Trek po žulové stezce neboli Sentiero del Granito v Bergellu

Žulová stezka je severní odpovědí slavné trase „Sentiero Roma“, obepínající ve tvaru velké podkovy na jihu ležící údolí Val Masino. V délce 14 km protíná celé severní úpatí impozantních bergelských hor a ledovců a umožňuje zhlédnout snad všechny tváře a proměny tohoto pohoří. Začátek cesty hledejme v blízkosti silničního sedla Maloja, které je výrazným krajinným předělem mezi Horním Engadinem a Bergellem. Prvním cílem je chata Forno (2574 m), stojící v naprosto fascinující poloze nad gigantickou bílou řekou ledovce Vadrec del Forno. Modře značená stezka ledovec překračuje a míří rovnou ke svému nejvyššímu bodu – sedlu Passo Casnile Sud (2941 m), odkud se otevírá grandiózní výhled na obrovskou vodní plochu přehradního jezera Albigna.

Cílem úvodní osmi hodinové etapy je kamenná chata Capanna Albigna (2331 m), stojící na mléčně zelenou plochou jezera. Přehrada Albigna patří k jednomu ze stavitelských divů Alp. Byla postavena v r. 1959 ve výši 2165 m. Betonová hráz vysoká úctyhodných 115 m zadržuje celkem 70 miliónů kubíků vody. Vraťme se však do hor, přes veškou úctu k těmto dílům, nejsem zrovna obdivovatelem drastických zásahů do přírody. Sentiero del Granito stoupá v další etapě do sedla Passo Cacciabella Sud (2896 m), kde si můžeme poprvé sáhnou také na pomocné řetězy. Dostáváme se do nejatraktivnější části hor. Před námi se tyčí v celé své žulové velkoleposti dva největší pojmy hor – rozložité Pizzo Cengalo (3367 m) a jedinečné Pizzo Badile (3308 m). Cílem je pak krásně situovaná chata Sciora. Přímo nad chatou se k nebi zubatí další z lezeckých pojmů Bergellu – hřeben fantastických věží Sciera.

Chata Sciora je snad nejvíce vyhledávaným turistickým zařízením Bergellu. Drtivá většina turistů totiž vyráží pouze na závěrečnou část celého treku, vedoucí od chaty Sciora k chatě Sasc Furä. Ostatně  – není se co divit. Příroda zde totiž na poměrně malém prostoru vytvořila skutečně úchvatné dílo. Tato cesta je také ideálním řešením, pokud máme na Bergell vyhrazen pouze jediný den. Z chaty Sasc Fura pak sestup do osady Bondo.

Varianta jednodenního výletu

Nástupním místem je malebná osada Bondo, odkud lze vyjet autem po placené cestě (samoobslužná mýtnice, 10 € za auto) až k parkovišti Laret ve výši cca 1300 m (pěšky dost nezáživné 2 – 2,5 hod., autostop možný). K chatě pak zbývají další 2,5 hod. výstupu. Nádherná cesta plná výhledů na famózní stěny Badile a Cengalo, zarámované do kulisy borovicových lesů skutečně nemá chybu. Na chatě Sciora však skutečná cesta teprve začíná. Ta nejprve podchází celý hřeben Sciora a míří přímo k hraně Pizzo Cengalo. Nad chaotickým nakupením skalních bloků o velikosti autobusu se leskne mohutně rozbrázděný ledovec Vadrec de la Bondasca, pozornost zaujme dokonalá jehla Pizzo Gemelli s charakteristickou stěnou zvanou „Žehlička“.

Zanedlouho vstupuje stezka na zcela zasutěnou spodní část ledovce a přechází přímo ve studeném dechu obra Pizzo Cengalo. Ale největším magnetem přechodu je Badile. Žulový vějíř dokonale hladkých stěn, kamenná výzva těm nejlepším. Skutečně si zde můžeme připadat jako v srdci patagonských větrných hor Torres del Paine. Jakmile přejdeme potok, musíme tu a tam pomocí řetězů překonat po vzdušné rampě skalní stěnu. Jedná se o zcela snadné místo, ale zážitek je to parádní. Z okraje skalního srázu jsou pak pohledu na nárožní pilíř Badile asi nejkouzelnější.

Zbývá již jen sejít na chatu Sasc Furä, ležící o 400 výškových metrů pod námi. Není to však tak zcela snadné. Strmý svah je tvořen kompaktními skalními plotnami, na kterých to sice dobře drží, ale nalézt správný směr sestupu může být dle podmínek problematické. Chata Sasc Furä je menší stavení s příjemným posezením a nádhernými výhledy. Sestup do údolí Bondasca je skutečně velmi strmý, jedná se prakticky o jedno dlouhé schodiště, pečlivě zbudované v takřka kolmých srázech. Zastávka v rázovité vesnici Bondo, která je zároveň cílovou stanicí „Žulové stezky“ je příjemnou tečkou za celou anabází.

Mapy a průvodce

Na našem trhu se nejsnáze dostaneme k mapě nakl. Kompass č. 92 – Chiavenna/Val Bregaglia (1:50 000). Švýcarské mapy jsou sice podrobnější a precizněji zpracované, ale jejich cena je také o dost vyšší. Více podrobněji popsaných túr v celé oblasti najdeme v průvodci „Švýcarské Alpy“ (Mirago 2002).

chata Capanna Albigna

chata Forno

chata Sciora

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Bergell je snadno dostupným pohořím. Až do Landecku (cca 50 km západně od Innsbrucku) dojedeme po dálnici. Pak se vydáme přes údolí Engadin do sedla Maloja a sjezdem do údolí Bregaglia/Bergell se dostáváme do všech výchozím bodů do hor. Možné je rovněž autobusové spojení (Praha – St. Gallen, přestup na švýcarský PostBus do Churu a odtud busem Julier Expres do St. Moritz. Dále do Bergellu pokračuje zhruba každou hodinu navazující spoj). Železniční spojení je složité a drahé (mnoho přestupů). Zcela novou a přitom levnou variantou je zhruba hodinový let z Prahy do Bergama a odtud vlakem do Chiavenny (3 hod. jízdy). Švýcarskými PostBusy pak můžeme v pohodě dosáhnout všech vhodných výchozích míst.

1. den – sedlo Maloja – chata Forno – Passo Casnile Sud – chata Capanna Albigna

2. den – chata Capanna Albigna – Passo Cacciabella Sud – chata Sciora – Bondo

Túra stezkou La Panoramica v údolí Bregaglia