by měla být nově zřízená „ekostezka“ schůdná až do Listvjanky. Slovo „ekostezka“ je zde zcela na místě. Bajkal totiž představuje unikátní ekosystém, jaký nemá obdoby. Dokonale čistá voda, až 2000 druhů živočišné a rostlinné říše, průzračný vzduch, nádherné vysoké hory – to vše jistě stojí za ochranu.

Po pár výletech do vnitrozemí (nic moc, jen les a les a ještě jednou les) se vydáváme po znatelné a dokonce v mapě zaznamenané pěšině nejprve na východ. Na tento úsek, mířící do přístavu Balšoje Golojstnoje, jsme byli upozornění, že není zcela bezpečný. A skutečně je tomu tak, místy docela vzdušně vedená stezka je na několika místech přerušena sesuvy půdy. Naštěstí všechny kritické úseky lze obejit alternativní cestou, vedoucí přímo po břehu jezera. Nejkrásnější pasáže jsou pak asi v úseku Čertov most, kde se pěšina probíjí úsekem skal, spadajících kolmo do vod Bajkalu.

Ve vesnici Balšoje Koty, kde se časem přece jen pomalu sžíváme s místními, objevujeme opuštěnou dřevěnou hospodu, jejíž krytá terasa se stává na pár dní improvizovaným domovem. Po několika výletech jak po pobřeží, tak do tajuplného vnitrozemí, se konečně vydáváme po břehu Bajkalu zpět do Listvjanky. K tomuto účelu zde byla za mezinárodní pomocí mladých ekologů z celého světa vybudována stezka, vedoucí jak přímo podél břehu jezera, tak horami chráněného území Pribajkalského národní parku. Hory (Primorski chrebet) zde nedosahují nijak impozantních výšek (v průměru kolem 1000 – 1500 m), přesto se několika strmým výstupům a následným sešupům nevyhneme.

Pro našince představuje tato dvoudenní túra skutečně nevšední zážitek. Stezka je vzorně upravena (prokopána), místy dokonce narazíme na červené značky. Přesto se na několika nepřehledných úsecích, především v hluboké a těžce průchodné tajze, nevyhneme krátkému bloudění. Po celé trase stezky je upraveno několik velmi pěkných tábořišť a míst, určených k rybolovu (stojany na ryby) a tak je docela možné, že se z dvoudenního přechodu může vyklubat pěkný týdenní trip. A věřte, že večery u ohně na březích Bajkalu, spojený s koupáním a chytáním ryb je zážitkem, na který se bude ještě dlouho vzpomínat.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Mašrutkou nebo trajektem z některého z bajkalských přístavů

Trek podél břehu jezera Bajkal – z Listvyanky do Bolshoye Goloustnoe