Trek přes hřeben Veravasht (Dehla)

Hřeben Veravasht (Varavasht, Varvasht a pod.) trčí osaměle v severozápadní části Elborzu a od zbytku pohoří jej oddělují široká údolí. Jedná se o výrazný masív, který dělí od Kaspického moře pouhých 42 kilometrů. Jeho západní svahy, jež se zvedají 3000 nad údolím říčky Čálus, zůstávají proto po celý rok zelené, neboť mají dostatek srážek. Bujný prales zde pokrývá horská úbočí do výšky 2300 metrů. Veravasht není frekventovanou turistickou destinací, tak jako většina čtyřtisícovek v centrální části pohoří Elborz. J

eho vrcholové partie nejsou totiž snadno přístupné a schází zde i jinde běžné útulky pro sváteční výletníky. Kvůli výjimečně zachovalé přírodě byla navíc před časem na tomto území vyhlášena chráněná rezervace, kam je vstup regulován. Oficiální zdroje mluví o nutnosti speciálního povolení a povinném průvodci. V praxi to znamená, že se výlet značně prodraží, neboť je k jeho realizaci nutná pomoc některé cestovní agentury. Veravasht bývá v některých materiálech nazýván též Dehla. Íránci však takto zpravidla říkají pouze jednomu z předvrcholů. Nejvyšší kótou je 4030 vysoký Veravasht, který dal této části pohoří Elborz jméno.

Další vrcholy hřebene již čtyřtisícové výšky nedosahují. Svahy a horská sedla se vyznačují bohatou flórou. Normální výstupová cesta na nejvyšší vrchol Veravasht začíná ve vesnici Vali Abad (2050 m) nebo v sousední obci Harijan. Horu lze odtud zdolat během jednoho dne. Návrat je nutný stejnou stezkou. Tento podnik má však několik nevýhod. Nelze jej patrně uskutečnit bez výše zmíněného povolení a průvodce. A každopádně při něm poznáte jen malou část vrcholového hřebene, kam se navíc vyškrábete až po poledni, tedy v době, kdy je zpravidla již krajina zahalena do mlhy a mraků. Mnohem atraktivnější se jeví třídenní přechod celého hřebene z jihu na sever. Jedná se o trasu fyzicky náročnou, která zahrnuje zdolání všech hlavních vrcholů a na které se při troše štěstí lze obejít bez povolení, neboť nezačíná v žádné vesnici a vede mimo běžně používané stezky.

Akci zahájíme v průsmyku Labashm (3170 m), kudy vede silnička spojující obec Baladeh z dálnicí Teherán-Čálus. Travnatý svah umožňuje rychle nabírat výšku, takže brzy dosáhneme sedla (3430 m) mezi vrcholy Basham Sardi a Siah Band. Směrem na jih se otevírá pěkný výhled na centrální Elborz. Pokračujeme směrem na západ. Zdoláváme vrchol hřebene u skalní věže Borz (3563 m) a po pauze na oběd zaútočíme na skalnatý štít Basham Sardi (3935 m), který je druhým nejvyšším vrcholem hřebene Veravasht. Svěží vegetaci střídá skalnatý terén. Opodál se tyčí výrazná skaliska Shamzar (3711 m) a Owlaj (3692 m).

S batohy na zádech trvá výstup z průsmyku Labashm na vrchol Basham Sardi asi sedm hodin. Následně sestoupíme na severozápad k vedlejšímu vrcholu Jir Asbi Ow (3918 m), případně ještě níže a najdeme si příhodné místo na stan. Dvojitý vrchol Jir Asbi Ow odděluje od Basham Sardi sedlo vysoké 3870 metrů. Další den pokračujeme po hřebeni na severozápad. Prvním postupným cílem je vrchol Usher (3858 m), poblíž kterého spatříme skalní formaci Lachal (3562 m). Poté přejdeme 3780 metrů vysoké sedlo a zahájíme stoupání na nejvyšší horu hřebene. Nejprve trasa vede na předvrchol zvaný Dehla (3943 m). Na samotný vrchol Veravasht je to již jen kousek.

Od tábora pod skaliskem Jir Asbi Ow na vrchol Veravashtn lze dojít po hřebeni asi za tři hodiny. Nyní je možné sestoupit klasickou západní cestou do vesnice Vali Abad. Celý trek zabere v tomto případě dva dny a bez patřičného povolení se patrně v závěrečné fázi nevyhnete menším problémům s úřady (pokuta?). Mnohem zajímavější je však pokračovat dál po hřebeni a sestoupit jeho těžko schůdným severním svahem do vesnice Keykoo (1850 m). Pokud se rozhodnete pro tuto variantu, pak je nejnáročnější etapa výpravy v tuto chvíli ještě před vámi a celá akce zabere o den více. Budiž zdůrazněno, že jde o podnik vhodný spíše pro dobrodružné povahy. Z vrcholu sestoupíme asi 300 výškových metrů a následně zdoláme Jirchal (3750 m), který je posledním výrazným výčnělkem v severní části hřebene. Vzápětí je před námi skalnatý a značně strmý severní svah, kudy se lze pohybovat jen dle intuice a s velkými obtížemi.

Samotný sestup do vesnice Keykoo zabere celý následující den. Vyrazit je nutné brzy ráno a maximálně tak využít zpravidla slunečného dopoledne, neboť později již svah obvykle zahaluje mlha, která značně stěžuje orientaci. Sestup nepřehledným skalnatým terénem zabere téměř půl dne. Následně se před vámi objeví svěží pastviny nad vesnicí Keykoo (1850 m), kde lze narazit na domorodce, kteří poradí správný směr k vesnici. Veravasht se vyznačuje dosti nestabilním počasím, proto raději počítejte s časovou rezervou. Vrcholový hřeben může zůstat celý den zahalen v mlze a časté jsou i dlouhé deštivé přeháňky, které je lépe přečkat ve stanu. Tato část Elborzu má největší půvab začátkem léta, kdy zde ještě leží zbytky sněhu.

Ve vesnicích na úpatí hor lze občas sehnat ubytování, ale nelze na to spoléhat. Nezbytný je stan a vlastní zásoby jídla.Koncem léta mohou být ve vrcholových partiích problémy s vodou.

Stan a základní potřeby pro táboření. Hodit se může nepromokavá bunda (pláštěnka pončo) a trekové hůlky.

Průsmykem Labashm vede silnička spojující Yoosh a Baladeh s frekventovanou dálnicí Teherán – Čálus. Odbočit je nutné hned za tunelem Kandovan (ve směru z Teheránu) v místě zvaném Poleh Zangooleh. Nejvýhodnější je asi realizovat část trasy busem a do samotného průsmyku si vzít taxi.

Do vesnice Keykoo sporadicky zajíždí minibus. Snadněji se odtud ovšem dostanete najmutým autem. Silnička klesá až k pobřeží Kaspického moře

1. průsmyk Labashm – Basham Sardi – Jir Asbi Ow
2. Usher – Dehla – Veravasht
3. Jirchal – vesnice Keykoo

Hřeben Veravasht trčí stranou ostatních hřebenů Elborzu. Trek na tuto čtyřtisícovku lze proto jen těžko spojit s nějakou další atraktivní hřebenovkou. Za průzkum snad stojí zelená oblast pod severními svahy hory. Určitě také existují alternativní cesty na vrcholový hřeben z různých světových stran. Nejstrmější je severní a severovýchodní svah, který tvoří z větší části regulérní horolezecký terén.