Trek z Omala do Juty přes sedlo Sakorno v gruzínském Kavkazu

1.den: Omala – Koklata. 23 km, ↑ 1400 m, ↓ 1 400 m

Trasa vede po džípy uježděné silnici po úbočí hory Makrately přes osady Bochorna, Beghela nad osadou Doču s tradičními rodovými věžemi a zdejší architekturou – domů postavených z břidlice. Z hřebenu se sestoupí k řece Tushetis Alazani a poté se kolem osady Jvarboseli pokračuje do Koklaty. V osadách je možnost občerstvení. Samotná Koklata je opuštěná osada, bez možnosti občerstvení. Na jejím okraji je louka s možností táboření (42.422722, 45.487481). Mezi domy je studna s pitnou vodou.

2. den: Koklata – Alaznistavi Tourist Shelter, 18 km, ↑ 960 m, ↓ 850 m

Z Koklaty se prudce stoupá přes louky do svahu a poté se pokračuje po úpatí hřebenu a několikrát se překonávající horské potoky. Trasa vede přes nekonečné louky. V případě, že půjdete začátkem července, čeká vás neskutečný zážitek – budete kráčet kilometry rozkvetlými loukami. Na nich se však pase dobytek, které hlídají statní a ostří ovčáčtí psi, na které je dobré dávat pozor. Ze svahu se sestupuje k řece do části zvané Shavtskala s velkou salaší. Zde je možnost občerstvení v podobě vynikajících sýrů. Následně se pokračuje proti proudu řeky s traverzováním ve strmém svahu nad řekou a stoupáním do svahu. Na konci trasy dne vede téměř po rovině širokým údolím. Tábořit lze v Alaznistavi Tourist Shelter, což je turistický přístřešek – chata s dřevěnými palandami (42.401851, 45.328381). Pro vodu je však nutno zajít do blízkých potoků.

3. den: Alaznistavi Tourist Shelter – jezero Borbaloskari, 15 km, ↑ 1 167 m, ↓ 570 m

Od turistického přístřešku se jde dále proti proudu řeky. Je třeba dávat pozor, kam se šlape. Našli jsme tam zbytky raket (pozůstatky války v Čečensku, které je hned za kopcem). Projde se kolem menší salaše a několikrát je třeba přebrodit přítoky řeky. Po kilometru od salaše se odbočí vlevo, přebrodí se řeka (42.412777, 45.299236) a stoupá do sedla Sakorno (42.4045519N, 45.2711414E). Před sedlem je zapotřebí dobrat vodu, na hřebenu již není. Po hřebeni se dojde do sedla Borbalo, kterým se opouští Tušetie a vchází do Chevsuretie. Po suťoviskových svazích se zbytky sněhu se přichází do sedlo Andaki a odsud je to již kousek k jezírku Borbaloskari (42.4439053N, 45.1992247E). Zde je vhodné místo k utáboření. Z potoku přitékajícího do jezera lze brát pitnou vodu.

4. den. Jezero Borbaloskari – sedlo Datvis Jvari, 19 km, ↑ 1 400 m,  ↓ 1360 m

Od jezera se stoupá po hřebeni vzhůru a poté se dlouze traverzuje po suťoviskových svazích. Následuje přechod přes dlouhou náhorní plošinu a sestup do údolí řeky Chanchakhistskali (42.5089036N, 45.1026761E).  Alternativně lze odbočit na severovýchod a podél řeky pokračovat přes Ardoti a Mutso do Šatili. Směrem k sedlu Datvis-Jvari se však musí opět stoupat do svahu do horského sedla (42.5164483N, 45.0893831E). Z něj se sestupuje k silnici vedoucí do Šatili pod sedlem Datvis-Jvari. Zde je možnost utábořit se, nebo se pokusit zastavit auto a nechat se odvézt k Roshce, což činí 15 km.

5. den. sedlo Datvis Jvari – Gudani, 15 km ↑ 685 m, ↓ 1 905 m

V případě, že se nepodaří zajistit odvoz, následuje nezáživná trasa po silnici. Alternativně lze jít ze sedla Datvis-Jvari směrem na jih po hřebeni přes osady Chie a Ghuli (nevyzkoušeno).  Dojít nebo dojet do osady Gudani. V jeho horní částii je guesthaus s výbornou kuchyní a možnosti slušného ubytování (42.535678, 44.958489).

6. den. Gudani – jezera Abudelauri, 14 km, ↑ 1361 m, ↓ 460 m

Z Gudani se pokračuje po silnici vedoucí podél divoké řeky Aragvi. V místě soutoku s řekou Kmosti je nad řekou chatrná lávka, kterou je nutno překročit. V případě, že by někdo neměl odvahu na lávku vstoupit, lze pokračovat po silnici a do Roshky dojít přes osadu Ghelisvake. Značená turistická trasa však vede právě přes lávku. Nejprve se stoupá lesem a poté přes louky s velmi vysokou trávou a bolševníky (pozor na popálení). Pěšina vede až do osady Roshka. Zde je již několik guesthausů s možností občerstvení i ubytování. Je zde i stanoviště maršrutek. Roshka je totiž výchozí bod k výletu k jezerům Abudelauri, což místní, zejména o víkendech hodně využívají. Také je to nástupní místo na frekventovaný trek Roshka – Juta. Po trase již nepůjdete sami jako v předchozích dnech a budete potkávat turisty. Rozhodně stojí za to dojít k jezerům Abudelauri (42.5442547N, 44.8375558E) vedoucí po značené trase a vyšlapaném chodníku. U jezer je i vhodné místo k bivakování se zdroji pitné vody.

7. den: Jezera Abudelauri – Juta, 20 km, ↑ 1000 m, ↓ 1240 m

Z Roshky do Juty vedou dvě trasy. První a nejvíce frekventovaná vede na západ kolem jezer Abudelauri a dále přes sedlo Chaukhi (3346 m). Druhá méně náročná trasa vede severozápadně přes sedlo Sadzelisghele (3034 m). Vzhledem k tomu, že sedlo Chaukhi bylo začátkem července 2019 pod sněhem zvolili jsme bezpečnější a méně náročnou trasu přes sedlo Sadzelisghele (42.5820539N, 44.8424189E). Vrátili jsme se kousek níž, přešli údolí a napojili se na vyšlapanou pěšinu vedoucí do sedla. V údolí je však nutno několikrát překonat horský potok. Pěšina vede suťoviskovým terénem. Ze sedla následuje dlouhý sestup. Na konci údolí před Jutou je několik salaší s pasteveckými psy a také stanoviště pohraničníků , kde probíhá kontrola dokladů. Kousek dál se po lávce překoná řeka a začíná silnice, po níž se dojde až do Juty. V Jutě je již hotel, guesthausy, obchod a stanoviště taxíků. Není problém si zajistit odvoz do Stepantsmindy, odkud již odjíždějí maršrutky do Tbilisi.

UBYTOVÁNÍ

Na začátku treku v úseku z Omala do Jvarboseli není problém si zajistit ubytování u místních. Od Koklaty až do Gudani je však mít se sebou vlastní stan. Možnost ubytování je v Gudani, Roshce a Jutě.

JÍDLO

V Omalu není problém se najíst u místních. Na trase do Koklaty je omezená možnost občerstvení, nelze však na to spoléhat. Jídlo je potřeba nést sebou minimálně na trase Omalo – Gudani. Trasa vede kolem několika salaší, kde se je možnost zakoupit (obdržet) sýr, nelze však na to spoléhat. Možnost si nechat uvařit je až v Gudani, Roshce a poté až v Jutě. Na to je třeba myslet a přibalit si dostatek potravin.

VODA

Kromě hřebenů, kde jsou jen omezené možnosti, je vody všude dost. Teče zde množství řek a potoků, ze kterých lze bez převaření a úpravy vodu pít. V řekách však voda bývá od břidlice zakalená, je tedy vhodné mít s sebou filtr.

běžná trekingová výbava, pevné boty, stan, dostatek jídla, GPS navigace – postačí mobilní telefon a stažené mapy.cz, na nich je trasa vyznačená.

V Tbilisi buď na taxi ke stanici metra Isani 41.686484, 44.840940, nebo na autobusové nádraží Ortachala 41.674964, 44.834596, odkud maršrutkou do Telavi (10 lari), nebo až do Alvani. Tam si pronajat auto, nutné 4×4. Každé ráno jich několik stojí na křižovatce v Khemi Alvani. Obvyklá cena činí 50 lari na osobu (počítá se plně naložené auto). Nejvíce zde jezdí sedmimístná Mitsubishi Delica (6 + řidič) cena za auto činí 300 lari. Cesta vede přes sedlo Abano ve výšce 2850 m. Po větších deštích může být jen obtížně sjízdná. Cesta trvá 5-6 hodin. Teoreticky je možné dojet do Omala na korbě nákladního auta, cena je asi příznivější, ale lze jen těžko zjistit jestli, kdy a odkad auto odjíždí.

Z Tbilisi dojet do Stepantsmindy (Kazbegi), což není problém se dostat, neboť zde jezdí množství maršrutek. Poté si pronajmout auto a nechat se dovést do Juty. Problém ale může nastat v Omalu. Často dochází k sesuvům půdy a silnice mezi Omalem a Alvani je neprůjezdná. Hrozí, že zde nedobrovolně zůstanete několik dnů a nemusíte stihnout letadlo. Pro tyto případy je vhodné vytvořit si časovou rezervu.