Třídenní přechod pohořím Jotunheimen kolem jezer

Od chaty Spiterstulen k jezeru Leirvatnet, kde bychom se rádi utábořili na noc, je to ještě dlouhá cesta údolím. Turistická mapa hlásí pětihodinovou túru, časové údaje v norských mapách jsou většinou na hraně našich možností, proto se příliš nezdržujeme a vyrážíme na cestu. Vyšlapaná cesta se klikatí mezi kameny všech velikostí, dobře značená kamennými mužíky. Po obou stranách dominují zasněžené vrcholy s výškou přes 2000 metrů. Až k odbočce k vrcholu Glittertindu potkáváme na poměry jindy opuštěných norských hor hodně lidí.

Po dvou hodinách cesty se větví cesta na úpatí sněhem pokrytého vrcholu Stora Urdadalstinden, k jihu bychom údolím došli po zhruba osmi hodinách k jezeru Gjende. Naše kroky vedou na rozcestí vpravo a stáčí se na západ. Po další hodině musíme řeku tekoucí údolím překonat. Ta je v těchto místech široce rozlitá s mnoha menšími přítoky a chůze se mění v poskakování mezi kameny. Na chvíli se zastavíme a pozorujeme stádo sobů, které přebíhá řeku kus za námi. Pak opět přeskakujeme z kamene na kámen a vyhlížíme dalšího kamenného mužíka, který by nám ukázal další cestu.

Po překonání vodního toku nabíráme výškové metry až do sedla mezi dvě dvoutisícovky. I na cestě se začíná objevovat sníh a je ho stále více. Když dosáhneme sedla ve výšce 1500 metrů, sněhová pokrývka přemrzlého firmu je již souvislá. Jezero Panna za sedlem je i v červenci pokryté ledem. Vyšlapaná cesta dále zvolna klesá až k rovněž zamrzlému jezeru Troget. Hory v okolí doslova rostou přímo z jezera. Cesta k nádhernému jezeru Leirvatnet opět mírně klesá. Hladina je zčásti zamrzlá, zrcadlí okolní sněhem pokryté vrcholky a modrou oblohu.

Máme za sebou zatím nejchladnější noc, rtuť teploměru se pohybovala kolem nuly. Podél jezera docházíme k chatě Leirvassbu, kde je možné si dát teplé jídlo nebo přenocovat. Za tabulku čokolády a arašídy platím 40 norských korun. Na vysoké ceny je bohužel nutné si v Norsku a zejména pak v horských chatách zvyknout. Mile nás ale překvapuje volně přístupný počítač s připojením na internet.

Na rozcestí u chaty pokračujeme stále na západ údolím Gravdalen. Kousek od něj zkoumáme nouzový přístřešek. Je velmi skromný pro 3 – 4 lidi, ale vybavený kamny, sekerou a dřevem. Dovedu si představit situace, kdy může být podobné místo záchranou. Po cestě se jde velmi dobře, je zpevněná, šotolinová a sníh postupně mizí.

Užíváme si teplého a slunečného dne. Přehrada Gravdalsdammen, u níž se zdržíme na svačinu, je zasazená do místa, kde se údolí zužuje. Stezka od přehrady stále zvolna klesá, v okolí přibývá zeleně a na cestě vody, která je kvůli tajícímu sněhu na okolních vrcholech všudypřítomná. Charakter okolní krajiny se postupně mění. Cesta vede nad kaňonem, který si voda prorazila skálou a místy můžeme pozorovat peřeje a kaskádovité vodopády. Keře se proměnili ve stromky.

Chata Skogadalsboen v údolí řeky Utla není přístupná autem a proviant se sem dopravuje na zádech. Tomu také odpovídají místní ceny, přesto si zde můžete dát pivo nebo koupit plynovou kartuši a dokonce i zaplatit kartou. Přespíme tady a další den už jen dolinou 18 kilometrů (800 m převýšení) do osady Hjelle, kde náš trek končí.

chata Spiterstulen

chata Leirvassbu

chata Skogadalsboen

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do Spiterstulenu se dostanete pouze silnicí č.55, jež propojuje městečko Lom s oblastí Sognefjord. Cesta je v průvodcích popisována jako špatně udržovaná, avšak pro našince je to zcela v pořádku. Každé, aspoň trochu normální osobní auto ji zvládne.

1. den– chata Spiterstulen – jezero Troget – chata Leirvassbu

2. den– chata Leirvassbu – přehrada Gravdalsdammen –  chata Skogadalsboen

3. den– chata Skogadalsboen – Hjelle

Okružní výšlap náhorní plošinou Haradangervidda v Norsku