Trek nepálským údolím Langtang s dětmi

Mnoho lidí si myslí, že při cestování s dětmi jsou možnosti omezené, ale dle našeho názoru, záleží jen na Vás, pokud chcete Vy, můžete k tomu vytvořit podmínky a motivovat i děti. Samozřejmě, že to není totéž jako cestovat jen ve dvou, ale překvapivě si to můžete báječně užít. Musíte se připravit, že nestihnete objet celou zemi za 3 týdny, což by dospělý asi udělal, je to jiné ale stejně krásné a navíc se při treku v horách moc nezpotíte, ale nohy Vás budou stejně bolet.

Z Káthmándú do hor

Zaprášené a ruchem zmítané Káthmándú necháváme za sebou. Stmeleni měsícem cestování zabíráme v pěti celkem 3 sedadla lokálníko autobusu do Langtangu. Okna se otevírají a zavírají podle sklonu silnice. Dal Bhat v typické restauraci u silnice a tříletá blonďatá Josefína získává za úsměv speciální porci a pozornost majitele. Syabru Bensi nepůsobí pohostinně ani po 130 km a 10 hodinách na cestě.

Očekávání jsou velká! Opice, husté lesy, včelí hnízda, výhledy na sedmitisícové kopce, tibetská kultura a sto dalších malých věcí na cestě se třemi malými dětmi. Kobliha z lokální pekárny je jako startovací kolík pro Kubu, Ondru a Josefínu pro cestu strmým údolím řeky Langtang Kholi. Jako kajakáři odhadujeme nejlepší průjezd nesjízdných peřejí, děti se brzy přidávají.

„Opice!“ křičí Kuba co to jde do rachotu vody. Zaostřujeme na krásné langury předvádějící se na druhém břehu. Motivace dalšího postupu bere za své. Nevýchovně uplácíme sladkou prémií, funguje to, zatím.

Pomalu opouštíme kaktusy a himalájské borovice, procházíme stálezelený les, bambusový porost až k velmi vysokému divokému konopí. Jak vysvětlíte téma návykovách látek sedmiletému Kubovi, když jsou kytky okousány dobytkem? Šplháme do Rimche, po tisíci výškových metrech znavené děti vítá milá nepálská paní a nejhezčí běloskvoucí se dvouplotýnková pec v Langtangu. Všude se topí, po západu slunce je zima.

Malé vítěžství na naší straně, děti i přes počáteční mrmlání snídají ovesnou kaši. „Mami ty jsi mi rozbila Kali Gandaki“, durdí se Ondráš. „Neboj, dělám sugar river.“ Odpovídá Vendulka. Každý si v ovesné kaši najde své, i ve variantě s tuňákem na slano. Zkuste to, budete překvapeni!

Trek údolím řeky Langtang Khola doprovází výhledy na nádherné štíty Himálaje včetně sedmitisícovky Langtang Lirung, Nepál.

Na dohled sedmitisícovek

Druhý den vyrážíme brzo, čeká nás ambiciózních 800 výškových metrů. První den byl trochu rozpačitý, sevřené údolí v hustém lese a burácející řeka, ale údolí se nyní mění a otevírá. Poznáváme jedle a jedlovce, ale zničehonic přichází barevný podzim. Děti neminou jedinou příležitost rozvířit spadané javorové listí. Za křivými mechem pokrytými větvemi cesmín se objevuje Langtang Lirung se 7234 m, nejvyšší vrchol v oblasti. Jsme v suchém širokém údolí, objevují se první trnité dřištály a růže. Výhledy už nic nezakrývá.

Večer se opět citelně ochlazuje. Kamna v Potala Guesthouse jsou přívětivá. Kuba musí plnit své školní povinnosti druháka i přes únavu ve výšce 3000 m. Zaslouženou večeři více než vítá. Dal Bhat a rýže s kečupem pro děti, jak málo někdy stačí. Jeden po druhém usínají, konečně máme možnost si vyslechnout životní příběh mladého majitele. Zemětřesení v roce 2015 mu vzalo rodiče, studium na vysoké škole a navalilo starosti o mladší sourozence. Jeden z mnoha podobných smutných příběhů v údolí. Z jejich postoje ale vyznívá, že život jde dál.

V noci mrzne, náladu všech roztaví až první paprsky slunce a čokoláda od Nepálských policistů na výletě. Naše děti jsou velkou atrakcí. Tříleté holčičky, předškolní raubíři a sedmiletí hubeňouři zde moc často s batůžky neběhají, navíc s úsměvem, bojovým pokřikem a bambusovou holí. Jsou úžasní, jsou naši a jsou normální! Pozdravné štípání Nepálců do tváří už je za chvíli nebaví.

Poslední část cesty je spirituálně laděná: nekonečné kamenné zídky s vytesanými mantrami a ornamenty, pohled na Himalájské velikány, modlitební mlýnky, praporky ověšené stupy a chlupaté jaky.

Všetečné dětské dotazy

Kvůli nadmořské výšce zpomalujeme tempo, snažíme se dětským způsobem vysvětlit události roku 2015, vznik zemetřesení a podléháme kanonádě dalších dotazů. Jak vysoko vyletí vrtulník? Jak funguje vodní elektrárna a jak to souvisí s modlitebním mlýnkem v potoce? Kolik lidí se vejde do Airbusu A380? Hoří jačí trus? Někdy musíme rezignovat, ale zároveň s nimi více sledujeme detaily, promýšlíme souvisloti a bavíme se teoriemi, které oni naopak rozvíjejí s úžasnou fantazií. Máme tři experty na rozdíly v trusu domácích zvířat, kozí, koňský a vysněný jačí. Z bambusových holí jsou hokejky, zmrlou žábu nahrazuje sušený jačí výtvor. Do zápasu nastupují dvě družstva…

Do cíle, Kyanjin Gompy chybí 400 výškových metrů. Pomalý postup se osvědšil, nikdo netrpí obávanou výškovou nemocí. Poslední část cesty je spirituálně laděná: nekonečné kamenné zídky s vytesanými mantrami a ornamenty, pohled na Himalájské velikány, modlitební mlýnky, praporky ověšené stupy a chlupaté jaky. Zesiluje vítr.

Při obědě se schováváme za zídkou, nevíme že na druhé straně je maličký klášter. Přichází pozvání na sladký čaj a děti spokojeně chroupou darované sušenky. Jazyková bariéra způsobuje, že se dorozumíváme jen pár slovy a posunky a spíše mlčky všichni užíváme slunného nezapomenutelného odpoledne.

V Kyanjin Gompě jsme očekáváni. Celou cestu si nás předává jedna rodina a její přátelé. Zde nás lokálním sýrem vítá usměvavá Tibeťanka, její manžel přináší dětem sladký čaj, první z mnoha. Z pokoje vedle vychází sympatický německý pár, který nás provází celou cestu. Při aklimatizační procházce sledujeme padající kus ledovce ze stěny Langtang Lirungu. Tento zážitek se spolu s historií tohoto údolí stává předmětem několika dětských nočních můr, ale objetí rodičů rychle pomáhá.

Naše děti jsou velkou atrakcí. Tříleté holčičky, předškolní raubíři a sedmiletí hubeňouři zde moc často s batůžky neběhají, navíc s úsměvem, bojovým pokřikem a bambusovou holí.

Nalehko do 4000

Konečně nalehko!  Bez těžkých batohů skoro letíme, přeskakujeme zmrzlý potok a posouváme se dále údolím. Ano, opravdu tam kdysi byla přistávací dráha. Teplota je o poznání nižší a s přicházejícím polednem se opět zvedá studený vítr. O závětří se dělíme se zvědavým jakem. Při nátlaku dětí jde dospělácká racionalina stranou. Za silného větru, ve 4000 m hledáme kousek místa, kde dokázat, že sušený jačí trus hoří. A hoří! Kdybychom předvídali, vklidu počkáme do večera a pak koukáme do kamen. Naše dětská parta přichází s nápadem, že sušený jačí trus je vlastně nejlepší suvenýr pro babičky… „Můžou si ho strčit do kamen“. Už vidíme, jak na letišti Václava Havla při namátkové celní kontrole vysvětlujeme původ a smysl tohoto originálního suvenýru.

K večeři tibetské speciality a snídaně u kamen v kuchyni majitelů, objevujeme Tsampu z praženého ječmene a tibetský chléb.  Dnes stoupáme k vrchodu Lower Kyangin Ri. Prudká stezka vzhůru k cíli, kterého se téměř lze dotknout. Silný vítr třepotá nově vyvěšenými modlitebními praporky. Se svými 4300 výškovými metry je v okolí spíše trpaslíkem, ale pro nás je to nejvyšší bod naší rodinné cesty Himalájem. Unavení, zaprášení, ale euforicky šťastní, překonali jsme naše plány, ale proč plánovat, stačí si jít za sny.

Po cestě se dá spát v místních guest-housech ve vesnicích.

Běžná treková výbava, teplý spacák.

Autobusem z Káthmándú

1. Syabru Bensi – Rimche
2. Rimche – Langtang
3. Langtang – Kyanjin Gompa
4. Lower Kyanjin Ri (4300 m)
5. + návrat po stejné trase