Trek v kráteru Mafate z Maido do Cilaosu

Tento trek v nejkrásnějším a nejnepřístupnějším sopečném kráteru na Reunionu, to je téměř povinnost každého turisty, který má rád hory a zavítá na tento krásný ostrov.Vyjíždím ranním autobusem ze Saint Paul na vyhlídku Maido, stejně jako asi desítka dalších turistů. Cesta je dlouhá asi dvacet kilometrů s převýšením 2200 metrů. Asi po hodině jsme na konečné autobusu, ale nás čeká ještě asi půlhodinová cesta k vrcholu. Ten výhled vás ohromí, pohled do kráteru je něco úžasného a tak se dlouho kochám a fotím. Počasí je pěkné a tak se rozhodnu sejít do kráteru. Půlhodinu jdu po hraně a jsem u vstupu.

Tady už se vine úzká stezka lemovaná kameny dolů, do Roche Plate. Asi v polovině je pěkná vyhlídka, u které se zastavuji. Pak pokračuji až na rozcestí La Breche, odtud je to slabá hodinka do Roche Plate. Počasí je zatím v pohodě a tak se rozhodnu pokračovat. U zdejší školy se zastavuji a sleduji, jak místní omladina válí fotbal. Doplním vodu a pokračuji na Trois Roches, kde chci přenocovat. Občas spadne pár kapek, ale jinak pohoda. U vodopádu stavím stan, koupu se a peru prádlo. Navečer přichází mladá dvojice, která staví stan na druhém břehu řeky, jinak nikde nikdo. Uprostřed noci vylézám ze stanu, abych si vychutnal hvězdnou oblohu. Hvězdné obloze v horách se totiž nic nevyrovná. Tisíce zářících hvězd visí tak nízko, že se zdá, že si na ně mohu sáhnout.

Stojím tu hodně dlouho a nemůžu se vynadívat….. Ráno je obloha azurová a slunce vykukující za vrcholky kráteru vyzývá k focení. Poté rychle snídám, balím a vyrážím na cestu proti korytu řeky Ravine Marla. Je to krása, ale stále nahoru, dolů…. Po třech hodinách jsem v Marle, je příjemná vesnička. Doplňuji vodu a vtom přílétá zásobovací vrtulník. Sleduji, jak probíhá zásobování této vesničky, do níž se dostanete pouze buď vrtulníkem nebo jako já pěšky. Kolem školy pokračuji do sedla a na vyhlídkách zastavuji, abych si užil tu krásu. Za hodinku jsem v sedle a stejně jako ostatní, kteří jdou opačným směrem, mířím na vyhlídku. Ale počasí se začíná kazit a tak přejdu sedlo a sestupuji do Cilaos. Chybí mi hodinka chůze, když spustí tropický liják.

Chvilku se snažím schovat, ale je to nesmysl. Je to jako když stojíte pod naplno puštěnou sprchou. Schovám pas, mobil a foťák do igelitu a sestupuji pomalu dál. Cesta není vidět, jen proud valící se vody. Občas se proti mě vynoří nějaká postava s deštníkem, která stoupá do sedla. Nechápu. Konečně jsem na silnici, kde se zrovna tři Francouzi chystají svým autem odjet… Drze se jim cpu do auta, přestože vypadám jako vodník, chápou mě a já nastupuji. Za mnou se přiřítí ještě jeden mladík, ten už sedí v kufru auta mezi batohy. Vyrážíme, silnice je plná vody a kamení. Z příkrých skal stékají desítky vodopádů. A najednou rána, do předních dveří nám narazil velký balvan. V centru Cilaos mi zastavují a řidič zjištuje škody. Balvan mu utrhl práh a poškodil přední dveře. Ještě hodinu stojím pod střechou než déšť ustane. Pak mířím k autobusu a jedu na pobřeží do Saint – Louis sušit všechny věci.

Ubytování a stravování je možné po předchozí rezervaci v Rocher Plate a v Marle. Já jsem nocoval pod stanem a vařil si sám.

Klasické vybavení pro horské túry.

Maido.

Cilaos.