Nádherné pohoří Kačkar se táhne zhruba západo-východním směrem podél pobřeží Černého moře. Nám by se náramně hodilo přejít jeho hřeben z černomořské stany na jižní stranu a vyhoupnout se tak do Kurdistánu. „Kačkar se ještě bez vybavení přejít nedá, v sedlech pořád leží moc sněhu – to až tak v půlce června,“ říká tlustý zarostlý horský vůdce ve vesnici Ayder. „Můžete ale zkusit trek kolem tří ples,“ navrhuje a kreslí nám do mapy jeho trasu.
Kačkar – Turecko
Mapa oblasti
Mapa oblasti
Podrobný popis
Turci pěšky nechodí
Cesta do Ayderu stoupá na 40 km od hladiny moře do výšky 1300 m n. m. Vede údolím dravé řeky Firtina Čayi, přes níž se hrbí mnoho starých kamenných mostíků. Čajovníky nad řekou se musí klepat hrůzou, jak jsou svahy údolí příkré. Nad 1000 m n. m. pak začínají jehličnaté lesy.
Turci s oblibou jezdí do Ayderu na pikniky a podívat se na nádherný vodopád. Ovšem dál do hor už ne, protože Turci pěšky nechodí. Největším dobrodružstvím v přírodě je pro ně zaparkovat někde u silnice, vytáhnout plynovou bombu, konvice na čaj, Coca-colu a grilovat kousky kuřete nebo jehněčího. Kdyby tak věděli, jaká nádhera se skrývá v horách nad nimi – v jejich horách!
Hlavně nezabloudit
V Ayderu konzultujeme se sympatickým horským vůdcem naše úmysly, nakupujeme poslední potraviny a u majitele obchodu si také schováváme věci nepotřebné do hor. Pozdě odpoledne vyrážíme nad Ayder po kamenité cestě vedoucí nad řekou do osady Yukari Kavron. Nenecháváme se zmást tím, že na turistické mapě Kačkaru i na schématu v Lonely Planet je řeka chybně nakreslena po levé straně cesty.
Přecházíme první horskou louku, kde je něco jako kemp, místo na pikniky a bábuška prodávající občerstvení. Za ní odbočujeme doprava přes dřevěný most (cestou odbočující vlevo bychom se měli za dva dny vracet z Čajmakdžuru). Párkrát nás znejistila absence jakéhokoli značení, ale kromě zmíněného rozcestí se jde z Ayderu pořád po „hlavní“ rozmlácené cestě. Když před západem slunce přicházíme na druhou horskou louku, rozbíjíme u potoka stan. Doufáme, že se v noci nepřijdou napít medvědi.
Hory kvetou
Ráno obdivujeme růžové rododendrony a žluté azalky kvetoucí na okrajích lesa. I louky jsou teď v květnu nádherně rozkvetlé: štírovníky, hořce, rozrazily, kýchavice. Ve výšce kolem 2000 m n. m. končí les. Před námi se tyčí hradba zasněžených vrcholů.
Konečně dorážíme do Kavronu. Tato rekreačně-pastevecká osada ale ještě spí zimním spánkem. Před prvními budovami se drápeme prudkým svahem vzhůru a občas se kocháme výhledem zpět na údolí.
Asi po hodině se svah láme a před námi pozvolna stoupají kamenité kvetoucí louky k sedlu do vedlejšího údolí – náš cíl. Rostliny zde nahoře dosahují pouze trpasličích rozměrů ve srovnání s údolím. Brodíme nádherný ale nesmírně ledový potok, takže pak spojujeme vyhřívání nohou na slunci s obědem. Zjišťujeme, že vakuově balený žlutý sýr, který jsme si koupili v Rize, je ve skutečnosti máslo. Tak bude chleba s máslem a se solí.
Ledová krása
Vegetace ubývá, jak stoupáme k sedlu. Ledovcový potok občas protéká fotogenickými tunely ve zbytcích sněhu. Postupně se ukazují štíty nejvyšších vrcholů Kačkaru včetně samotného Mt. Kačkar (3937 m). Přicházejí ale mraky, zatahují oblohu a nechtějí se vrcholů pustit. Výrazně se ochlazuje a zdvihá se vítr.
Opět šplháme prudký krpál. Nahoře konečně vidíme sedlo. Je bez sněhu, ale před ním musíme překonat několik sněhových polí. Netrpělivě už vyhlížíme dvě plesa. Když „objevujeme“ Velké pleso (Büyük Deniz Gölü), jsme překvapeni. Jeho okraje jsou totiž zamrzlé a na hladině plavou ledové kry, takže skoro splývá se sněhovým splazem, v němž je zapuštěné. Nad ním vidíme zjevný val Malého plesa (Küčik Deniz Gölü).
Jsme v sedle do Čajmakdžurského údolí ve výšce skoro 3000 m n. m. Nahlížíme na druhou stranu, kde leží veliké Černé pleso (Kara Deniz Gölü). Protože se nám už ale dneska dál nechce, zůstáváme na tomto nádherném místě a v závětří stavíme stan.
Navečer se vítr utišuje a trhají se mraky. Odměnou za naši dnešní dřinu je západ slunce, který je v horách vždy velkolepou podívanou. Velké pleso během něj změnilo barvu z modré na žlutou a pak na oranžovou. V horách nyní vyhrály stíny nad sluncem, ale ráno tomu bude obráceně.
Kolem Černého plesa dolů
Ráno scházíme serpentinami prudkým svahem k Černému plesu. Kotlina je sice zasněžená, ale teď po ránu se jde po sněhu celkem dobře. Na obloze není ani mraček, takže pleso přejímá její sytě modrou barvu. Na jeho hladině se zrcadlí okolní hory. Jejich odraz sem tam narušují ledové kry jako na nějakém kubistickém obraze. Jemné přechody bílé barvy ker a temně modré barvy vody jsou fascinující.
Pod plesem pomalu končí sníh. Přeskakujeme po kamenech mnohonásobně rozvětvenou říčku odvodňující tuto tající kotlinu. Když přicházíme na hranu kotliny, rozevírá se pod námi pohled na údolí s osadou Čajmakdžur. Kolem hučí vodopády a opět kvetou nejotužilejší byliny. Obědváme – klobása je tentokrát opravdu klobása. Sestupujeme kvetoucím svahem do Čajmakdžuru, přecházíme lávku z klád a po zbytek odpoledne už jen scházíme lesem po kamenité cestě zpět do Ayderu.
Závěrem
V Kačkaru člověk úplně zapomene, že je v Turecku. My jsme si tu nádherně odpočinuli od horka, měst a lidí. Přechod přes hlavní hřeben jsme sice i přes sníh mohli zkusit, ale lepší živý srab než mrtvý hrdina!
Praktické informace
Bídnou schematickou mapu s trasami lze získat v turistických informacích v Rize nebo Ayderu. Ruskou vojenskou mapu lze stáhnout z http://travel.valek.net. Vůdce lze najmout v Ayderu např. v penzionu Fora. Do Kavronu lze v sezóně (červen – září) chytnout nějaký džíp nebo si auto najmout.
Potřebné vybavení
Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)
Přístup na začátek
Na černomořské straně Kačkaru se dá veřejnou dopravou nebo stopem vyjet až do vesnice Ayder, což je něco jako naše Pec pod Sněžkou.
Základní trasa
Další možnosti túr v okolí
Výstup na Kačkar dag
