Přechod východní části pohoří Fagaraš přes nejvyšší vrchol Rumunska

Den první – v divočině

Od jezera a chat, oblasti Balea Lac (2030 m n. m.), u nichž jsou dokonce i stánkové trhy, se vydáme strmou stezkou ve východním svahu nahoru, barva modrého trojúhelníku nás dovede až k jezeru Capra (2249 m n. m.), nad nímž dohlíží stejnojmenný krásný vrcholek Vf. Capra (2494 m n. m) a také nepřehlédnutelná majestátní mohyla – pomník. Napojíme se na naši starou známou značku červeného pruhu a strmým sestupem se dostaneme na cestičku traverzující pod skalami, která však zase po necelé hodině stoupá prudce nahoru do sedla Portita Arpasului (2175 m n. m.), kde se po čase stezka rozděluje. Je-li dobré počasí, můžeme pokračovat přes ostrý hřebínek a několik vrcholků s výhledy široko daleko až do sedla Saua Podragului (2307 m n. m.), nebo využít traverz dvou krásných a mnohem opuštěnějších údolí po značce modrého pruhu (na mapě) či modrého kříže (v reálu) – stezka je to sice možná na nastoupané metry o něco náročnější, ale užijeme si pohodovější atmosféry mezi ovcemi.

V každém případě nás horské stezky dovedou k majestátní horské chatě Cabana Podragu (2136 m n. m.) u stejnojmenného jezera, v němž se zásadně koupejmte jenom se sandály na nohách, pokud nechceme amputaci jednoho z deseti prstů pomocí ostrého střepu lahve – bohužel jezero spolyká neuvěřitelné množství odpadků a ani prostředí za chatou není rado blíže obhlížet, abychom neztratili iluze o krásách tohoto kouta. Alespoň je tu na druhou stranu spoustu krásných míst na stany a ruch okolo chaty se ztratí v blížícím se večeru.

Den druhý – nejvýše, co to půjde!

Mnohem náročnější den z předešlé poloviny treku již máme za sebou, ale i tento nás prozkouší, zda jsme se nezapomněli pořádně zapotit a setrvat ve svém odhodlání vystoupat až na nejvyšší vrcholek celého Rumunska – Vf. Moldoveanu (2544 m n. m.), což je jenom o 9 metrů více než má náš předešlý přítel Vf. Negoiu (2535 m n. m.)! Ranní rozcvičku od chaty Podragu (2136 m n. m.) do sedla Saua Podragului (2307 m n. m.) musí ocenit každý, neboť další tři čtyři kilometry jsou v duchu traverzování otevřených travnatých svahů bez větších dávek stoupání. To ale končí po příchodu do sedla pod vrcholkem Vf. Vistea Mare (2527 m n. m.), dílčím vrcholem masívu Moldoveanu (2544 m n. m.). Výstup na prvně jmenovaný vrcholek je opravdovou zkouškou vytrvalosti, krátký a prudký výšvih se dá zvládnout poměrně rychle, nicméně se ukáže, kdo se ráno dobře protáhl a připravil na ryze sportovní výkon.

Na Vf. Viste Mare (2527 m n. m.) si lze odložit batohy (s vírou, že se na horách zkrátka nekrade..) a dojít na nejvyšší vrcholek Rumunska bez zátěže. Asi půl kilometrový úsek je zajímavý – pár míst s řetízky, strmější svah, ale rozhodně nic, co by připomínalo hřebínek z Vf. Serbota (2331 m n. m.) na Vf. Negoiu (2535 m n. m.) ze západní části hor. Vrcholku Vf. Moldoveanu (2544 m n. m.) vévodí velká rumunská vlajka a množství dalších rekvizit, většinou z oblasti východní a střední evropy. Pozor – nestojíme ale na nejvyšším vrcholku celých Karpat! Tím je Gerlachovský štít (2654 m n. m.) na Slovensku!

Po splnění fotografických povinností a zhlédnutí okolní krajiny, včetně více jak dvou třetin úseků první poloviny treku na západě hor, se vrátíme zpátky k batohům a sestoupíme po východním žebru dolů, kde je skromný betonový bivak Portea Vistei, který je nicméně velmi vděčný v nepříznivém počasí a do kterého se vejde přibližně 6-10 osob. Následně budeme traverzovat nad dvěma údolími otevřeným terénem a přes vrcholek Vf. Galasescu (2433 m n. m.) se dostaneme až do sedla Fereastra Mica a Sambatei (2191 m n. m.) kde lze nejen chytit mobilní signál pro nouzové případy, ale je zde dokonce postavený nový plechový bivak a přibližně 5 minut směrem na jih k viditelné salaši v údolí je voda (mapka je nakreslena u dveří v refugiu). Není tedy žádný důvod po tomto dni pokračovat dále, tábořiště je perfektní.

Den třetí – sbohem a šáteček!

Východní část pohoří Fagaraš se logicky propojuje s dalším oblíbeným pohořím Iezer Papusa, naše kroky však budou směřovat k opuštění hor a přesunu domů, neboť se pro většinu lidí stává konec nejvyššího pohoří i znamením končící dovolené. Pohodovým terénem a hřebenovým stylem „trochu nahoru – trochu dolů“ ještě několik kilometrů po červeném pruhu dojedeme až pod výrazný oblý vrcholek Vf. Urlea (2473 m n. m.), kam už vede modrý trojúhelník. Pod jižním svahem se leskne stejnojmenné horské jezero a krajina zvolna mění ráz, dokonce i davy lidí z nejvyššího vrcholku jsou kdesi zapomenuty. Naposledy zamávejme nehostinnému, divokému a větrnému, ale přes všechny tyto věci nádhernému pohoří Fagaraš, dále již budeme jenom klesat a výhledy se omezí takřka jenom na výsek mezi stromy.

Přes vrcholek Vf. Mosu (2273 m n. m.) a kolem následného „kosmického refugia“, které vypadá, jako kdyby přistáli mimozemšťani, sejdeme hluboko k bývalé a ostudně vypadající chatě Urlea (1536 m n. m.) – pěšina se ztráci mezi nepříjemně vzrostlými klečemi. Je-li nějaké místo v celých horách, kde přijde člověk o iluze, je to právě toto. Zničená a vevnitř „vybydlená“ chata, okolo spousty odpadků, mnoho ohnišť a v letním žáru zápach. Smutné a nezbývá než zavřít oči a představit si, jak úžasné to tu muselo být, když to ještě dobře fungovalo…

Od chaty Urlea (1536 m n. m.) se směr nemění a buď po značce červeného kolečka po hřebínku, nebo po červeném trojúhelníku pralesním a nekonečným údolím podél řeky (pozor na hady!) dorazíme až do vesnice Breaza, malebné vísky rozprostírající se podél silnice. Uprostřed ní je malý obchůdek a místo zapíjení zdárného úspěchu je nasnadě! Pozor – i přes veškeré oslavy si nezapomeňme hlídat své odložené věci, místní rádi využijí okamžiku pro průzkum našich věcí nebo dokonce k tomu, aby si něco odnesli. To je na závěr trochu smutné, ale o to ryzejší uvedení do reality. Zda jezdí, či nejezdí autobus do nedalekého podhorského města Fagaraš, nikdo neví – mění se to dle ročního období, dnu v týdnu, majitele společnosti či náladě řidiče – máme-li štěstí, místní nás na autobus odkáží, máme-li „smůlu“, čeká nás varianta níže:

K nejbližšímu vlakovému spoji (zastávka Voila) je to přibližně 10 kilometrů po silnici mezi vesnicemi, ztratit se není kam a při překonávání této vzdálenosti je dostatek času na stopování – určitě nějaká dobrá duše zastaví a třeba alespoň někoho s batohy naloží. Doporučuji však tento „problém“ nechat až na druhý den, po sestupu z hor toho určitě každý bude mít dost!

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

Dopravit se do Rumunska (k Fagaraši to znamená přímo do středního Rumunska; velmi přibližně mezi většími městy Sibiu a Brašov) dnes není žádný větší problém, vlakové spojení přes Budapešť je více než solidní, z Čech jezdí i komerční autobusové linky, a tak po chvilce hledání infromací jistě nalezneme námi nejpřijatelnější způsob a budeme moct vyrazit.

Trek západní částí Větrných hor v Rumunsku

Treky v Rumunsku