Trek Parang La

Tato stará obchodní cesta spojuje údolí Spiti s planinou Rupshu. Údolí Spiti bylo po dlouhou dobu poměrně izolováno od vlivů okolních buddhistických království. A ještě před nedávnem i chráněno před vlivem turismu z důvodu jeho polohy poblíž čínské hranice. Oblast je nyní pro turisty, kteří si opatří zdarma povolení, otevřená.

Vysoko položená planina Rupshu už patří geograficky k tibetské náhorní plošině, jejíž západní část je známá jako Changtang. Je to oblast jezer a zaledněných šestitisícových vrcholků. Na loukách nad vesnicí Kibber, kde trek začíná, se dříve konaly trhy Ladarcha, které byly známé zejména prodejem koní. Dnes je pravděpodobnější, že zde potkáte spíše trekařské výpravy než místní karavany. Zdejší obyvatelé tento poměrně dlouhý přechod přesto stále využívají. Dostat se totiž z Kazy, správního střediska údolí Spiti, k jezeru Tso Moriri, nebo dále do města Hanle, trvá i autobusu nejméně 3 dny.

První část treku vede hlubokými soutěskami Spiti, nebo se stezka šplhá nad jejich stěny. Krajina je poměrně vyprahlá. Za sedlem Parang La se ráz krajiny výrazně mění. Po přechodu ledovce (prakticky bez trhlin, mačky nejsou třeba) vede stezka širokým údolím řeky Pare Chu. Závěrečným dvěma dnům vévodí pohádkově krásné jezero Tso Moriri. Téměř jistě uvidíte kianga – divokého tibetského osla, spoustu svišťů, divoké husy indické (bar-headed goose) a možná budete mít štěstí i na modré ovce nebo jeřáby černokrké (black-necked crane).

Trek je možné jít i v opačném směru, než udává tento popis, což může být při dostatečné předchozí aklimatizaci dokonce výhodnější. Pro začátek ve Spiti hovoří možnost případného rychlého sestupu během prvních několika dnů v případě vážnějších problémů s výškou. V případě startu z jihu (ze Spiti) je dobré absolvovat před touto akcí nějaký aklimatizační trek, např. přes sedlo Bhaba Pass, trek z Kazy do Dhankaru nebo dvoudenní výlet k měsíčnímu jezeru Chandratal.

Náročnost treku spočívá v jeho délce a celkové izolovanosti. Po cestě nejsou žádné vesnice, pouze poslední dva dny nomádi, v tibetštině zvaní changpa. Přidává se dlouhý výstup do poměrně vysokého sedla. Před sedlem se nocuje nejčastěji ve výšce okolo 5100 metrů. Překážkou může být brodění řeky Pare Chu u Norbu Sumdo, zejména počátkem sezóny.

Trek ovšem není náročný technicky. Výchozím bodem treku je Kaza, správní středisko oblasti Spiti, kde lze vyřídit povolení pro oblast Tso Moriri, které je platné 14 dnů. Je možné si zde najmout průvodce a osly nebo poníky, pokud je budete chtít. Trek není orientačně náročný, stezka je téměř stále dobře prošlapaná. Pokud jdete bez průvodce, je dobré se seznámit s trasou, abyste nepřehlédli klíčová místa, kde stezka opouští výrazné linie v krajině (odbočuje ze soutěsky či brodí řeku na druhou stranu).

Trek samotný začíná ve vesnici Kibber (4230 metrů), která donedávna prohlašovala, že je nejvýše položenou vesnicí na světě. Jděte po cestě vedoucí do vesnice Čičim. Sestupte dolů na dno soutěsky a pokračujte její boční větví k stavením a políčkám osady Dumla. Zahněte doprava a vystoupejte až na vrchol hřebene. Sejděte na travnaté planinky tábořiště Thaltak. Přes údolí se tyčí snadno dostupný, téměř šest tisíc metrů vysoký Kanamo Peak. Potůčky mohou být vyschlé, v takovém případě je nutno hledat vodu níže. Sestupte do hlavního kaňonu řeky Parilungbi, kterým jděte asi 4 km. Přejděte most a jděte po pravé straně koryta řeky (ve směru pochodu).

Pravděpodobně budete muset ještě jednou či vícekrát brodit. Cesta uhýbá doprava nahoru po suťovém svahu. Doplňte zde vodu, než začnete stoupat. Následuje dlouhý výstup do sedla Parang La. Noc před závěrečným výstupem tráví trekaři nejčastěji na tábořišti Borochen, kde je po většinu roku voda dostupná. Po ledovci za sedlem běžte raději zprava. Snažte se přecházet brzy ráno, později se krusta na povrchu může propadat, což je nepříjemné nejen pro koně, ale i pro lidi. Některé cestovky vedou své klienty přes ledovec navázané na laně, s cepíny v rukou. Pod ledovcem je možné pokračovat po levé i pravé straně řeky. Levá strana je zprvu schůdnější, je ale nutno po cca osmi kilometrech stejně brodit doprava. Následují přibližně dva dny pochodu širokým údolím Pare Chu. Otevírají se výhledy na okolní šestitisícové vrcholy, některé z nich snadno dostupné.

U Norbu Sumdo je třeba řeku přebrodit. Je zde rozlitá do mnoha koryt, z nichž alespoň jedno nemusí být úplně snadné překonat. Překvapivě je zde méně vody odpoledne, než brzy ráno (ověřeno). Za řekou táboří nomádi. Cesta pokračuje po rozlehlé, částečně travnaté, částečně kamenité planině, než vás dovede k mírně slanému jezeru Tso Moriri, obklopeného sněhovými čepicemi, sahajícími hodně přes 6000 metrů. Pohledu zpět vévodí majestátní masív hory Gya ležící na hranici s Tibetem. Jezero je hodně vysoko – přes 4500 metrů nad mořem.

Po dvaceti kilometrech dojdete podél jezera do cíle treku – vesnice Korzok. Zde je možné navštívit jeden z nejstarších buddhistických klášterů v této oblasti. Z Korzoku je možné se džípem, náklaďákem nebo autobusem (jezdí jen třikrát měsíčně) snadno nechat dopravit do Lehu. V itinerářích cestovek se na samotný trek většinou počítá s osmi až devíti dny. Při dobré aklimatizaci by mělo být šest až sedm dnů optimálních, místní jej s koňmi zvládají i za čtyři.

Na treku není možnost ubytování ani doplnění zásob, vše je nutno vzít s sebou

běžná trekingová výbava, trekové hole se mohou hodit při překonávání řek, mačky nejsou třeba, cepín volitelně (některé cestovky, které trek inzerují, jej doporučují)

autobusem nebo džípem do Kazy (ze Shimly nebo od sedla Rothang) a odtud autobusem do Kibberu (cca 1 hodina),

Z Korzoku autobusem nebo džípem do Lehu (6 až 9 hodin)

v sezóně ne více než jedna výprava za den

1. Kibber – Thaltak
2. Thaltak – Borochen
3. Borochen – Dak Karzong
4. Dak Karzong – Racholamo
5. Racholamo – Norbu Sumdo
6. Norbu Sumdo – Kiangdom
7. Kiangdom – Korzok

možnost výstupu na okolní šestitisícové vrcholy (mačky a cepín ve většině případů nutné), možnost pokračovat k silnici Leh – Manali kolem jezera Tso Kar (4 dny)