Trek skrz kaňon Vikos v řeckém pohoří Pindos

Brzy ráno bloumáme autobusovou stanicí v Ioánnině na severozápadě Řecka nedaleko albánských hranic, abychom se pokusili vyzjistit od Řeka za pokladnou, kudy jezdí autobus směřující do Konitse, která je nějakých 60 kilometrů severněji. Chceme vystoupit někde po cestě co nejblíže jižní části kaňonu řeky Vikos a dále dostopovat. O půl hodiny později již zastavujeme na křižovatce u obce s geologickým názvem Metamorfosi a stevard v autobuse naznačuje jediným turistům, že dál už je autobus neodveze.

Ani se nestíháme nasnídat a už házíme batůžky na korbu auta, kde v klecích vrkají holubi, a jedeme do hor. Snídani stíháme až na další křižovatce, než nás naloží další auto, které nás již odveze do Monodendri a já přemýšlím, co asi vyjadřuje tento název. Jediné „dendri“ si pamatuji z biologie z nervové soustavy.

Nádherná kamenná vesnička na hraně kaňonu mi připomíná mou dávnou myšlenku z předchozích cest, že být důchodce, bez váhání se odstěhuji do Řecka. Už pro ten neskutečný klid, krásnou přírodu a při tom relativní civilizaci.

Kaňon Vikos

Po pěkné stezce klesáme na do kaňonu, které leží o více než půl kilometru níže. Cesta se klikatí podél říčky, která nás v první chvíli překvapila směrem, kterým teče. Zběžným pohledem do mapy jsme čekali, že půjdeme proti proudu. Řeka však teče naším směrem a tvoří nádherné lagunky, které vyloženě lákají k vykoupání. Tedy pouze dokud nezjistíte, jak je voda studená. Vyšlapaná pěšina občas vyleze do svahu či na menší skalní útes, abychom se mohli rozhlédnout po kaňonu, který je prý nejhlubší na světě. Hluboká je 500 až 1600 metrů a široká v nejužších místech i jen několik desítek metrů, většinou do půl kilometru. Soutěsek s přívlastkem „nejhlubší“ je po světě sice několik, tato to má potvrzené zápisem v Guinessově knize rekordů.

Zeleň v kaňonu je v tomto období všude, místy si připadám jak v džungli a přemýšlím, jestli nebylo kvůli lepším výhledům přijet dříve, než stromům narostly listy.

Po několika hodinách se blížíme konci soutěsky a slunce pálí a tak přece jen odložíme oblečení a lezeme do jedné z tůní, která nemá povrchový odtok a tedy je teplejší. Koupel byla velmi osvěžující. Proud říčky se ztrácí a místy i vysychá, za pár týdnů už v rokli zbude jen několik kaluží.

V místě, kde několik silných pramenů Voidhomati opět dělá z potůčku řeku, se cesta dělí a stoupá po obou březích soutěsky do nejbližších vesnic – Vikos na západě a Papigo na východě. My volíme delší cestu do Papiga, jelikož další den plánujeme pokračovat do hor.

Dlouhé stoupání nás po náročném dni vyčerpává tak, že v Papigu sedáme do první taverny a objednáváme si pořádnou večeři. Tradiční a samozřejmě výborná musaka a snad třiceticentimetrový špíz souvlaki mizí v našich útrobách. Řeckou kuchyni jsem si zamiloval již při první návštěvě téhle země, a vlastně i tato celá cesta byla s podtitulem „zajdem na gyros, ne?“.

Kdy tam?

Do soutěsky lze jít kdykoli, v zimě ale čekejte sníh, od června do podzimu spíše sucho. Duben a počátek května, kdy jsme tam byli my, může být ideální. Koncem zimy bude kaňon přehlednější, kvůli tajícímu sněhu nemusí být všude průchodný suchou nohou. Části kaňonu u vesnice Kipi výše proti proudu, které jsme ani nešli, jsou zatopené celoročně a je nutné několik úseků přeplavat.

Bezpodmínečně nutné je zajít alespoň na klasický gyros do pity. Ani nepřekvapí, že klasické fastfoodové jídlo z českých ulic umějí Řekové mnohem lépe, takže příště vám již česká úprava přijde málo. I další místní speciality stojí za ochutnání.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Letadlem do Atén, Soluně nebo na některé z regionálních letišť. Následně do Ioánniny, kam je ze všech větších řeckých měst dobré autobusové spojení, většinou několikrát denně, z Atén i Soluně každé 2-3 hodiny. Trochu nepříjemně vysoká je cena pozemní dopravy v Řecku, z 250 km vzdálené Soluně jede autobus přes 3 hodiny za 30 Euro, z Atén ještě dráž. Z Ioánniny nejlépe autobusem směr Konitsa (několikrát denně) a vystoupit zhruba po 20 minutách v Metamorfosi u odbočky označené „Zagori“, případně „Vikos Gorge“. Dál buď taxi nebo autostop, který zde je velmi použitelným způsobem dopravy.

Pokud se v oblasti ocitnete v zimě, zajímavou variantou může být třeba jedno z nejlepších řeckých lyžařských středisek – Vasilitsa (vasilitsa.com). Sněhu bývá dost a celou zimu. Letos byla sezóna ukončena až v půli dubna a to jen kvůli nízkému zájmu lyžařů, sněhu bylo stále dostatek.