Trek přes Beaufortain – strakaté skály a most v oblacích

Kamarádi již dávno utekli z větrného sedla, jen dvě dívky to nevzdávají a stejně jako já čekají. A také se dočkají. Mlha klesá do doliny Neuva a nad mraky na severu se zjevuje ON – Jeho Veličenstvo Mont Blanc. Bílý přízrak zavěšený v prázdnu šedivých mraků a modré oblohy.

Zapomenutý horský kraj

Mezi masívem Mont Blanc a hřebenem vysokých zaledněných štítů Vanoise se nalézá půvabný a tak trochu zapomenutý horský kraj – Beaufortain. Kraj, kde se doposud žije prostým venkovským životem, kraj pastorální pohody se stády pasoucího se dobytka, království zelených hor a rozeklaných skal. Celý masív hor (1700 km²) se skládá ze dvou základních, geologicky zcela odlišných celků. Zatímco centrální masív je složen z konglomerátu krystalických usazenin, severní část horje tvořena jurským vápencem. Krátký, ale vydatný pobyt v těchto kouzelných horách jsme zařadili jako rekonvalescenci po náročném pobytu na italské straně Mont Blancu. Nakonec to však žádná rekonvalescence nebyla, ale opět jsme si v rámci celodenních „šicht“ tak trochu šáhli na dno.

Stanování mezi koblihami

Přejít za jediný den celým centrálním masívem Beaufortain možné je. Je to však docela drastický nápor na kolena, o spálené „tlamě“ ani nemluvě. Na druhé straně můžeme jedním tahem nahlédnout do všech diametrálně odlišných tváří pohoří. Francouzské Alpy, především ty spíše zastrčené kouty Savojska, jsou zaslíbenou zemí pro volné táboření. Jedním takovým báječným místem je údolí potoka Glaciers na východní straně hor Beaufortain. Zdaleka zde nejsme se svou plátěnou vesnicí sami. Přestože nedaleko leží velký kemp, Francouzi volí přírodu a táboří všude, kde najde člověk jen trochu slušné místo. A to totiž není tak snadné. Zde jsme v království sýra, resp. jeho původců – tedy krav. O dominantním postavení tohoto mnohožaludkového přežvýkavce svědčí důkladně pohnojené louky a tak nalezení slušného místo je dílem rozsáhlé rekognoskace terénu.

Travnaté obzory a obrova věž

Start cesty přes masív Beaufortain volíme na chatě, či spíše hotelu Refuge La Nova, ležící na slavné Tour de Mont Blanc. Vstup do doliny Neuva stráží dvoumetrové divizny, šedé skály a vysoká tráva. Údolí je však natolik výrazné, že nalezení správné pěšiny je dílem chvíle. Malebné travnaté svahy a bublající potok se po hodině výstupu střídají s holými rozeklanými štíty. Přes skutečnost, že je začátek srpna, jezero Grand Fond, ležící pouze se výši okolo 2100 m, je sevřeno ledovými krami. Ještě kousek do prudkého kopce a je tu sedlo Col du Grand Fond (2442 m) s báječným výhledem na symbol pohoří – zahnutý skalnatý zub La Pierra Menta. Bohužel počasí se kazí a na špičku solitéru nadlouho usedne mlha. Sestup k jezeru Presset je strmý, ale jednoznačný. Marně čekám na úplné odhalení skalního monolitu Pierra Menta, který zde podle francouzského renesančního básníka Françoise Rebelaise vrhnul obr Gargantua, když jej předtím vyrval z hřebene hor Aravis. Z velkého představení asi nic nebude, a tak je třeba pokračovat v přechodu.

Strakaté skály

Kotlina Presset je snad nejkrásnějším bodem celého pohoří. Sevřena páskovanou stupňovitou horou Le Roignais (2995 m, nejvyšší vrchol masívu) a sousední elegantní špicí Aiguille de la Nova (2893 m) je skutečným klenotem Savojska. Navíc skály jsou zde tvořeny neobyčejně pestrým strakatým konglomerátem dávných usazenin a vulkanické lávy. Něco takového se jen tak nevidí. Jakmile překonáme sedlo Col de Bresson (2469 m), ráz krajiny se zcela mění. Louky, dobytek a tyrkysově modrá hladina přehradního jezera Lac de Roselend nás budou doprovázet na dalších čtyřech hodinách přechodu po západní straně pohoří. Konečná je pak u skromné chaty a hostince Plan de la Lai, kde opět nacházíme příjemné místo pro tábor.

Mosty v oblacích

Severní část masívu Beaufortain je tvořena především nádhernými vysokohorskými loukami. S jednou výjimkou – skalnatou tvrzí vrcholu Rocher du Vent (2360 m). A právě zde byla v roce 1999 instalována zajímavá zajištěná cesta Via ferrata Roc du Vent. Nástup je označen přímo od parkoviště Plan de la Lai pomoci žlutomodrých pásů, ale po pravdě řečeno žádný zázrak to není. Především nesmíme minout nenápadnou odbočku nad salaší, označenou pouze kolíkem v trávě. Ferrata vede nejprve po hraně skalnaté západní stěny vrcholu. Jištění je zcela v duchu moderních francouzských jištěných cest, neboli – příliš mnoho železa. Člověk zde do kontaktu se skálou moc nepřijde, zato po lanech a ocelových stupních se našplhá až až. První část cesty končí na hřebeni, kde přejdeme přes skalnatý kaňon k vrcholu nejvyššímu, odkud se otevírá naprosto jedinečné panoráma všech významných alpských obrů s Mont Blancem a Gran Paradiso na čele. Sejdeme zpět do kaňonu a po chvíli přichází ke slovu druhá část cesty, Nyní musíme překonat kolmou skalní stěnu. A opět – železo a zase jen železo. Jištění je poněkud předimenzované. Jistě je tomu proto, že podobné cesty jsou ve Francii velmi populární, ba přímo masovou záležitostí, do nichž se pouštějí úplně všichni – od malých dětí po impozantní břicháče. Vyústění cesty nás dovede k vrcholu ferraty – 19 m dlouhému „nepálskému“ mostu. Ten sestává ze tří ocelových lan, natažených ve volném prostoru mezi dvěma skalními věžemi. Jedno lano pro nohy a dvě pro přidržení. Tak zde je železa tak akorát. Maximální zatížení je 5 osob, my raději přecházíme jednotlivě. Prostorový zážitek je ohromující, výkyv mostu na únosné hranici. No a to je vše. Dál již pokračujeme jen sporadicky zajištěnými místy. Právě zde máme možnost narazit na kozorožce, kterým jsou ocelová lana a mosty leda tak k smíchu. Návrat do výchozího bodu (resp. o něco výše nad nástupem) je veden asi 100 m dlouhým tunelem ve skále (svítilna nutná!). Pokud bychom pokračovali z vrcholu Rocher du Vent východním směrem, dostaneme se k dalšímu vzrušujícímu místu na okraji pohoří Beaufortain – hřebeni Cute. Neobyčejně vzdušný traverz ve strmých travnatých svazích končí ve významném sedle Bonhomme, odkud se po nádherných loukách vrátíme do výchozího bodu.

…a sýr nakonec

Beaufort – to je především sýr. A ne jen tak ledasjaký, ale slavný a s bohatou minulostí. Vyrábí se z nepasterovaného mléka a zraje ve sklepích v horách ve výškách až 1500 m po dobu až 12 měsíců v kulatých formách z březového dřeva, které jsou v pravidelných časových intervalech utahovány. Jeho výrazná a nezaměnitelná chuť připomene něco mezi oříšky a karamelem s vůni bylinek. Na trhu jsou celkem dva základní druhy – „de premiér alpage“ zraje 6 měsíců, „hors d´age“ pak leží ve sklepích po celý rok. V samotné obci Beaufort je možné zakoupit sýr hned v několika obchodech. Zdaleka nejlepší je však navštívit sýrárnu v dolní části vesnice. Zvenku tradiční, až zchátrale působící stodola ukrývá uvnitř pěkně vyvedené muzeum slavného sýra, přes prosklenou stěnu můžeme nahlédnout dokonce přímo do výrobny. Součástí budovy je prodejna s velmi lákavou nabídkou za přijatelné ceny. Vůni sýrů pak dokonale doplňuje oku lahodící dívčí personál.

Praktické informace

Náročnost

Víceméně pohodová vysokohorská turistika. Z vysokých štítů je dostupný pouze vrchol nejvyšší Le Roignas (výstup od jihozápadu, ve vrcholových partiích dosti náročné lezení v suti) a vrchol Aiguille de la Nova (náročný výstup od jezera Grand Fond). Via ferrata Roc du Vent je ohodnocena stupněm AD, tedy jako dosti obtížná. Celkové převýšení cesty je 547 m, délka 2000 m z čehož 950 m je zajištěno lany a kramlemi. Oficiální čas je udáván na 4 – 5 hod., ale vše záleží na „zašpuntování“ cesty. Pokud se nemusíme potýkat s množství turistů, pak cestu zvládneme za nějaké 3 hodiny.

Mapy

Celou oblast najdeme na precizně zpracované mapách Didier Richard č. 8 – Mont Blanc/Beaufortain 1:50 000 (cena 11,20 €) a nakl. IGN 3235 OT Beaufortin a 3531 OT Megeve 1:25 000 (cena 8,85 €, lze zakoupit také v prodejně KIWI Praha). Na našem trhu existuje jediný průvodce, který se oblastí zabývá podrobněji – Francouzské hory (Mirago 2004).

Refuge La Nova

Obvyklé věci na turistiku + pohyb na feratach (úvazek, feratový set, helma). V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Masív Baufortain je dostupný z mnoha směrů. Pokud bude naším cílem malebná vesnice, nebo spíše menší město Beaufort, dostaneme se tam po silnici D 925 z olympijského Albertville. Odtud vyjedeme po kvalitní asfaltce nejprve k přehradě Lac de Roselend a dále východním směrem do hloubi hor (směr sedlo Roselend – lokality Plan de la Lai a chata Nova). Od jihu se do hor dostaneme po komunikačně důležité silnici N 90, spojující hraniční sedlo Col de Petit Saint Bernard a větší město Bourg-St-Maurice.

1. den – Refuge La Nova – sedlo Col du Grand Fond –  jezero Presset –  Col de Bresson – jezero  Lac de Roselend – Plan de la Lai

2. den – Plan de la Lai – Rocher du Vent – Refuge La Nova

Trek Tour de Mont Blanc