Trek GR20 na Korsice

Korsika je rozmanitý ostrov ve Středozemním moři náležící Francii. Je znám jednak pro své krásné pláže, ale mezi trekaři především pro hornaté vnitrozemí a legendární trek GR20, který jím prochází. GR 20 protíná ostrov zhruba ve směru sever – jih. Její severní úsek (Calenzana – Vizzavona) je hornatý a v některých částech velmi exponovaný, zatímco jižní část (Vizzavona – Conca) je méně náročná.

Ačkoliv pro absolvování treku není nutná lezecká průprava, jedná se o poměrně náročný sportovní výkon, který je bohužel velmi často podceňován. Trasa je poměrně frekventovaná, přičemž většina trekařů jí prochází ve směru sever – jih. Je dobře značená.

Jeden z nejtvrdších treků v Evropě. Korsická hřebenovka GR 20 vám nabídne rozeklané divoké pohoří, křišťálová jezera, malebné zátoky, rozlehlé lesy i písčité pláže. Tento dvou set kilometrový trek doslova přes hory i doly, plně prověří vaši vytrvalost, vůli i vybavení. Perla mezi vysokohorskými túrami je rozdělena na dvě poloviny železniční stanicí Vizzavona. I na začátku léta musíte v nejvyšších polohách počítat se sněhem, v květnu jsou minimálně bez nesmeků některé partie neschůdné. Většina turistů kvůli dopravní dostupnosti zdolává jen její severní polovinu z Calenza.

Vzhůru do hor

Výchozí bod treku se nachází ve vesničce Calenzana na severozápadě ostrova. Většina lidí absolvuje přechod ze severu na jih, ale nic nebrání tomu být rebelem a vydat se opačným směrem. Trasu jde rozdělit na severní a jižní část, přírodní hranici mezi nimi tvoří průsmyk Vizzavona. Severní část je náročnější, rozeklané skalnaté vrcholy a ostře zaříznuté kaňony tu vytvářejí dramatickou horskou scenérii. Jižní úsek je snazší, stoupá a klesá méně exponovaným terénem. Skrze piniové lesy a pichlavé macchie, které tu rostou ve společnosti vonných středomořských bylin, vede až do vesnice Conca nedaleko jihovýchodního pobřeží Korsiky.

Strmé výšiny severní části

Z vesnice Calenzana nás ukazatele červeno-bílé barvy vyvedou strmě vzhůru až k první z mnoha chat − Ortu di u Piubbo. Pokud lpíte na pravidlech, nezbývá, než plánovat denní etapy s ohledem na jednotlivé chaty. Na divoko se tu totiž oficiálně spát nesmí. Takzvaných „gîte“ je ale po cestě zhruba 20, možnosti rozdělení etap tedy nejsou příliš omezené. Od chaty následuje skalnatý úsek přes hřeben dolů k chatě Carrozzu. Skalní masivy občas zastíní mohutné koruny borovic a člověk čeká, že se zanedlouho ocitne v Roklince z Pána prstenů.

Přes další skalnaté plato se cesta přehoupne do osady Haut Asco, jednoho z výchozích bodů na nejvyšší horu Korsiky, Monte Cinto (2706 m). Odtud se běžně pokračovalo k pasáži Cirque de Solitude, kterou někteří označovali za feratu obtížnosti B. K datu uzávěrky tohoto čísla byl tento úsek kvůli nestabilitě uzavřený a celý kar se musí obcházet úpatím Monte Cinta přes 2600 m vysoké sedlo. I tady je několik exponovaných, ale zajištěných úseků, a tak o adrenalin rozhodně nepřijdete.

V podobném duchu se nese celá GR 20. Úzká pěšina se vine skalnatými úbočími i po úzkých hřebenech, aby hned zase prudce klesla do údolí. Pohoří chybí centrální hřeben, a tak se připravte na neustálé šplhání nahoru a dolů.

Malebnou zastávku představuje jezero Lac de Nino. Jeho temně modrá hladina je zahloubena do travnaté plochy a spolu s meandrujícím potokem vytvářejí dokonalou přírodní kulisu. Nezvykle dál trasa prochází přes rozsáhlou parovinu až k chatě Manganu. Odtud ještě dvakrát nahoru a dolů kolem chat Petra Piana a Onda až do průsmyku Vizzavona. Část lidí využije možnosti dobrého (ale drahého) vlakového spojení do Corte nebo do hlavního města Ajjacia a nechá si jižní část GR 20 na příště.

Francouzský ultramaratone a vinař François d’Haene se pokusil přeběhnout GR 20 v rekordním čase 31 hodin a 6 minut. Podívej se na video o přeběhu Korsiky!

Provoněnou krajinou Středomoří

Cesta v druhé půlce putování není už tak exponovaná, výškové rozdíly se zmenšují a oproti severu se vylepšuje počasí, pohodovou procházku po náhorní plošině ale rozhodně nečekejte. Po výstupu do sedla Pelmette následuje táhlý traverz k chatě Capanelle.  Široké výhledy na jižní část Korsiky za dobré viditelnosti umožní znovu spatřit v dálce se třpytící hladinu moře.

Další etapu vedoucí lesem mohutných borovic a prastarých pokroucených dubů zpestří setkání s divokými prasaty. Turistů si nevšímají a jen soustředěně brázdí rypákem hlínu. Od chaty Prati vede cesta zvlněnou krajinou porostlou kapradím a pichlavými macchiemi s krásnými výhledy na skalní věže okolo průsmyku Bavella. To je kvůli silnici velmi frekventovaná oblast. Zatímco turisté obdivují impozantní skalní stěny, nespočet horolezců využívá množství dobře odjištěných cest k jejich zlézání.

Trekařů, kteří mají za sebou velkou část GR 20, se tu začíná zmocňovat euforie, ale zároveň smutek. Cesta se totiž chýlí ke konci. Zbývá jen sejít kolem chaty Paliry do vesnice Colca, kde u slavnostní skalní brány GR 20 končí. Za odměnu si pak opravdu zaslouženě můžeme užít romantické pláže, starobylá města, korsickou kuchyni a opojné víno, nebo další přírodní zajímavosti, kterých Korsika nabízí nepřeberné množství.

DOPORUČUJEME: Nejširší nabídku průvodců a map treku GR20 (turistických i cyklistických) najdete v prodejně v pražském Klubu cestovatelů nebo na e-shopu KnihyNaHory.cz

Spaní: Po cestě je zhruba 20 chat (v chatách je většinou i voda, na tu po cestě moc často nenarazíte), ubytování vyjde na 20 €. U většiny je i provizorní tábořiště, za osobu ve stanu se platí 7 €. Přespávání mimo vyhrazená místa je zakázané, ale běžně se provozuje.

Voda: Vodu je možné brát z četných studánek, ale pozor na suché letní období.

Jídlo: Potraviny je možné dokoupit (s vysokohorskou přirážkou) na chatách a v malých marketech v silničních pasech.

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Přímé letecké spojení na ostrov z naší republiky není. Levně se dostanete s nějakou nízkorozpočtovou společností do Pisy, která se nachází jen asi 30 minut jízdy vlakem do přístavního města Livorno, odkud jezdí na Korsiku – kromě Janova, Savonny, Marseille, Nice a Toulonu – často trajekty dvou lodních společností. O něco dražší je vlak přes Rakousko.

Vyplatí se jet do Itálie (Livorna, Janovy či Savonny), odkud jsou trajekty na Korsiku levnější než z francouzských přístavů, kam je to navíc od nás dál.

Autem do Livorna, a pak trajektem do Bastie, odkud je to ještě 100 km do vesnice Calenzana, nebo letecky do Bastie a dál autobusem (1x denně) nebo vlakem (2x denně).

1. Calenzana (275 m) – Refuge d’Ortu di u Piobbu (1520 m) 1295 m (stoupání)
2. Refuge d’Ortu di u Piobbu (1520 m) – Refuge de Carrozzu (1270 m) 667 m
3. Refuge de Carrozzu (1270 m) – Refuge d’Asco Stagnu (1422 m) 790 m
4. Refuge d’Asco Stagnu (1422 m) – Refuge de Tighjettu (1683 m) 999 m
5. Refuge de Tighjettu (1683 m) – Refuge de Ciottulu di i Mori (1991 m) 607 m
6. Refuge de Ciottulu di i Mori (1991 m) – Refuge de Manganu (1601 m) 643 m
7. Refuge de Manganu (1601 m) – Refuge de Pietra Piana (1842 m) 830 m
8. Refuge de Pietra Piana (1842 m) – Refuge de l’Onda (1430 m) 490 m
9. Refuge de l’Onda (1430 m) – Vizzavona (920 m) 711 m
10. Vizzavona (920 m) – Bergeries de Capannelle (1586 m) 890 m
11. Bergeries de Capannelle (1586 m) – Refuge de Prati (1820 m) 642 m
12. Refuge de Prati (1820 m) – Refuge d’Usciolu (1750 m) 677 m
13. Refuge d’Usciolu (1750 m) – Refuge d’Asinao (1530 m) 845 m
14. Refuge d’Asinao (1530 m) – Refuge de Paliri (1055 m) 429 m
15. Refuge de Paliri (1055 m) – Conca (252 m) 160 m

Korsické Alpy skýtají drsnou krajinu plnou žulových štítů, skalních převisů, bujnou vegetaci. Eldorádem pro méně náročné turisty a třeba i vyznavače canyonigu jsou oblasti kaňonů de la Vacca a de la Purcaraccia. Nemusíte se tam škrábat na horské štíty, ale i tak vás čekají úchvatné přírodní scenérie a třeba i jeden ze symbolů Korsiky – mohutné jedlé kaštany.