Trek Svanetií z Mestie do Ushguli

Budu trochu polemizovat s Maruškou, jsem si jist, že za 3 dny se ten trek zvládnout dá. Hodně záleží na tom, jde-li člověk na těžko (i se stanem a jídlem) nebo na lehko (ve vesničkách u lidí Vás za poplatek pohostí a ještě dají jídlo na cestu). Ale lze to „stíhat“ i na těžko, tak jsem to šel v srpnu 2012 já. Nejsou to nijak náročné hory. Sice mají přes 5000m, ale chodí se v údolíčkách a přes hřebínky, pod 3000m.

Ubytování v Mestii doporučuji u Larisy Magliani (doptáte se, všichni ji znají, je to směr na výlet kříži), stan lze za 5 GEL, skvěle vaří, moc fajn ženská, kousek je malé etno museum ve věži.

1. den – Mestia-Zhabesi – šli jsme 4 hodiny. Byli jsme dva a šli jsme svižně, ale rozhodně ne jako blázni. Profil je z 1400m výstup do 2000m a pak do 1700m, čili nic velkého. První den je „zahřívací“. Bloudit také není třeba – máte-li dobrou mapu (1:50 od Geo Land) a pokud se v ní trochu orientujete, značky nemusíte sledovat tak dogmaticky, jdete podle mapy. A teď pozor, myslím, že není od věci nechodit až do Zhabesi, ale skončit už v Lakhiri!!! To je vesnice cca 45-60min dříve a podle nás zdaleka nejkrásnější v celém údolí (nejvíce zachovalých věží – 15). Spali jsme tam u Demiko Gvudiani (+995 574 80 59 56, gv************@ya***.com, cca 20GEL/noc, za stan jsem usmlouval 5GEL/noc, 10GEL/každé jídlo, vaří skvěle, teplá sprcha), moc moc milá rodina, doporučuji! Do Lakhiri nám to tedy trvalo jen 3 hod chůze, lze to tedy spojit s další tůrou do jednoho dne, pokud nemáte čas.

2. den – Zhabesi-Adishi – šli jsme cca 5:45 hod i s obědovou pauzou (resp. 6:30 už z Lahkiri). Profil je 1600m-2450m-2000m. Výstup je strmější, ale dá se. V Adishi ubytovává řada rodin, my měli moc dobrou zkušenost u: Gunter Avaliani (+995 551 13 47 44, ja****@ma**.ru, cca stejná cena jako o den dříve), moc milí, večer pro nás hráli, zpívali a tancovali gruzínské písně/tance.

3. den – Adishi-Iprali – profil je 2000m-pozvolně podél ředy k brodu 2200m, výstup do 2722m, sestup do 1950m. My šli cca 7 hod. Brod s koněm stojí 50GEL (cena dohromady pro 1-5 lidí). Budou Vám tvrdit, že je nebezpečné to brodit, ale pokud není velká voda, dá se, my měli vodu po kolena (ledová!). Naši hostitelé byli tak hodní, že poté, když zjistili, že se nám kůň platit nechce, tak že se ráno podívají na řeku a řeknou, zda-li bude brod bezpečný – byl. Alternativní trasa je nejít z Adishi podél řeky, ale rovnou překonat řeku za vesnicí (snad tam má být někde most, brod jsme nezkoušeli, ale hladina je určitě výš) a ostře rovnou přes kopec. V Iprari jsme spali v penzionu u Uči Margweliani – pokud Vám nevadí penzion (55 GEL/noc s plnou penzí, já usmlouval stan za 5 GEL bez jídla a bez sprchy, se sprchou za dalších 5). Oproti předchozím homestays je to ale zrazu „masovka“, tak můžete zkusit něco jiného.

4. Iprali – Ushguli – zde silně doporučuji vzít stopa, cesta totiž vede většinu trasy po silnici, nezáživné. My se stopem uspěli a ušetřený čas věnovali projížďce na koni z Ushguli k ledovci (tam a zpět asi 16 km, na cca 5 hodin, jen 40 GEL). Ushguli je pohledově krásná, oproti malé Lahkiri nebo chudé Adishi je ale již patrná ruka turismu.

Z Ushguli se lze vrátit do Mestie autem za 150 GEL, nebo stopovat – já po hodině chytil stop, zdarma, 45km za +2hod, ale stop je samozřejmě o štěstí. Bylo mi doporučeno v případě, že řidič stopu bude chtít příspěvek, dát mu 30-40GEL/os. Ještě lepší než návrat do Mestie je přejít hřeben na jih (téměř 3000m) – buď do Mami, ale lze z hřebene sejít i do vesnice Chvelpi, což je kratší. Je to na extra dlouhý den, nebo rozložit do dvou. Silnice pak vede do Kutaisi. Toto jsem ale bohužel nešel, pro rýmičku a kašlík jsem musel vzdát:-(

Svaneti je krásná, ale běžte tam co nejdřív, mění se rok od roku.