Trek přes Ak Daglari a výstup na Uyluk Tepe
Treky

Trek přes Ak Daglari a výstup na Uyluk Tepe

Nádherné hory se v Turecku zvedají téměř za všemi přímořskými letovisky. Jedná se o jižní hřebeny pohoří Taurus, které nezřídka přesahují výšku tří tisíc metrů. K nejlépe dostupným patří masív Ak Daglari (3024 m.), koruna někdejší antické Lýkie.

Taurus – Turecko

Stát
Turecko
Další státy
Turecko
Počet dní
3
Vhodné měsíce
listopad, říjen, září, srpen, červenec, červen, květen
Délka
30 km
Nejvyšší bod
3024 m n. m.
Ledovec / sněhová pole
ne
Horolezecké úseky
UIAA I

Mapa oblasti

Mapa oblasti

Podrobný popis

Nádherné hory se v Turecku zvedají téměř za všemi přímořskými letovisky. Jedná se o jižní hřebeny pohoří Taurus, které nezřídka přesahují výšku tří tisíc metrů. K nejlépe dostupným patří masív Ak Daglari (3024 m.), koruna někdejší antické Lýkie.

Tato nádherná přírodní lokalita leží necelou hodinku jízdy od známého prázdninového městečka Kaş. Už samotná cesta od moře do vesničky Gömbe, která je výchozím bodem pro treky v Ak Daglari, je zážitkem. Mikrobus tu musí na pouhých 35 kilometrech horských serpentin překonat výškový rozdíl více jak 1500 metrů. Zpočátku projíždíte olivovými háji, odkud se naskýtají úžasné výhledy na moře. Za prvním vysokým sedlem začíná hustý les s borovicemi a jalovci. V 1600 m vysokém průsmyku Sinekcibeli začínají souvislé porosty vzácných libanonských cedrů. Za průsmykem cesta klesá k nedávno postavené přehradě (Çaybogazi Baraji), jejíž voda má neskutečně tyrkysovou barvu.

Gömbe, které leží hned pod hrází, lze dále do hor pokračovat již jen pěšky nebo terénním autem. Směr je jasný, ale vesnice je velmi rozlehlá a nepřehledná, takže zabloudit mezi chalupami a jabloňovými sady není zas tak těžké. Nad Gömbe se cesta kroutí po strmém svahu vysoko nad burácejícím potokem. Kolem rostou zakrslé listnaté keříky, podivné pryžce a až 20 metrů vysoké jalovce. Na protějších svazích je vidět cedrový les. Pokroucené kmeny některých staletých velikánů vytvářejí pitoreskní siluety. Několik solitérů roste i podél trasy Krasové pohoří Ak Daglari je nejteplejším a nejzápadnějším výběžkem Tauru. Má stejný charakter jako sousední Bey Daglari (3070 m.). Oba tyto masivy bývají někdy označovány jako Lýkijský Taurus. Jedná se o vápencové hřebeny s hlubokými údolími a skalnatými vrcholy. Vývoj těchto pohoří měl několik fází. Intenzivní zkrasovění bylo částečně setřeno mrazovým zvětráváním a ledovcovou činností. Vrcholové partie zdobí dodnes řada malých ledovcových jezer. Sníh se místy drží na vrcholu do července. Prudké jarní bystřiny během léta téměř vysychají.

Ak Daglari znamená v překladu Bílé hory. Nejvyšší vrchol bývá na mapách označován jako Ak Dag (3024 m.), domorodci mu ovšem říkají Uyluk Tepe. Druhou nejvyšší horou je Yumru Dag (2741m.). Mimo vyšlapané cesty je celé pohoří prakticky neschůdné. V nižších polohách kvůli husté vegetaci a výše kvůli strmým skalám. První etapa výstupu na Uyluk Tepe je velmi snadná. Až pod morénu Zeleného jezera (1800 m) se jde stále po buldozerem urovnané cestě. Dobrá pěšina vede i kolem pramene Dörtpinar Çeşmesi až na pastviny Subaşi yaylasi (2050 m.), které leží v sedle, jež horu odděluje od sousední skalnaté pyramidy Yumuru Dag. Odkud stoupají běžné výstupové trasy na oba vrcholy. Úzká kozí stezka, po které lze dosáhnou vrcholu Uyluk Tepe za dvě až tři hodiny míjí tři další malá jezírka. Nejprve velké Ikiz Göl (2250 m) v dolině Suçikan deresi. Následně maličká plesa Küçükkara Göl (2470 m) a Büyükkara Göl (2630 m). Poslední úsek trasy je velmi strmý a skalnatý. Pokud vás koncem jara zastaví těsně pod vrcholem zbytky sněhových polí, můžete se pokusit alespoň o zdolání vedlejších vrcholků.

Popisovaná výstupová stezka míjí např. Göllu Tepe (2713 m) a Eren Tepe (2566 m). Asi nejlepším řešením je první den rozložit stan u Zeleného jezera a odtud podniknout krátký výšlap k nedalekým vodopádům Uçarsu (1870 m). Následující den přesuneme tábor do Subaşi yaylasi (2050 m.) a odtud podnikneme nalehko výstup na Uyluk Tepe a případně i Yumru Dag. Trek pak zakončíme dlouhým sestupem po severozápadní straně hory (např. údolím Taşli Dere) ke známému kaňonu Saklikent. Přímo na dno této rokle sestoupit v horní části nelze, proto je třeba směřovat k jejímu spodnímu ústí. Některé zdroje mluví sice o sestupu přímo kaňonem Saklikent, ale to je zavádějící informace. Horní část Saklikentu je náročným horolezeckým terénem a ještě na přelomu jara a léta se tudy valí dravá bystřina.

Ubytování a jídlo

V Gömbe je několik pensionů a jednoduchých jídelen. Na přechod hor je nutný stan a vlastní zásob jídla. Začátkem sezóny je možné doplnit vodu z tajících zbytků sněhu. V létě může být problém s vodou i ve vrcholových partiích a je třeba nést dostatečnou zásobu.

Potřebné vybavení

Postačí běžná výstroj pro letní túru v nenáročném terénu.

Přístup na začátek

Gömbe má dobré spojení s okolními městy, dolmuşe sem jezdí např. z městeček Kaş, Emli a Kinik (antický Xanthos).

Přístup z konce

Konec kaňonu Saklikent je frekventovaným výletním místem, kde lze snadno sehnat odvoz do všech letovisek na pobřeží.

Povolení, poplatky, omezení, zákazy

ne

Základní trasa

Gömbe – Yeşil Gölü – Uyluk Tepe – kaňon Saklikent

Orientační rozpis po dnech

  1. Gömbe – Yeşil Gölü
  2. výstup na Uyluk Tepe (výstup na Yumru dag)
  3. sestup do kaňonu Saklikent

Další možnosti túr v okolí

Výpravu lze začít na úpatí hor ještě před Gömbe, tj. ve svazích přímo nad letoviskem Kaş. Trek se tak prodlouží o 1 – 2 dny a bude zahrnovat přechod několika lesnatých průsmyků. Uvedenou alternativu si nejvíce užijete v květnu, kdy je ještě příjemné klima a vegetace v plném květu.

Zajímavé vybavení

Zkušenosti čtenářů

Tomáš

Vůbec netuším, kudy se to má na Saklikent trefit. Přes hory vede cesta pro čtyřkolky, kterou lemují tábory pastevců (někteří jsou pohostinní a mají skvělý burek z pitachlebu). Po cestě (vede odhadem tak do 2200m.n.m.) je minimální provoz, stop funguje výborně, ale můžete čekat na auto několik hodin, takže je asi lepší jít. Vyjdete ale asi 20 km od Saklikentu a k jakékoliv dopravě (ať už stop nebo dolmuse) je to dost daleko.

K Saklikentu se asi dojít dá, ale nezdá se, že by tam vedla jakákoliv cesta a bez mapy je orientace dost složitá.

Undraa
Tomáš:

Mapy jsou, ba dokonce v měřítku 1:100 000, sice jsou rusky, místy lehce nesedí, nejdou moc do detailu s jsou 40 let starý, ale lepší než drátem do oka 🙂

Tomáš
Undraa:

Ty jsem také od té doby odhalil, ale stejně mi přijde, že dojít až pod Saklikent musí být dost náročné (je to i vzdušnou čarou dost daleko).

Pomoz ostatním a přidej informace o této túře

Odpovídáte na komentář: