Trek v pohoří Hajjar na ostrově Sokotra

V posledních několika letech dochází k prudkému rozvoji turistického ruchu na tomto donedávna zapomenutém ostrově. Není divu, neboť bizarní příroda tohoto místa nemá nikde na světě obdoby. Naprostá většina zahraničních návštěvníků se zde však pohybuje pouze po místech dosažitelných terénním automobilem nebo podniká nenáročné vycházky do nejbližšího okolí nedávno postavených silnic.

Srdce ostrova, kterým je pohoří Hajjar (Haggier, Hajhir), zůstává však stále jen těžko dostupným a naprosto panenským koutem. Mohutné granitové věže lemuje téměř neprostupná vegetace, jednotlivé hřebeny oddělují neschůdné propasti a v jeskyních zde přebývá několik klanů posledních Sokotránců. Výprava sem připomíná cestu do pravěku a lze ji jen těžko realizovat bez domorodého průvodce. Při pohledu z Hadiba (centrum ostrova) na skalnatou horskou hradbu, vypadají hory naprosto nedobytně a pustě. Ve skutečnosti vede nahoru několik relativně schůdných vádí a mezi vrcholky hor roste jediný skutečný dračincový prales na celém ostrově.

Nejsnadněji se lze do hor dostat od západu z planiny Dixam a přilehlé rezervace Firmihin. Ta je vydávána za poslední dračincový les. Stromy dračí krve zde dosahují skutečně mimořádných rozměrů, ale chybí jakékoli semenáčky, takže jde o místo odsouzené k postupné záhubě. Toto místo je snadno dostupné najatým autem. Od Firmihnu přejdeme náhorní plošinu a kolem školy (madrasa), která slouží dětem Sokotráncům z širokého okolí, se přiblížíme k úpatí hlavního horského hřebene.

Dál již nevedou žádné na první pohled patrné stezky a jen domorodci vědí, jak se bludištěm skal, strží a bujného porostu dostat hlouběji do hor na místo zvané Skant (Skand). Celá výše zmíněná trasa zahrnuje místa zvaná Shibhun, Sirhin, Rehenno, Todan, Medheyro a končí pod horou Jabal Shahr, jejíž tři vrcholy zdobí solitérní dračince. Nedaleko se strmí také skalní zub Mashanig (1505 m), který by snad dokázal zdolat jen opravdu zdatný horolezec.

Skant je tábořiště na cestě k tradičním pastvinám domorodců. Jedná se o malou paseku obehnanou kamennou ohrádkou, kde lze dobře postavit stan. Sokotránci zde však přespávají v jakési komůrce mazi velkými balvany, jež připomíná obydlí pravěkých lidí.

Z hor zpět na pobřeží lze sestoupit vádím Ajhafat (Ajhaft), které je asi nejkrásnější přírodní lokalitou na severním pobřeží ostrova a končí kousek od Hadiba. Dračince zde střídají pokroucené boswelie a baňaté kmeny sukulentní rostliny adenium obescum. Břeh mezi ústím vádí a Hadibem zas lemují gigantické okurkovníky. Ačkoli se to zdá nepravděpodobné, tato podivná monstra jsou skutečně vzdálenými příbuznými běžně pěstované okurky. Na pobřeží panuje v každou roční dobu nesnesitelné vedro. Cesta je však snadná. Jde se po asfaltové sinici, kde v případě potřeby celkem snadno něco stopnout. Zatímco s průvodcem jde o podnik mírně náročný, na vlastní pěst je dosažení oblasti Skant téměř nemožné.

Nezbytný je vlastní stan. Ideálně takový, který lze postavit i bez tropika.Většinu jídla je nutné nést sebou. Od domorodců ve vnitrozemí lze získat základní potraviny spíše výjimečně. Občas lze koupit kozu a nechat z ní připravit společnou hostinu (asi 25 EUR). Relativně nezávadné zdroje vody se nachází pouze v nejvyšších horách.

Kvalitní stan, lehké trekové boty, čelovka. Trekové hůlky jsou na větší části trasy spíše na překážku, neboť terén je zarostlí bujnou vegetací, kudy vedou jen nízké tunýlky.

Pro cestu do vnitrozemí je nutné najmout auto s řidičem. Vádí Ajhafat končí téměř u pobřežní silnice a do Hadiba je to jen pár kilometrů. Pokud se vám nechce jít po asfaltu, pak si domluvte odvoz předem nebo se pokuste něco stopnout.Úsek silnice mezi vádím Ajhafat a Hadibem je poměrně frekventovaný a vede po nádherném pobřeží, kde je snad největší výskyt obřích okurkovníků na celém ostrově.

1. planina Dixam a dračincový les Firmihin
2. výstup na Skant: Shibhun – Sirhin –Rehenno – Todan – Medheyro – Jabal Shahr
3. sestup vádím Ajhafat na pobřeží a cesta do Hadiba

Ať se vydáte na Sokotře jakýmkoli směrem, nemůžete šlápnout vedle. Pro pěší turistiku se však hodí pouze vnitrozemí, neboť na pobřeží panuje po celý rok nesnesitelné horko.Bez místního průvodce je orientace v terénu velmi nesnadná, hrozí nejrůznější komplikace a vyloučit nelze ani konflikty s domorodci.