Kavkaz se řadí mezi nejkrásnější pohoří světa, což však není jediným důvodem, proč se tam vypravit. Jsou tu také otravní policisté, zajímavé geologické jevy, pohostinní lidé, vesnice paneláků i staré mešity.
Kavkaz – Rusko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Výchozí pozicí pro trek pod Bezengijskou stěnu je vesnice Bezengi, kam se člověk dostane maršrutkami, například z centra celé oblasti – města Nalčiku. Maršrutky jsou typickým dopravním prostředkem nejen venkova. Jsou to takové malé terénní minibusy, které tu fungovaly určitě již brzy po válce a fungují ve skoro nezměněné podobě dodnes. Náš „staršij“ (= vedoucí) Honza Odehnal je zkušený rusofil, který tuto oblast dobře zná, proto řidiči ve městě platí nikoliv pouze cestu do Bezengi vzdálené asi 80 km, ale až k vojenské posádce, ještě 15 km za vesnicí. Řidič je spokojen za tak velký bakšiš, ale to ještě neví, do čeho se nechal zatáhnout. Již cesta do Bezengi je pro maršrutku naplněnou 20 lidmi s těžkými bágly celkem náročná, když se ale po dalším kilometru za vesnicí silnička změní na jednosměrnou hliněnou cestu s hlubokými výmoly, řidič začíná protestovat. Teprve 300 rublů navíc ho přesvědčuje k pokračování.
Vozidlo skřípe a motor burácí. Řidiči se na obličeji usazuje takový divný plačtivý výraz, ale dál žmoulá cigaretu v ústech a obratně vede svoji skřípající maršrutku vpřed. Několikrát se zdá, že se převrhneme a v jednom stoupání dokonce musíme vystoupit a tlačit, aby se podařilo přejet hlubokou strouhu, ale k posádce nakonec dojíždíme v pořádku. Po zkontrolování pasů a propustek se vydáváme vyhledat tábořiště. Pěkné místo nalézáme na břehu řeky, která vytéká z Bezengijského ledovce. Protože je ale mlha, čelo ledovce, vzdálené jen asi 3 km, není vidět. Je vrchol léta, řeka má díky tání vysoký stav, takže dobře slyšíme, jak se na dně převalují velké ohlazené kameny a vydávají dunivé zvuky podobné zvukům vzdálené bouřky.
Ráno nás čeká jasná obloha a krásný výhled na ledovec a asi 15 km vzdálenou Bezengijskou stěnu. Pěšina označená kamennými mužiky vede nejprve kolem alplageru, který slouží jako základna pro horolezecké expedice a pokračuje ve svahu asi 100 výškových metrů nad ledovcem po jeho boční moréně. Potom je však nutno sejít na ledovec a putovat po jeho povrchu. Větší část naší skupiny pokračuje až pod Bezengijskou stěnu a následně do průsmyku Dychruauz. Menší část (geologičtí nadšenci) se vydává na podrobnou prohlídku království ledu a kamení. Ale to už je na jiné povídání…
| Bezengijská stěna tvoří uzávěr ledovcového údolí. Celý asi dvanácti kilometrový hřeben stěny dosahuje výšky mezi 4300 až 5100 m.n.m. a místy se tyčí až dva kilometry nad dno údolí s Bezengijským ledovcem. Nejvyšším bodem je vrchol Šchary ve výšce 5184 m.n.m. Traverz přes celý hřeben byl poprvé uskutečněn sice již v roce 1938, ale stále patří mezi hodnotné a velmi náročné horolezecké počiny. Stěna je po celý rok pokryta sněhem a ledem a vytváří proto v údolí speciální mikroklima. Časté schéma dne v letním období je takové, že ráno je jasno bez mraků; po poledni, když výpar z Bezengijského ledovce zesílí, se začne vytvářet nízká oblačnost, ze které v podvečer nebo v noci prší. Laviny jsou ve stěně velmi běžnou záležitostí. |
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Záleží na vaši variaci výletu, ale na ledoci se určitě budou hodit mačky, sedák, lano a další cinkátka + věci na nocování (stan, spacák, karimatka) a vaření.
Přístup na začátek
Do Bezengi se člověk dostane maršrutkami, například z centra celé oblasti – města Nalčiku.
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Treky na středním Kavkaze a Elbrus
