Trekování krajinou Mixteca v Mexiku

Cílem je vesnice Santiago Apoala v kraji Mixteca. Údajně kraj kaňonů, skal a vodopádů.  Monotónní  vrchovina kolem cesty však doposud rozhodně nevykazuje žádný náznak změny k lepšímu.

Zaprášená náhorní planina však náhle končí a auto se spouští ostrými serpentinami kamsi hluboko do údolí. Vše je najednou jinak. Přibývá zeleně a skalnatých srázů hor, svěží horský vzduch rychle zahání chmurné myšlenky. Vozidlo zastavuje před ubytovacím hostincem, který překvapí milou atmosférou a čistotou. Krytá prosklená terase se stoly, kuchyňka a pěkné čisté pokoje vyráží dech nejen mi, ale také mým pěti společníkům. Po Mexiku se touláme již třetí týden a spali jsme snad už ve všech možných podmínkách – ve stanu v pětitisícových výškách přes ubikace typu „entomologův sen“ po velmi slušné hotýlky, ale tohle a především tady jsme opravdu nečekali. Cena je sice poněkud vyšší, ale za ten komfort to skutečně stojí. Platím smluvenou cenu našemu mladičkému sympatickému dopravci (odhadem tak 16 let) a rovnou se domlouvám na odvozu zpět do Nochixtlanu, odkud jsme do tohoto krásného „konce světa“ dojeli. Dojednáno, stisk ruky a auto mizí z dohledu. Snad se skutečně za tři dny shledáme.

Kaktusový kaňon Morelos

Mixteca je především zemědělsky využívanou krajinou. Symbolem země je kukuřice, objevující se již v dávné minulosti Mixtéků, původních obyvatel tohoto kousku země. Srdcem celého údolí Apoala je říčka Rio Papaloapan. Ve vyprahlém a většinou bezvodém Mexiku je to jev naprosto nezvyklý. A kde je voda je i život. Vesnice Santiago Apoala je toho krásným dokladem. Vzorně upravovaná pole s buvoly táhnoucí pluh červenou hlínou, remízky s vysázenými stromy, nad tím dramatické skalnaté hory. No prostě takový malý ráj. Jednou z největších přírodních zajímavostí oblasti má být kaňon Morelos. Cestu k němu jasně naviguje nejen tok říčky, ale také zdálky viditelná jizva vstupního portálu. Nejprve se však musíme vymotat z labyrintu pěšin, vedoucích kolem skromných stavení a políček místních obyvatel na planině Arriba del Agua . Jakmile dosáhneme řeky, máme vyhráno. Bujná vegetace vzrostlých stromů, průzračná voda, po prachu cest učiněný balzám pro nejen pro oči, ale i duši.

Do hloubi kaňonu vede slušná pěšina, lemovaná broméliemi, obrovskými vějíři agáve a kaktusy které navíc nádherně rudě kvetou. Ve větvích stromů visí až k cestě jako nadýchané záclony fousy lišejníků, připomínající naší provazovku (Usnea sp.), zde ale mnohem bohatší a rozvinutější. Kaňon Morelos není sice žádný kolos (délka sotva 300 m), ale díky až 400 m vysokými kolmými stěnami je příjemným překvapením. Řeka Rio Papaloapan se prodírá soutěskou přes nakupené bloky skal, místy se však takřka ztrácí a tvoří jen nenápadné zelené tůňky. Nejužší místo (cca 10 m) nese název „Peña que se junta“, což můžeme přeložit jako „Stýkající se kameny“. Když se zakloníme, tak se skutečně zdá, že se dva skalní vrcholy, svírající soutěsku z obou stran, nahoře skutečně dotýkají. Viděl jsem již hodně kaňonů, skalnatých, holých i zarostlých, ale žádný z nich nebyl tak posetý tisíci drobných kaktusů a sukulentů, jako je tomu v tomto případě. Kam oko dohlédne krčí se nějaký bodlinatý zástupce místní rostlinné říše. Je to prostě „chlupatý“ kaňon (…ten mám tak rád…).

Hadí ocas

Strávit ve vesnici Santiago Apoala několik dní lze různě. Místní Mixtekové, většinou staršího věku, jsou totiž neobyčejně přívětiví lidé. V těsné blízkosti našeho „bejváku“ najdeme něco jako obchod, kulturní centrum a hospodu v jednom. Majitelem a prodavačem v jedné osobě je stařičký indián, do jehož tváře je vyryt snad celý nelehký život ve zdejších podmínkách. Nákup a vše s tím spojené probíhá zcela svérázným způsobem. Vyber si, zaplať, otevři si kasu a drobné si vydej sám. Vše je založeno jednak na absolutní důvěře a na straně druhé na faktu, že dotyčný pravděpodobně neumí počítat. Ale ke spokojenosti všech zúčastněných to spolehlivě funguje. Navíc kořalka – kaktusovka „mezcal“ zde stojí jen zlomek toho, co bychom vydali jinde v civilizaci a tak družební přípitky s místními neberou konce. Je však třeba vydat se na další výlet. Mimo kaňonu Morelos ukrývá zdejší líbezná krajina další ze svých pokladů – vodopád nazvaný zcela výstižně „Hadí ocas“ neboli Cascada Gola de la Serpiente.

Nalezení tohoto malého divu přírody není těžké. Stačí dojít k místní škole a dat se dle navigace místních rozesmátých dětí dolů ve svahu podél řeky. Zpočátku se nic moc neděje, pěšina se dokonce vzdaluje toku potoka. Na území Mexika, tedy země, která je poměrně chudá na vodu, mnoho vodopádů nenajdeme. Největší koncentraci hledejme především na tropickém jihu, tedy ve státech Chiapas a Tabasco.  Zbytek Mexika je spíše pouští až polopouští a na skutečné vodní toky velmi chudé. O to víc překvapí vodopád Hadí ocas, který padá travertinovým korytem ve dvou stupních z výšky více jak 60 m. Na nejkrásnějších vyhlídkách jsou upravené plošiny, u nádherně tyrkysové tůně ve spodní části kaskády je dokonce něco jako piknikové místo, využívané především místní omladinou. Voda říčky Papaloapan (krásný název, že?) je úžasným osvěžením a zelenomodrou náplastí pro sluncem rozpálená těla.

Arcibiskupova čapka a Kolosální kameny

Prameny životodárné říčky (později významné řeky Papaloapan, vlévající se do Mexického zálivu) hledejme právě nedaleko osady Santiago Apoala. A není to jen ledajaký pramen, ale rovnou historicky a přírodovědecky významná lokalita. Jeskyni zvanou Cueva de la Culebra neboli Jeskyně chřestýšů, kterou najdeme ve svahu hory Yucutotondehui, leží sotva 10 minut chůze od obce (místní hoře říkají „hora nebeské skály – cerro de la peńa del cielo“). Po vstupu do jeskyně (čelovka nutná) dojdeme přes první sál k malé laguně, nad níž visí ze stropu několik pěkných krápníků. K dalšímu postupu do hloubi jeskyně již musíme být vybaveni lanem, neboť druhý a mnohem zajímavější sál je mnohem hůře dostupný. Největší pozornost zaujme nádherný stalagmit zvaný „Piedra del Arzobispo“ neboli Arcibiskupova skála. Zvláštní útvar vytvořený stékající vodou skutečně připomene špičatou čepici či lépe řečeno korunu (tiaru).

Hlavní pozornost však přitahuje dominantní skalní stěna Las Peňas Colosales, tyčící severně nad obcí. Tyto horolezecky stále populárnější terény působí skutečně kolosálně (výška cca 300 m). Jedná se vlastně o dva masívy, které od sebe dělí hluboká strž. Proto další výlet směřuje právě sem. Horolezecké vybavení ale nemáme a tak se musíme spokojit pouze s dosažením vrcholové plošiny, kam se dostaneme po pohodlné serpentinové cestě, obcházející celý masív. Výhled z okraje skalních stěn je však úžasný. Vesnice Santiago Apoala se prezentuje jako dětská skládanka, postavené v náruči zeleně uprostřed jinak dosti nehostinných hor.

Nastal čas odjezdu. Netrpělivě očekávám, zda domluva s našim dopravcem nevyjde naprázdno. Mladík však skutečně přijíždí a tak nezbývá, než se rozloučit s tímto stále ještě poněkud zapomenutým koutem Mexika. Outdoorovská rubrika Cesty je většinou vyplněna mnohdy dramatickým líčením zážitků z náročných treků či výstupů na vysoké či tajuplné vrcholy. V kraji Mixteca nic takového asi nezažijeme. O to více se však můžeme věnovat krásné přírodě a nasát přátelskou venkovskou atmosféru. Zde je to skutečně spíše „pohoda, klídek a tabáček“.

Vhodná doba pro návštěvu

Prakticky celoročně, nejlepší podmínky jsou však od ledna do května. Velikonoce jsou pak největším svátkem roku a rozhodně je na co se dívat.

Mapy a průvodce

Pro oblast mimo automapy nebyla vydána žádná turistická speciálka. Oblast je totiž stále ještě poměrně „terra incognita“. Drobnou zmínku najdeme v průvodci Lonely Planet (Mexiko).

V obci Santiago Apoala slouží několik mini obchůdků se základním sortimentem. Problémem bývá pečivo, ale místní vám ochotně upečou placky tortillas, které se likvidují úplně ke všemu. Zapřisáhlí táborníci mohou postavit stan prakticky kdekoli (samozřejmě mimo obhospodařované půdy). Pěkná místa najdeme např. v blízkosti vodopádu. Turistická ubytovna s bizarním názvem Yú´ú leží na severním okraji vesnice a poskytuje vynikající komfort v krásném prostředí. Nevýhodou je však poněkud nerudná paní domácí.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Letenky do Mexika je možné sehnat od 18 000 Kč, jako last minute přes německé cestovky již dokonce za neskutečných 300 € (Cancun). Víz netřeba. Santiago Apoala najdeme ve státě Oaxaca, ale dostat se tam není snadné. Do vesnice vede jen prašná cesta z města Nochixtlan (120 km od města Oaxaca). Do vesnice údajně zajíždí 3x týdně mikrobus (středa, sobota a neděle – osobně však nezkoušeno). Proto si na skoro 50 km dlouhou cestu musíme najmout vozidlo (no problemo). Je to pohodlné a při troše obratnosti i velmi levné.

Výstup na druhý nejvyšší bod Mexika – Iztaccihuatl