Trek jižním Norskem k majestátnímu Lysefjordu

Plánování trasy

V půlce letošního září jsme vyrazili ve dvou na jih Norska. Na turistických stránkách ut.no jsme si našli trasu z Haukeliseteru do Adneramu. Jelikož jsme věděli, že budeme chtít skončit až na západním pobřeží ve Stavangeru (hlavním městě regionu Rogaland a ropné metropoli celého Norska), konec této klasické trasy jsme změnili na turisticky oblíbený Lysebotn. Výsledná cesta z Haukeliseteru do Lysebotnu měřila tedy 132 km a kromě zmíněného regionu Rogaland, jsme také překročili hranice Agderu a Vestfold og Telemark.

Den 1: Vzhůru do divočiny

Počasí nám od začátku přálo a příjemných 15 stupňů na norské poměry jsme brali jako ideální začátek. Do osady Haukeliseter na břehu jezera Stavatn jsme se dostali z Osla autobusem společnosti NOR-WAY, prvním ze dvou denních spojů, a to kolem 16h. Více než 5 hodinová projížďka malebnou zalesněnou krajinou za to rozhodně stála. Po krátké návštěvě místního turistického centra, kde jsme si ověřili praktické informace ohledně terénu, chat a mostů (některé mosty jsou totiž na zimu sundány, kvůli rozvodnění vodních toků), jsme vyrazili na trek. S sebou jsme měli stan a dostatek jídla na cca 8 dní, jako záchytné body na mapě nám posloužily DNT turistické chaty (v průměru každých 15 km jedna). Druhou část prvního dne jsme šli pouze do setmění a již po pár kilometrech jsme rozbalili nocoviště na mechu blízko jezera (měkké podloží a dostatek vody – co víc si přát).

Den 2: náročný terén

Ranní probuzení slunečními paprsky nás nejen překvapilo, ale i nabilo skvělou energií a po snídaňové kaši, obohacené o velkou hrst čerstvých borůvek, jsme šlápli do bot. Ze začátku si člověk zvyká na nerovný kamenitý terén s množstvím drnů a podmáčené půdy a spíše než kolem sebe, musí koukat hlavně pod nohy. Důležitou aktivitou je také hledání všudypřítomného červeného “T”, které značí turistickou trasu (pravidlo, které platilo téměř vždy – od jednoho T je v dohledu další T). V norské přírodě neplatí omezení pohybu, takže jasně danou stezku nehledejte, téčka tady jsou jen pro orientaci.

Haukeliseter leží v necelých 1 000 m.n.m. a tak relativně brzy po startu jsme dosáhli nejvyššího bodu celé trasy v 1 342 metrech. První chatu Holmavatnhytta jsme obhlédli pouze krátkou zastávkou. Zvědavost nám nedala a nakoukli jsme dovnitř (na DNT chatách se neplatí pouze strávená noc a spotřeba jídla/topení, ale i day visit – zastávka na jídlo, osušení, odpočinek) a po zhodnocení, že tenhle systém by v našich končinách asi nemohl fungovat, jsme šli dále. Další noci ve stanu předcházelo mírně složitější hledání vhodného místa, protože terén kolem jezera Sandvatnet se začal hodně svažovat, ale nakonec to vyšlo a my se těšili na další den.

Den 3: Lány borůvek i hub

Další den z rána jsme u jezera potkali první lidi na treku, byli to lovci sobů a včetně pozdějších sobích mršin to pro nás byla bohužel taky jediná zkušenost, týkající se těchto severských zvířat. Tento úsek spojený s jezerem končí u přehrady, za kterou se také poprvé začal výrazněji měnit ráz krajiny. Dosud převládal nízký mechovitý podrost a kamenité stezky, při sestupu do nižších oblastí se objevují břízky a travnaté louky protkané chodníky z dřevěných prken, zpříjemňující průchod mokrým terénem. Již jsem zmínil všudypřítomné keříky plné borůvek (často obklopeny také jalovcem), s přibývajícím zalesněním na nás začaly vykukovat také houby (měli jsme sebou bramborovou kaši v prášku, ve spojení s dušenými houbami to bylo asi nakonec to nejlepší, co jsme na celém treku jedli).

Chata Bleskestadmoen (resp. seskupení více chat) se nachází v údolí na palouku s krásným výhledem do okolí a nabízí spoustu míst na přespání, ale my jsme pokračovali dále. Od chaty vede cesta přes les do jednoho z těch strmějších kopců na trase, kde jsme také poprvé chytili signál. Po rychlém stoupání přichází pozvolné klesání soutěskou k jezeru Skitstølvatnet, kde jsme se utábořili.

Den 4: Přes náhorní planinu

Čtvrtý den byl ve znamení loučení s lesy v nížinách a pomalým přesunem zpět do hor, kde nás čekala několikadenní túra zkamenělou vysočinou protkanou jezery a řekami, různě tvarovanými kopci a členitými skalami.

Den 5 a 6: Hlásí se únava

Pátý den, po relativně chladné noci ve stanu (teplota šla pár stupňů pod nulu), jsme potkali poslední lidi na dalších pět dní a zároveň se na nás začala projevovat únava. Pro další noc jsme tedy poprvé zvolili možnost přespání v DNT chatě. Vassdalstjørn se stal naším útočištěm až do příštího poledne, kdy jsme čekali na konec nepříznivého počasí. Po zlepšení podmínek a dostatečném načerpání energie jsme ten den urazili 22km porci (což do té doby nebyl rozhodně standart, ačkoli jsme to před výpravou na sever viděli jako jasnou věc, realita byla v prvních čtyřech dnech taková, že jsme ušli sotva 15 km s pocitem jako po 25 kilometrech).

Po dalším náročném dni jsme tedy opět využili DNT služby. Osamocený Storsteinen na nás čekal opět plný zásob a pohodlí, jaké jen může horská chata nabídnout. Jelikož jsme se od posledních lidí na trase dozvěděli důležité informace o razantním zhoršení počasí v následujících dnech (bez signálu jsme nebyli schopni nic zjistit a od startu již uběhlo dost dní na to, aby se předpověď změnila), na sedmý den jsme tedy naplánovali přesun do poslední chaty.

Den 7, 8 a 9: Uvězněni v norské divočině

Trasa ze Storsteinenu k Litle Aurådal vede kamenitou planinou s dlouhým stoupáním na vrchol před konečným sestupem do údolí k chatě. Vlivem předešlého deště, byla cesta mírně adrenalinová než by tomu bylo za sucha. Naše první brodění (po kotníky) se konalo necelé dva kilometry za Storsteinenem, avšak náročnější fáze přišla na strmých kopcích kolem jezera Svartevatn, které jsou z velké části tvořeny hladkou skálou, která byla v dané chvíli dost kluzká na to, aby nás zpomalila na postupu vpřed.

Předpověď se vyplnila a my jsme strávili celé 3 noci v Litle Aurådal pozorováním neutuchající sněhodešťové vichřice za okny. Na druhou stranu, kdy a komu se poštěstí uvíznout na pár dní v norských horách v teple a suchu s dostatkem proviantu?

Den 10: Nekonečný sestup k fjordu

Čas plynul a nastal desátý den, finální úsek naší výpravy, kdy nám zbývalo posledních 25 km do Lysebotnu. Vzhledem k faktu, že Lysebotn leží na konci dlouhého fjordu (známého pod názvem Lysefjord) v nulové nadmořské výšce, na celém úseku jsme tak museli sestoupat téměř 1 700 metrů. S odhodláním dokončit celý trek jsme vyrazili brzy ráno a již kolem poledne jsme potkali první skupinku norských turistů. Radost ze setkání s lidmi a krásné výhledy do okolní krajiny nám vlili další energii do žil. Klesání obsahovalo některé strmé úseky, které byly pořád hodně navlhlé, ale kromě občasného brodění po kolena, nepřišlo už nic, na co by si člověk za celý trek nepřivykl. Závěr zalesněnou soutěskou a následnou 3 km dlouhou silnici byl již za šera, takže cíl v Lysebotnu znamenal už jenom večeři a spánek.

Majestátní Lysefjord je ideální místo k odpočinku, ale i k množství různých aktivit (kayak, basejump, výstup po nejdelších dřevěných schodech na světě – 4 444 schodů atd.). Pokud se vydáte z Lysebotnu ještě nějakých 50 km dále západně po značené trase, tak dorazíte na světoznámou vyhlídku Preikestolen (The Pulpit Rock). My jsme nakonec zvolili cestu trajektem podél celého fjordu směr Stavanger.

Celkem deset dní v divoké norské přírodě. Za celou dobu jsme na trase potkali asi 15 lidí a to prakticky jenom o víkendu. Přes týden jsme tak měli pocit, že jsou hory jenom naše. 🙂

Stan / DNT chaty (spaní + možnost dokoupení zásob)

DNT chat existuje po Norsku mnoho a na tomto treku byly všechny odemčené a se statusem self-service, což znamená bez obsluhy, ale s výbavou (teplo domova, bohatý proviant atd.). Pro aktuální podmínky vřele doporučujeme kontaktovat DNT (Den Norske Turistforening neboli Klub norských turistů) nebo hledat na webu ut.no.

Pro placení za DNT chaty se velmi hodí aplikace DNT Hyttebetaling, kde se dá hezky naklikat vše od ubytování pro jednotlivé osoby až po poslední vypálenou svíčku. Při absenci signálu není problém vše zaplatit ex post někde v civilizaci.

Na začátek z Osla bus. Z Lysebotnu trajekt+bus do Stavangeru.

• Z Lysebotnu na Preikestolen (zhruba 50 km).
• Z Lysebotnu na Kjerag – 12 km.