Trek přes pohoří Munzur (Mercan)

Pohoří Munzur (Mercan) Daglari leží na horním toku Eufratu (turecky Karasu) a patří k nejkrásnějším částem východního Tauru (Antitaurus). Jeho hlavní hřeben zdobí řada přes tři tisíce metrů vysokých vápencových vrcholů. Pod nejvyššími z nich se nachází několik malých jezírek. Přestože je velká část pohoří součástí národního parku, slouží tento kraj dodnes jako sezónní pastviny pro polokočovné Kurdy z okolí. Napříč horami vede několik dobře schůdných cest k jejich tradičním letním táborům, po kterých lze Munzur Daglari snadno přejít od severu na jih nebo obráceně.

Až do roku 1986, kdy se začal stupňovat boj turecké armády s kurdskými separatisty, sloužilo jako hlavní východisko do hor malebné městečko Kemah. V posledních letech se bezpečností situace v této části země zas zlepšila a dochází jen ke sporadickým incidentům, zejména na jižní straně pohoří v okolí města Tunceli. Přesto nelze Kemah k nástupu na trek doporučit. Snadno zde vzbudíte pozornost místních policistů a ti vám mohou  cestu do hor zakázat. Také jsou zde základny jandarmy, tureckého četnictva, které hlídkuje ve venkovských oblastech. Lepší alternativou je vesnice Alpköy ležící pár kilometrů dále na východ. Zde není pravděpodobné, že by vám někdo v túře bránil.

Navíc hned kousek od nádraží začíná kaňon Acemoglu Vadisi, kterým lze snadno vystoupat až do samého srdce hor. Cesta míjí po několika kilometrech vesničku Dereköy, poblíž které se dolina rozdvojuje. Dál je možné pokračovat oběma směry. Kaňon táhnoucí se nalevo se jmenuje Şoran Vadisi a leží v něm osada Yuvacik, kterou odděluje snadno překonatelný hřeben od tábořiště Kepir Yayla. Při zvolení této varianty obcházíme nad vesnicí Dereköy se tyčící horu Katir Tepe (3129 m) z východu. Většina turistů však pokračuje k pastvinám u Kepir Yayla tím způsobem, že odbočí vpravo, objede západní úpatí Katir Tepe a následně stoupá k vrcholu Koçgölübaşi (3250 m).

Cílem obou tras není ani tak samotná Kepir Yayla, neboť příhodných míst na táboření je všude dost, ale hlavně přilehlé jezírko Koç Gölü, které až do léta obklopuje i několik dalších menších ples. O jezera pokračujeme dál na jih a kolem Aksu Vadisi dojdeme do podhorské dědiny Güzeler, která leží jen asi necelé dvě hodiny chůze od Ovaciku, což je centrum tohoto Kurdy obývaného regionu. Jížní strana pohoří patří k národnímu parku Munzur Vadisi, který se táhne dále na jih podle říčky Munzur Çay až k městu Tunceli. Jedná se o mimořádně malebné údolí, ale bohužel tok bystřiny sleduje pouze úzká asfaltka, takže k jeho prohlídce se hodí spíše horské kolo než-li pohorky.

Nezbytný je vlastní stan. Pastevci v horách mohou obvykle nabídnout jen sýr, jogurt a chlebové placky. Přírodních zdrojů pitné vody je podél trasy dost.

Nezbytný je vlastní stan a vhodná obuv. Cestu usnadní trekové hůlky.

Do Alpköy lze dojet autobusem nebo vlakem z Erzincanu nebo Divrigi a Sivasu.

Ovacik má dobré spojení s městem Tunceli.

1. Alpköy – Dereköy – Yuvacik – Acemoglu Vadisi
2. Koç Gölü – Kepir Yayla
3. kaňon Aksu – Gözeler – Ovacik

Popisovaná trasa má několik alternativ. Její první etapu přes Acemoglu Vadisi je např. možné vyměnit za strmější stezku přes paralelní Kurik Vadisi, které končí u tábořiště Kurik Yayla pod vrcholem Gedik Diregi (3369 m). Odtud je možné sejít do horní části Acemoglu Vadisi a pokračovat v původní trase.