Trek kaňonem Živa mrtvica v Moračských horách

Černá Hora není jen pokladnicí hor, ale je také domovem impozantních kaňonů. Kaňon Tary (hloubka až 1600 m) je, co se statistiky týče, kaňonem největším a nejhlubším, ovšem nejdramatičtější výtvor erozivním sil vody hledejme jinde. Je to především řeka Morača, která si cestu k moři musela prokousat vysokými horami. Skutečným klenotem je pak pravý přítok Morače – divoká Mrtvica. Po celé délce toku říčky navíc vede zajímavá, i když ne úplně snadná cesta (cca 14km).

Startovním místem je rozptýlená osada Međuriječje, k samotnému hrdlu kaňonu vede od silnice široká štěrková cesta. Krátká zacházka ke starému kamennému Danilovu mostu, jež postavil kníže Danilo II. Petrovič, se pro svůj historický rozměr jistě vyplatí. V dalším postupu se cesta místy ztrácí, ale otevřená jizva kaňonu je natolik spolehlivým vodítkem, že zabloudit snad ani nelze.

Ještě než vstoupíme do srdce hor, sejděme pár metrů dolů ke dřevěnému mostu, odkud můžeme snad nejlépe pozorovat smaragdovou vodu, řítící se korytem vyhlazených skal. Místním fenoménem jsou především vratné vířivé proudy, zvané „viry“ (pověstný Zeleni vit leží odtud asi 2 km dolů po proudu) a četné vyvěračky (např. Bijeli nerimi).

Vyšlapaná pěšina se pak na dlouhou dobu ponořuje do tajemně se tvářícího lesa, který nese všechny znaky tropických deštných pralesů. Kaňon Mrtvice je totiž jakýmsi tunelem, jimž proudí nebývalé teplý a vlhký středomořský vzduch, který se stává hlavním tvůrcem zdejší bujné vegetace.

První zastávkou je tzv. Kapka štěstí (Kaplja želja). Jde o skalní bránu ve tvaru kapky, kudy je dle pověsti záhodno vhodit do řeky kámen. Pokud při tom vyslovíme nějaké přání, zcela určitě bude splněno. Cesta pak pomalu opouští přítmí lesa a poprvé můžeme užasnout nad vznešenou architekturou skalních stěn, spadajících ke dnu kaňonu z výšky takřka 700 m. Jedná se o nejdramatičtější část cesty, kde stezka podchází pod impozantní stěnou Mrtvičke grede. Největším bonbónkem je úsek, nazvaný „Danilov put“. Ve skále vystřílený a upravený zářez umožňuje poměrně závratný přechod jinak neschůdného úseku. Nespěchejme a vychutnejme si tuto originální část cesty, neboť v další části přechodu budeme podobných adrenalinových zážitků ušetřeni. I když ne tak úplně.

Nejvíce vzrušujícím prvkem kaňonu Mrtvica totiž nejsou vzdušné stezky či brody řeky, ale možnost setkání s „poskokem“. V tomto případě se nejedná se o obchodního příručího, ale o velmi nebezpečného tvora – zmiji růžkatou (Vipera ammodytes). Místní název vychází z mnoha lidových zkazek, v nichž tento obávaný a jeden z nejjedovatějších hadů Evropy skáče z větví stromů na nic netušící oběti. Pravda je pochopitelně o něco prozaičtější, přesto dokáže tato zmije „skočit“ až 40 cm. Sám jsem na tuto rohatou potvůrku v kaňonu několikrát narazil, do skoku ji však příliš nebylo (za to mi docela ano).

V závěru kaňonu nás čeká ještě brod řeky (po nebo při deštích docela prekérní situace), ale pak se údolí rozšiřuje a na jeho závěru nás po dobrých 3 – 4 hodinách čeká příjemná vesnice Velje Duboko se svými stejně příjemnými (a extrémně pohostinnými) obyvateli.

Jak vznikl tento pochmurný název?

Vysvětlení je několik. Při velké vodě prý voda vyplavuje ve vesnicích i nebožtíky z hrobů (poněkud bizarní), jiná a asi reálnější pověst hovoří o krvavých potyčkách Turků, jejichž mrtvoly odnesla Mrtvica až do řeky Morača. Dnes je Mrtvica živá až moc a její návštěva patří k tomu nejlepšímu, co může tato malá balkánská zemička nabídnout.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém. Dále pak věci na spaní (stan, spacák, karimatka) a vaření (ešus, vařič, plynová kartuše atd.)

na Međuriječje ze silnice mezi Kolašinem a Podgoricou.

Okruh přes masiv Komovi