Trek skrz žulové království národního parku Yosemite

Jihozápad USA proslavili ve světě metropole, jako je Los Angeles nebo San Francisco. Rozlohou třetí největší stát Spojených států, Kalifornie se však pyšní také velkou rozmanitostí přírodních krás: od divokého pobřeží Tichého oceánu přes vulkanický sever až po vyprahlé oblasti Mohavské pouště a nejsušší a zároveň nejteplejší místo Severní Ameriky, Údolí smrti (Death Valley). Páteř východní části Kalifornie tvoří gigantické 650 kilometrů dlouhé pásmo pohoří Sierra Nevada – rozlohou větší než třeba celé Slovensko, jehož vrcholky přesahují hranici 4000 metrů a najdeme v něm na 70 ledovců. V pohoří leží tři národní parky – Yosemite, Sequoia a Kings Canyon s nejvyšší horou souvislých Spojených států (tedy vyjma Aljašky) Mt. Whitney (4421 m) a řada dalších rezervací.

Dračka o permity

Trek v Yosemitech je pro milovníky hor splněným snem. Během dámské jízdy Kalifornií tedy třetí nejstarší národní park Spojených států figuroval na seznamu „must see“. Stejně tak je tomu pro další asi čtyři miliony turistů, kteří park každoročně navštíví. Valná většina z nich však zamíří na jeden den do věhlasného 13 km dlouhého údolí Yosemite Valley, které však tvoří pouhé 1 % z celkové rozlohy parku, zapsaného na seznamu světového dědictví UNESCO. Náš plán byl tedy zamířit do části z těch zbylých 99 %. Zatímco horní partie na východě parku v okolí Tuolumne Meadows pokrývají alpinské louky, západní svahy eroze vymodelovala do ostře zařízlých kaňonů a údolí, nad nimiž se majestátně tyčí impozantní skalní monolity. Scenerie žulových dómů doplňují průzračné říčky, temně modrá jezera a bílé stuhy vodopádů, spadající v kaskádách několik set metrů až do údolí. Nejlepším způsobem, jak si vychutnat krásu nedotčené krajiny, je opustit pohodlí pronajatého auta a na pár dní zamířit do nitra divoké přírody, která je domovem medvědů, kojotů, pum, dravých ptáků či roztomilých svišťů.

Dáváme si v divočině kousek za solným bezodtokým jezerem Mono Lake časného budíčka a míříme k východní hranici národního parku po jediné silnici, která protíná Yosemity od východu na západ – Tioga Pass Road, vedoucí přes třítisícové sedlo Tioga (v zimě uzavřena). U návštěvnického centra už je ale v šest ráno dlouhá fronta asi dvaceti lidí. Někteří tu evidentně nocovali, aby na otvíračku v devět byli první na řadě. Naše naděje klesají, rezervaci na konkrétní trek je vhodné udělat online s dostatečným předstihem, náš styl improvizace za pochodu se nemusí vyplatit. Většina lidí chce na jednodenní trek, ne na všechny se ten den dostane. Když se kolem desáté konečně dostaneme na řadu, usměje se na nás štěstí a můžeme vyrazit, máme v plánu projít z Tuolumne Meadows až do Yosemity Valley. Autem se to dá přejet za dvě hodiny, nás ale čeká horská túra se vším vybavením dlouhá zhruba 70 km, kterou chceme urazit za čtyři dny.

Systém povolení působí sice složitě a vyžaduje trochu trpělivosti, ale na druhou stranu v horách zajistí, že nikde neproudí davy a počty návštěvníků se v přírodě lépe rozprostřou. Rangerka nám doporučí, kde první noc zakempovat, poradí s trasou a upozorní na výskyt medvědů. Za drobný poplatek si vypůjčujeme nezbytnou součást vybavení – tzv. bear box. Malý plastový soudek na uložení potravin a kosmetiky zajistí, aby si na naší svačině nepochutnal místní medvěd. Soudek se na noc umísťuje asi sto metrů od stanu, aby vůně potravin nepřilákala chlupáče. Může nás utěšit jen to, že „krvelačné“ medvědy grizzly tu nepotkáme, v Kalifornii žijí „mírumilovní“ a o něco menší medvědi baribalové, kteří sní, na co přijdou, a ve snaze nabrat před zimní hibernací váhu dokážou zdemolovat auto nebo vyrabovat stan. Lidé nejsou jejich přirozenou potravou, a tak k napadení dochází, pokud medvěda člověk překvapí a on se cítí v ohrožení.

Vzhůru do divočiny

Hurá jsme na cestě! Ze záchytného parkoviště (zdarma, za okno auta se dává povolenka s předpokládaným návratem) v Tuolumne Meadows (2650 m) vyrážíme do divočiny. První kilometry kopírujeme trasu věhlasného dálkového treku Pacific Crest Trail, který vede po páteři západního pobřeží USA v délce 4200 km od mexických hranic až do Kanady, a také méně známého John Muir Trailu, 300 km dlouhé trasy pojmenované po americkém průkopníkovi ochrany přírody vedoucí napříč pohořím Sierra Nevada. Po mostě Twin Bridge překonáme průzračné tůně říčky Lyell Fork a procházíme širokým ledovcovým údolím Lyell Canyon.

Po 10 km opouštíme travnatý kaňon a řídkým porostem jehličnanů stoupáme až do třítisícových výšin. Ocitáme se v plochém sedle ve výšce 3230 m, obklopují nás vrcholky hor ozdobené ještě teď v červenci zbytky sněhu. Připadáme si uprostřed té nádhery jako v tranzu. Přes keře kleče zahlédneme i modrou hladinu prvního z jezer, kolem něhož budeme klesat k většímu jezeru Evelyn, našemu dnešnímu cíli. V nohách máme 17 kilometrů, večerní sluníčko příjemně hřeje. Vodu na vaření nabíráme přímo z jezera, jídlo je přesně vypočítané, musíme vařit úsporně. Abychom ušetřily váhu i peníze, půjčily jsme si totiž pro čtyři lidi jen jeden bear box. Opodál táboří další dvojice, jinak jsme tu úplně samy. K večerní hygieně nám nad hlavou svítí tisíce hvězd, pak už jen odnést bear box a hurá do spacáků! První noc v divočině bývá neklidná, s hrozbou noční návštěvy medvěda je to pak pro čtyři „bábovky“ velké dobrodružství.

Medvěd tentokrát nepřišel, zato na snídani se stavil drzý svišť, kterých je tu požehnaně, lidí se nebojí a v klidu se sluní na placatých kamenech. Vyrážíme na nejdelší 25 km dlouhý úsek do údolí jedné z nejvýznamnějších řek Yosemit – Merced. Úzkou pěšinkou po travnaté planině míříme k menšímu jezeru Fletcher, odkud volíme o něco náročnější, ale méně frekventovanou trasu přes sedlo Vogelsang (3250 m), z něhož se otvírá úchvatný výhled na prstenec hor ozdobený temně modrými safíry jezer. V údolí říčky Lewis Creek si užíváme samotu hor a také osvěžení pod vodopádem, který stéká po žulových plotnách do ledové tůňky. U jezera Merced (2220 m) míjíme tábořiště a dál klesáme kaňonem stejnojmenné řeky, ostře zaříznutým v několika zákrutách do úbočí žulových masivů. Stany stavíme na malé skalní plošině nad řekou a za tmy se koupeme na Evu v azurové tůni pod vodopádem Bunnell Cascade.

70 km, 4 holky a 1 medvěd

Dál po proudu se řeka Merced vlévá do širokého údolí Little Yosemite Valley. Vrcholy nad námi mají zvláštní tvary – žulové masivy tvoří jakési skalní kupole, ta nejznámější z nich – Half Dome je v půli uříznutá a ční nad údolím svou kolmou několikasetmetrovou skalní stěnou. Právě v překladu Poloviční dóm je jedním z taháků Yosemite Valley, spatřit ho chce zkrátka každý. Také my se pomalu blížíme k turistické Mekce Yosemit a skupinky jednodenních turistů houstnou. Nejvíce „selfíčkářů“ potkáváme na vyhlídce nad vodopádem Nevada Fall, jímž řeka Merced padá do 180 m hluboké rokle a následně dalším vodopádem Vernal na dno Yosemitského údolí. My obcházíme svahy Yosemite Valley po trase Panorama Trail a kocháme se bočními výhledy na slavný Half Dome. Poslední kemp v divočině stavíme po dnešním patnáctikilometrovém pochodu kousek proti proudu řeky Illilouette Creek (v okolí Yosemite Valley platí omezení pro nocování).

Vstáváme časně, třešničkou na dortu celého přechodu má být pozorování východu slunce na 4 km vzdálené vyhlídce Glacier Point (2190 m), odkud je celé Yosemity Valley s ikonickým útesem Half Dome jako na dlani. Rychle balíme stany a hustým lesem spěcháme k vyhlídce. Ale pozor, stát! Na pěšině se pár metrů před námi v ranním šeru rýsuje obrys medvěda! Co teď? Z šoku nás vytrhne hlasitý křik duchapřítomné kamarádky, který chudáka chlupáče zažene na útěk… Dál už spěcháme o dost obezřetněji, v každém stínu vidíme dalšího imaginárního medvěda. Na vyhlídce je pár lidí, kteří také chtějí přivítat nový den s tímto fenomenálním výhledem. První ranní paprsky se objeví na obzoru a osvítí ladné křivky žulových stěn, zatímco údolí hluboko dole se ještě topí ve stínu. Na skalní plošině vaříme čaj a snídáme, dlouho si užíváme závěr našeho putování. Kolem deváté na vyhlídku přijíždí první ranní kyvadlový autobus, přivážející várku turistů z údolí. Nás čeká ještě strmý sestup dlouhý tisíc výškových metrů na dno údolí po trase Four-Mile Trail a závěrečný úsek do centra Yosemite Village, kde nás nehledě na všechny lákadla údolí nejvíc zajímá obchod s potravinami, před kterým se po chvilce cpeme všemožnými dobrotami. V divočině člověku při stravě na příděl docela vyhládne. Jedna dobrovolnice se vydává ještě ten den stopem vyzvednout auto v Tuolumne Meadows (jednou denně tam také jezdí autobus).

Lákadla Yosemite Valley

Rezervaci kempu v Yosemite Valley nemáme, jednu noc je však možné strávit po ukončení treku (nebo před začátkem treku) v Backpackers Campu za poplatek 6 dolarů. Na prohlídku Yosemite Valley máme jeden den, všechny zajímavosti se rozhodně nedají stihnout. Nenáročné stezky vedou k několika vodopádům – kromě již zmíněných Vernal a Nevada Fall, které je možné obdivovat ze stezky Mist Trail, také k Yosemite Fall, s 739 metry nejvyššímu vodopádu v USA. Krásný pohled na bílou stuhu vodopádu se otvírá z visutého mostu Swinging Bridge přes řeku Merced. Další oblíbený cíl představuje jezero Mirror Lake, v jehož hladině se odráží majestátní Half Dome. Pozor ale, většina jezer a vodopádů je nejkrásnější časně z léta, na konci léta můžou úplně vyschnout. Cestu do historie původních indiánských kmenů, které území obývaly před příchodem kolonistů, nabízí zdejší Yosemite Museum se zrekonstruovanou indiánskou vesnicí.

Yosemitské údolí je také opředeno řadou horolezeckých legend a pyšní se titulem kolébky big-wallového lezení. Pojmem, který budí mezi lezci obdiv, je jeden z nejvyšších žulových monolitů světa – El Capitan. Už jen pohled na gigantické rozměry skalní stěny, která se tyčí kilometr nad dno údolí, bere dech. Českou stopu tu zanechal v roce 2016 jeden z nejlepších světových skalních lezců současnosti Adam Ondra, když se mu jako teprve druhému na světě podařil volný přelez stěny Dawn Wall na El Capitan za rekordních osm dní.

S Yosemitským údolím se loučíme povinnými zastávkami na vyhlídkách Valley View a Tunnel View, z níž se nám ukazuje monumentální kolmá stěna El Capitanu a špička Half Dome čnící nad zalesněné dno údolí. Nejnavštěvovanější kout Yosemit je bezesporu nádherný, po pravdě se mi ale nepodařilo se na tento přírodní Disneyland naladit, v srdci mi zůstane spíš ticho, klid a uhrančivá krása hor na našem putování.

Spaní je možné v kempech (cca 30 dolarů za kempové místo), které ovšem v létě praskají ve švech, nutná je rezervace předem. Druhou možností je spát v divočině, na což je potřeba se zaregistrovat a získat povolení, tzv. wilderness permit (zdarma) na konkrétní trasu (trailhead – začátek trasy, odkud vyrazíte). To se vyplatí zejména v Yosemitech zarezervovat dopředu (rezervace stojí 5 dolarů za rezervaci a 5 dolarů za každou osobu). S předstihem až 24 týdnů je možné rezervovat 60 % povolení, zbylých 40 % získají ti, kdo přijdou první (firt come, first served basis). Povolení je potřeba i na některé vytížené trasy jako např. na Half Dome, Pacific Crest Trail, John Muir Trail apod. Více informací na: https://www.nps.gov/yose/planyourvisit/basicinfo.htm