Stezka vulkánů: trek po hřebeni ostrova La Palma až k oceánu

Každý ze sedmi Kanárských ostrovů má neuvěřitelně jiný charakter, až by se daly označit za miniaturní kontinenty. Sopečná perla La Palma leží na severozápadě souostroví, je třetí nejmenší a patří k těm zelenějším a hornatějším ostrovům. Nabízí jedinečnou kombinaci černých sopečných pláží a stovek kilometrů stezek pro pěší turistiku. Severozápadu ostrova dominují vysoké stěny kaldery Taburiente (sopečný kráter zborcený do sebe), kterou ostrý hřeben Cumbre Nueva spojuje se sopečnou pustinou Cumbre Vieja. Právě po hřebeni, tvořícím jižní páteř ostrova, se dá projít mezi sopečnými kužely po Stezce vulkánů – Ruta de los Volcanes, až k oceánu.

Celá trasa Ruta de los Volcanes měří téměř 25 km s převýšením 650 m výstupu a přes 2000 m sestupu (dá se jít i obráceně od jihu na sever) a je součástí dálkového přechodu celé La Palmy po GR 131 El Bastón. Začíná v horách u Refugio del Pilar uprostřed ostrova a končí na samém jižním cípu u majáku Faro Fuencaliente. Celý trek se dá zvládnout v tempu za jeden den, lepší je vyhradit si dny dva.

Vzhůru k sopkám

Výchozím bodem Stezky vulkánů je tábořiště El Pilar, které leží v horském sedle, kde se setkávají pohoří Cumbre Nueva a Cumbre Vieja. V příjemném stínu mohutných borovic stoupáme první kilometr po úbočí první ze sopek na dnešním programu – Pico Birigoyo (1807 m), z jehož vrcholku (mimo značenou trasu) se nabízí zcela jedinečný výhled. Je to jeden z mála bodů na ostrově, odkud současně dohlédneme jak na východní, tak na západní pobřeží čili „přehlédneme“ ostrov od oceánu k oceánu. Zároveň se odtud otevřou dechberoucí výhledy na jižní srázy kaldery Taburiente, pod níž se krčí města Los Llanos a El Paso, včetně nejvyššího vrcholu ostrova – Roque de los Muchachos (2426 m). Za dobré viditelnosti zahlédneme také sousední ostrov Tenerife s impozantním kuželem sopky Pico del Teide (3715 m), nejvyšší hory celého Španělského království.

Ačkoli Stezka vulkánů vede po hřebeni jižní části ostrova, o stoupání a klesání tu není nouze. Putujeme vyprahlou černou krajinou, která je sporá na vegetaci, i když až sem postupně dosahuje borový les, a slunce nás neúprosně spaluje. Stezkou v hrubém sopečném štěrku se proplétáme mezi jednotlivými vulkanickými kužely, nahlédneme do kráteru del Hoyo Negro a po sedmi kilometrech staneme na okraji kráteru nejvyšší z místních sopek – Deseada (1947 m). Odtud začíná táhlý sestup až k temně modrým vodám oceánu skrz krásné borovicové lesy, z nichž občas vystupuje rozervaný vulkanický kužel. Posledním vulkánem před sestupem do městečka Los Canarios de Fuencaliente je St. Martin (1591 m), kde také stoupá koncentrace lidí díky tři kilometry vzdálenému odpočívadlu Fuente de los Roques, kam se dá dojet autem 4×4. Od Fuente de los Roques zbývají do Fuencaliente ještě asi 4 kilometry skrz stinné borové lesy, k majáku El Faro je to pak dalších sedm vyprahlou pustinou s minimem vegetace.

Přes lávová pole až k oceánu

Závěrečný sedmikilometrový úsek z Los Canarios de Fuencaliente až k majáku a solným pláním Faro Fuencaliente byste si neměli nechat ujít. Krajina má i na tomto krátkém úseku velmi dramatický ráz, a prochází kolem nejmladších sopečných kuželů na ostrově – k poslední erupci tu došlo v 70. letech. Hned jižně od města se tyčí vulkán St. Antonio, u něhož stojí návštěvnické centrum s expozicí o historii sopečné činnosti na Kanárech a vzniku ostrovů a který je také jako jediný zpoplatněný (5 eur za dospělého). Kratičká stezka podél kráteru nabízí dramatické výhledy na západní a jižní pobřeží, ovšem o nic zásadního nepřijdete, pokud ho vynecháte (nás nejvíc bavil simulátor zemětřesení).

Od vulkánu St. Antonio se strmým sestupem sypkou sutí dostaneme na širokou vrstevnicovou cestu obíhají po úbočí vulkánu, odkud shlížíme do jedné z předních vinařských oblastí La Palmy. Na svazích z vulkanických hornin se pěstují jedinečné odrůdy místních vín. Před očima se nám pomalu rýsuje další cíl – rozervaný kužel sopky Tenequía. Právě tato sopka vychrlila na začátku 70. let proudy žhavé lávy, které jen těsně minuly maják a solné pláně. Dodnes je ztuhlý lávový proud v krajině jasně patrný, dokonce půjdeme přímo kolem něj. Posledních pár kilometrů si připadáme jak v sopečné poušti, teplota s ubývající nadmořskou výškou značně stoupá, kolem jen černé pláně sopečného písku a pár odolných keříků. Pohled na starý kamenný a nový červeno-bíle pruhovaný maják je osvěžující změnou. Za prohlídku stojí i zdejší rodinné solné pláně a oslavit závěr túry můžete v místní výborné restauraci El Jardín de la Sal s pohledem na vlny tříštící se o skaliska a nekonečný oceán před vámi.

Vhodné období

Celoročně, ovšem v zimních měsících se na hřebenech drží více oblačnosti a výjimkou nejsou ani srážky, někdy dokonce sněhové.

Spaní

Ubytování pod střechou je možné zařídit v El Pasu (a vzít si případně taxík až na El Pilar) nebo v Los Canarios de Fuencaliente.

S vlastním stanem bude batoh těžší, ale spaní flexibilnější:

Na severním konci stezky leží Refugio El Pilar, rekreační zóna položená uprostřed nádherných borovicových hájů s piknikovými místy, volně přístupným tábořištěm (nutná rezervace), k dispozici je pitná voda. Více zde: www.senderosdelapalma.es

Severně od Fuencaliente leží ve výšce kolem 1000 m kousek od Stezky vulkánů rekreační zóna Funete de los Roques ve stínu mohutných borovic, kde se nachází pikniková místa, gril, pitná voda… Více na www.senderosdelapalma.es

Nedaleko konce Stezky vulkánů u majáku Faro najdeme zajímavou divokou vulkanickou pláž Echentive, kde se pod skalními útesy nachází několik průzračných jezírek s mořskou vodou, kde se dá plavat, i když jsou zrovna velké vlny a zákaz koupání. Po pravé straně pláže (při pohledu směrem k moři) je vedle zbytků lávového pole pár míst jako dělaných na stan, chráněných proti větru zídkou z kamení.

Volné táboření není oficiálně povoleno, ale dá se snadno praktikovat.

Voda a jídlo

Pozor v horách opravdu není možné doplnit žádné zásoby. Voda je dostupná u Refugia Pilar, na piknikovém místě Fuente de los Roques, ve Fuencaliente (obchody Interspar a Superdino, několik bister a kaváren, pizzerie) a u Faro Fuencaliente (restaurace, krámek se suvenýry prodává i vodu a nanuky).

Ačkoli na konci nohy možná smočíme ve vodách Atlantiku, je potřeba počítat s tím, že velká část trasy vede ve výškách nad 1500 metrů, nejvyšší bod stezky přesahuje hranici 1900 metrů. V noci tu teploty v zimních měsících padají po bod mrazu, nad 2000 m v zimě i sněží. Vyplatí se proto nepodceňovat ani na Kanárech dostatek teplého oblečení a nepromokavou vrstvu, pro případ slunečného počasí naopak mějte pokrývku hlavy, sluneční brýle, opalovací krém a dostatek tekutin.

Na La Palmu se dá dostat letecky nebo trajektem z Tenerife anebo La Gomery.

K rekreační zóně El Pilar se dá dojet autem jak z východní části ostrova od hlavního města Santa Cruz de la Palma, tak ze západního pobřeží od El Pasa. Stezka ovšem končí na jihu ostrova a pro auto je potřeba se později vrátit např. jiným autem/taxíkem. Další možností je nechání auta ve městě Fuencaliente a doprava k El Pilar taxíkem či místní dopravou a pěšky. Pokud využijete místní dopravu, nejbližší zastávka autobusu leží u návštěvnického centra NP Taburiente (Centro de Visitantes Caldera de Taburiente) východně od El Pasa a staví tu autobus spojující Santa Cruz de la Palma a Los Llanos (č. 300). Od návštěvnického centra stoupá žlutě značená turistická stezka 7 km a 600 v. m k Refugiu Pilar.

Do Los Canarios de Fuencaliente (také jen Fuencaliente) jezdí pravidelné linky ze Santa Cruz i Los Llanos. Maják Faro a městečko Los Canarios de Fuencaliente spojuje několikrát denně linka č. 23.

Jízdní řády a mapy autobusových linek na La Palmě zde

1. den: El Pilar – Fuente de los Roques (13 km) – Fuencaliente (17,5 km)
2. den: Fuencaliente – Faro (7 km)

• GR 131 na ostrově Tenerife
• GR 131 na ostrově Fuerteventura
• Camino de Santiago napříč ostrovem Gran Canaria
• GR 131 Camino de la Virgen přes El Hierro