Trek přes Kalašská údolí

Kalašská údolí jsou asi největší zajímavostí pákistánského Hindukúše. Oblast leží nedaleko afghánské hranice a místními bývá někdy také nazývána Káfiristán (Země nevěřících). Jedná se totiž o jediné místo v celé zemi, kde žijí nemuslimové. Kalašové jsou zvláštní etnickou skupinou a mají svůj vlastní pohanský panteon. Od ostatních obyvatel Pákistánu se odlišují také světlou pletí a modrýma očima. Podle některých teorií jde o potomky vojáků Alexandra Velikého. Testy DNA však jejich příbuznost s Řeky zatím vylučují.

Naprostou raritou je bohatě zdobený kroj, který dodnes nosí všechny místní ženy a dívky. Kalašů jsou necelé tři tisíce a obývají pouze tři údolí: Birir, Bumboret a Rumbur.Všechna údolí spojují stezky skrze malebné cedrové lesy a přes vysoká horská sedla, ze kterých je nádherný výhled na nedalekou sedmitisícovku Tirič Mir. Trek můžeme zahájit v údolí Birir u vesnice Guru, což je jedna z nejrázovitějších obcí v celém Káfiristánu. Výhodoutéto osady je i několik možností ubytování. Cesta do sousedního údolí Bumboret vede přes vesničky Aspar, Bishala a Gaskuru do sedla Gree An (3060 m).

Do první vesničky v údolí Bumboret, kterou je Gumbak, dorazíme asi za 6 – 7 hodin. Další etapa vede přes průsmyk Donson (2970 m) do doliny Acholgah a následně přes sedlo Kundyak An (2855 m) do údolí Rumbur. Pro tento úsek je ideální mít vyhrazeny dva dny. Cestou lze obdivovat tisíc let staré cedry s obvodem kmene přes tři metry. Koncem jara a začátkem léta rostou v lese houby zvané qutsi a dozrávají divoké jahody. Primitivní osady v údolíčku Acholgah obývají jen sezóně muži z Bumboretu, ženy zde je možné potkat pouze výjimečně.

Není tu žádné ubytovací zařízení, pouze dřevěný tábor zvaný Owzurie (2460 m) a několik dalších přístřešků. Do údolí Rumbur vejdeme přes vesničku Narajau (2225 m). Poté scházíme podél bystřiny Rumbur Gol, nad kterou občas visí provizorní dřevěné mosty. Cestou do Gromu navštívíme osady Sajigor a Balanguru. V Saligoru stojí za vidění obrovský dub s pohanskou svatyní, která slouží k iniciačním rituálům a je přístupná jen mužům. Koncem 90. let byla Kalašská údolí populární turistickou destinací a hrozilo, že přijdou o svou poklidnou atmosféru.

Zhoršující se bezpečnostní situace na pákistánsko-afghánské hranici však dnes cizince od cesty do tohoto regionu spíše odrazuje. Přestože jde stále o bezpečnou destinaci, přístup sem vede přes relativně neklidné regiony a nic nenasvědčuje tomu, že by se to mohlo v blízké době změnit. Opatrnějším cestovatelům lze proto doporučit, aby cestu z Péšawaru do Čitralu neabsolvovali po zemi, ale raději letecky.

V některých vesnicích je možno se ubytovat u domorodců a za příplatek dostat i jídlo. Lze se tedy obejít i bez stanu. V horských sedlech není žádná možnost doplnit vodu, takže ji je nutné mít vždy dostatek v zásobě.

Postačí běžná turistická výstroj a lehké trekové boty do teplého počasí. Stan není nezbytně nutný, ale může se hodit.

Na začátek údolí, do Gasheriatu, se lze dostat z Čitrálu (Chitral) mikrobusem. Dále je možné stopovat nebo najmout auto. Pěšky to trvá do vesnice Guru asi 3 hodiny

Při cestě zpět poradí domorodci. Obvykle jede každý den z Gromu několik aut až do Čitrálu nebo alespoň někam na hlavní silnici mezi Čitrálem a Gasheriatem.

1. Guru – Aspar – Bishala – Gaskuru – sedlo Gree An – Gumbak
2. Gumbak – Batrik – sedlo Donson – Passuwala – Gomenah
3. Gomenah – sedlo Kundyak An – Narajau 4.Narajau – Sajigor – Balanguru – Grom

Z údolí Rumbur vede několik zajímavých cest na sever, takže si lze trek snadno prodloužit o několik dní. Asi nejatraktivnější možností je trasa přes osadu Baltum a sedlo Chimirsan An (3713 m), která míří k národnímu parku Chitral Gol a slavné sedmitisícovce Tirich Mir. Zajímavá, ale méně náročná stezka se vine přes vesničku Palario a Uchusht až do Čitrálu.Projít ji trvá asi dva dny.