Trek do pohoří Binalud v Iránu

Pohoří Kopet Dag (Kopet Dagh, Koppe Dagh a pod.) leží na severovýchodě Íránu a táhne se jako hradba podél hranice z Turkmenistánem. Celou horskou soustavu tvoří několik paralelních třítisícových hřebenů, mezi které patří kromě vlastního Kopet Dagu také Kuh Shah Gahan, Mazar Masged a Binalud. Tato pohoří leží zatím na okraji zájmu zahraničních turistů. Nenavštěvují je příliš ani domácí výletníci, neboť leží daleko od většiny velkých měst. Ostatně z Kopet Dagu je nesrovnatelně blíže do turkmenského Ašchabádu než-li do Teheránu.

Údaje o Kopet Dagu se v různých odborných publikacích značně liší. Ještě větší zmatek vládne na internetu, takže lze jen těžko spolehlivě referovat o výškách jednotlivých hor v tomto pohoří. Značný chaos panuje také v názvosloví. Nicméně většina pramenů se shoduje v tom, že pohoří kulminuje hřebenem Binalud (Binalood, Binaloud). Za nejvyšší horu bývá pak ve starší literatuře označován vrchol Keng-Zoshk (3211 – 3416 m; dle zdroje).

Některé aktuální íránské prameny mají zato, že nejvyšší horu je vrchol zvaný Shirbad a přisuzují mu výšku 3311 metrů. Výchozím bodem k výstupu na tuto horu má být vesnice Zosh, kam lze dojet mikrobusem z Mašhadu. Necelé dvě hodiny chůze od vrcholu stojí útulek zvaný Shahid Razavi. Další horou v centrálním masívu, která bývá často považován za střechu Binaludu, je vrchol či hřeben Soozani. Možná se však v obou případech jedná jen o vedlejší  vrcholy výše zmíněné hory Keng-Zoshk. Není též vyloučeno, že v každém z přilehlých údolí říkají prostě dominantě kraje jinak. Nejasnost může být způsobena i rozdílnými jazyky, neboť v Kopet Dagu žijí vedle sebe Turkmeni, Peršané a početná kurdská menšina.Výškové údaje je třeba brát také z velkou rezervou.

Trek do nejvyšší části pohoří Binalud, které je významným nalezištěm tyrkysů a dalších polodrahokamů, není příliš obtížný a lze ho podniknout v každou roční dobu. V létě zabere tato túra necelé tři dny a nevyžaduje žádnou specielní výstroj. V zimě může být náročnost výstupu značně ovlivněna počasím a množstvím sněhu.Nejvhodnější dobou k návštěvě je však jaro, kdy zde rozkvétá záplava květů. Po zbytek roku je krajina dosti fádní. Na nejvyšší hřeben vedou dvě výstupové cesty: severní a jižní. Následující řádky jsou věnované té prvně jmenované. Výchozím bodem treku je vesnička Farizi, která leží nedaleko městečka Čenarán (Chenaran).

Jedná se o celkem populární piknikové místo, kam se prchají během léta obyvatelé okolních měst před vedrem. Z vesnice stezka stoupá do hor kolem muslimské svatyně zvané Imamzadeh. Během následujících asi tří hodin překonáme dvě malá horská sedla. Noc lze přečkat v nevelkém plechovém útulku Khaneh shelter (též: Shahid Imani nebo Janpanah Imani), který se nachází ve výšce asi 2200 metrů. Druhý den pokračujeme na místo zvané Olang Khan, kde je další horská bouda (Modarres hut) poblíž pramene Zir Soozani Dovom.

To již jsme v nadmořské výšce 2850 metrů a přímo nad námi se táhne hřeben s několika výraznými skalními výčnělky. Který je z nich nejvyšší, to není na první pohled jasné. Nezbývá než-li spoléhat na informace od náhodně potkaných íránských výletníků. Ti zpravidla rozlišují v masívu čtyři vrcholové kóty: Binalud, Soozani I, Soozani II a Soozani III. Nejvyšší má být Binalud, ale půjde o nepatrný výškový rozdíl. Na poměrně strmý vrchol hřebene je nejlépe zaútočit hned za svítání. Výstup zabere pouze dvě hodinky a zbude tak dostatek času na cestu zpět. Pokud se nechcete vracet stejnou trasou, pak je možné sestoupit po jižním svahu směrem k osadě Someae a odtud dojet do Nišápuru, který leží na frekventované silnici z Teheránu do Mašhadu. Cestou narazíte ve výšce asi 2400 metrů na útulek Do Shahid, který slouží k výstupům vedeným z jihu.

V centrální části hřebene Binalud jsou tři malé plechové útulky s kapacitou asi 15 osob. Jejich neoficiální avšak obvykle užívaná jména jsou uvedena v popisu treku. Vlastní stan může být výhodou, zvláště pokud se chcete toulat mimo běžné trasy. Není však nutností. Bez zásob jídla se neobejdete.

Postačí běžná turistická výstroj. Hodit se mohou trekové hůlky. Na podzim a brzy na jaře je třeba teplé oblečení a spacák, čepice a rukavice.

:Do vesničky Farizi lze dojet taxíkem z městečka Čenarán. Pravidelně jednou denně sem zajíždí dokonce i mikrobus z Mašhadu. Cesta zabere asi dvě hodiny.

1. Farizi – Imamzadeh – Khancheh shelter (Shahid Imani)
2. Olang Khan – Modarres shelter
3. výstup na vrchol a sestup k vesnici Someae

Morfologie Kopet Dagu není tak divoká jako v ostatních íránských horách. Přesto zde lze podniknout mnoho zajímavých túr. Skalnaté štíty a strmější svahy se objevují především na severní straně hlavního hřbetu. V partiích tvořených žulami se občas nacházejí půvabné skalní útvary vymodelované erozí do bizarních tvarů. Výpravu sem lze doporučit především během jara, kdy jsou tyto hory nejmalebnější. Kromě centrální části pohoří Binalud stojí za návštěvu zejména málo známá pahorkatina Mazar Masged severně od Mašhadu. Hory zde připomínají pravidelně zaoblené věže muslimských svatostánků a domorodci proto nazývají toto místo Pohořím tisíce mešit (Hazar Masjed a pod.). Kvůli blízkosti turkmenské hranice je dobré mít s sebou tzv. mojávez, tj. povolení od místních úřadů, které dostanete v Mašhadu. Pokud nemáte mnoho času, pak podnikněte z Mašhadu alespoň jednodenní výlet do vesničky Kang, kterou svou architekturou připomíná známou íránskou vesnici Masule (Unesco), ale dosud žije svým vlastním životem. Naopak, pokud máte času dost, můžete z Kangu vyrazit na několikadenní trek přes celý Binalud. Z Kangu lze též podniknout jednodenní výstup na vrchol Felesken (3125 m), který je některými zdroji označován za třetí nejvyšší kótu pohoří Binalud. Z vesnice jdeme nejprve proti proudu bystřiny až na konec údol. Odtud je na vrchol necelé dvě hodiny.