Trek přes Omalo – Šatili – Kazbegi

Trek vede nádhernou a při tom stále relativně málo navštěvovanou částí Gruzie, jde o přechod z Tušetie do Ševsurie a dál do oblasti Kazbegi.V každé vesnici je hned několik pro místní architekturu typických věží do některých je i možné vlézt. Z Omala se jde až do Parsmy většinu cesty údolím po sjízdné cestě, přesto doporučuji touto nádhernou částí jít. Dál už je jen několik malých vesniček a salaší. Přechod přes sedlo Acunta je náročný především na orientaci a při sestupu je obtížné suťoviště.

Dál se jde opět snadnou cestou údolím až Do Šatili, po cestě je několik „měst mrvých“, tj. domů, které slouží jako hroby. Z Šatili se jde několik kilometrů po silnici než se odbočí k několika salaším, které tvoří Georgicmindu, dál pokračuje několik dní jen divočina. Výstup do sedla Isirtgele je táhlé suťoviště, dolů se jde úzkou roklinou potoka, místy je i toto nemožné a je nutné traverzovat vysoko ve svahu, hlavně tato část treku je extrémně náročná, poté dojdete k vojenské základně, u níž se sice údolí poněkud rozšiřuje, ale cesta dál je velmi neznatelná a vyžaduje několikeré brodění horské říčky.

Na cestu se budou hodit staré ruské vojenské mapy. Přehled, kde je stáhnout, najdeš na webu zahorami.cz

Velká obtížnost cesty trvá až k soutoku s řekou Assa, kde cesta míří proti proudu už větším údolím přes vesnice Amga a Achieli do Archotského sedla a z něj postupně dolů do Džuty a dále do Kazbegi už opět po sjízdné cestě. Od sedla Acunta až po Archotské sedlo jsme potkávali docela velké množství jedovatých zmijí kavkazských!

Ve vesnicích až po Girevi a poté v Šatili a až v Džutě není problém dohodnout si přespání u místních, v Omalu je dokonce hotel. V ostatních místech je stan nutností. Jídlo je třeba si přinést sebou, pokud bydlíte u místních lidí, tak vám najíst dají, ale obchod tam nikde není. Na salaších a ve vesnicích je možné dostat sýr, v Šatili občas koupit chleba, další možnost něco koupit je až v Džutě. Pitné vody je po cestě dostatek asi v kterémkoli ročním období.

běžná trekingová výbava, pevné boty, stan, dostatek jídla

Najmutým autem, nutné 4×4, každé ráno jich několik stojí na křižovatce v Khemi Alvani (v roce 2007 z Tbilisi maršrutka 8 lari, taxi 80 lari, 3 hodiny), cesta vede přes sedlo ve výšce přes 3000 m, a po delších deštích může být jen obtížně sjízdná. Cena za jednu Ladu Nivu byla 160 lari a cesta trvá 5-6 hodin. Krom toho je teoreticky možné jet do Omala na korbě nákladního auta, cena je asi příznivější, ale lze jen těžko zjistit jestli, kdy a odkad auto odjíždí.

Kazbegi leží na Georgian Military Highway, takže doprava do Tbilisi je snadná – každou hodinu maršrtuka za 8 lari. V případě zkrácení treku, lze jet ze Džuty terénním autem za cca 40 lari.

1. Omalo – Češo
2. Češo – Čontio
3. Čontio – konec údolí
4. přes sedlo Acunta (3430 m) někam na louky za ním
5. dál do Ardoti – Muco
6. Muco – Šatili
7. Šatili – Georgicminda – před sedlo Isirtgele
8. přes sedlo Isirtgele (3480 m) dolů do údolí za něj
9. údolím podél řeky přes vojenskou základnu
10. dále do Amgy a Achieli
11. Achieli – Archotské sedlo (3290 m) – Džuta
12. Džuta – Sno – Kazbegi (tento den lze vynechat a jet najatým autem)

Za sedlem Acunta lze vystoupit na vrchol hraniční hory Tebulo (4492 m), záleží ale na aktuální politické situaci – hranice s Čečenskem. Ttrek je možné ukončit/začít v Šatili odkad je možné se autem dostat 100 km k Georgian Military Highway. Z Achieli je rovněž možné jít přes jiné sedlo do oblasti k jezerům Roška. Není problém jít trek v opačném směru, ale tu nejnáročnější pasáž půjdete s těžšími batohy a navíc v Omalu se hůř shání doprava (resp. můžou vám nabídnou naprosto absurdní cenu, protože vědí, že pěšky nikam nedojdete).