Trek do kotle Fer-a-Cheval aneb Kamzičí roh, vodopády a „indické“ jezero

Pohoří Cablais nepatří mezi nijak abnormálně navštěvované kouty Francie. Pouze v zimě se ve velkolepě zbudovaném veleareálu Portes du Solei prohání tisíce lyžařů, bez sněhu zde ale na mnoho lidí nenarazíme. To ovšem neplatí pro velkolepou kotlinu Cirque du Fer-à-Cheval. Parkoviště na konci silnice praská za pěkných dní ve švech, najít místo v kempu rovněž není jednoduché. Ostatně není se divit. Míst, jakým je horský amfiteátr „koňská podkova“ totiž jinde mnoho nenajdeme.

Výlet do historie

Modelace doliny Haut Gifre začala někdy před 2 miliony lety. Hlavním tvůrcem tohoto jedinečného přírodního výtvoru byl především ledovec a následná vodní eroze. Horotvorný proces byl ukončen teprve před 12 tisíci lety a jeho výsledkem je přírodní amfiteátr Cirque du Fer-à-Cheval, největší ledovcový kotel v Alpách (evropské prvenství náleží slavnému Cirque de Gavarnie v Pyrenejích).

Až do 12. stol. nevkročila do těchto míst lidská noha, teprve založením opatství v Abondance (r. 1144) se do hor vydávají rolníci, lovci a hledači pokladů. Právě z této doby pochází pojmenování „bout du monde“ – konec světa. Odlehlost místa, špatný přístup a neschůdný terén způsobily, že lokalita byla turisticky objevena teprve na počátku 18 století. Je to dosti paradoxní situace, neboť je pár kilometrů jižněji leží rušné Chamonix, rovněž slavný Mont Blanc je odtud co by kamenem dohodil. Svérázný svět vápencových útesů a mohutných vodopádů přilákal nejprve vědce, hledající vysvětlení vzniku nevšední krajiny. Některé teorie byly skutečně pozoruhodné – od pozůstatku výbuchu dávné sopky po následek obrovské seizmické katastrofy. Otcem zdejší turistiky se stal londýnský soudce Alfred Wills, jenž nechal vystavět v r. 1854 v závěru doliny skromnou turistickou chatu Le Nid d´Aigle (Orlí hnízdo). Dnes navštíví kotlinu ročně na 350 000 lidí a je to skutečně znát. I když ne tak docela…

Kamzičí roh, vodopády a „indické“ jezero

Turistických atraktivit je v závěru doliny Giffre spousta, ale skutečného vysokohoráka z nich většina nenadchne. Jedná se totiž spíše o nenáročné, spíše pohodové vycházky. Nejzajímavější túrou se tak stává výstup k chatě Vogeale a dále k výše položenému stejnojmennému jezeru. Startovním místem je konec silnice (Plan des Lacs, kempink, parkoviště), odkud se vydáme po dobře značené stezce do hlouby doliny Giffre. Už jen samotný vstup do doliny je impozantní. Strážcem doliny je vyzývavý skalní ostroh, výstižně pojmenovaný Corne des Chamoix neboli kamzičí roh, kterému zdatně sekunduje stupňovitý trojúhelník hory Tenneverge.

Značená cesta vede nejprve lesem pravou stranou údolí a na jednom místě je dokonce zajištěna lanem. V dalším postupu se dostáváme na horské louky, kde si konečně můžeme plně vychutnat nádherný výhled do půlkruhového amfiteátru zelených hor s pentlemi vodopádů. Čím výše stoupáme, tím jsou výhledy omamnější. Cílem první části túry je chata Refuge de la Vogealle, která se tak trochu nečekaně objeví na malé ploché loučce. Odbočka k chatě je jen krátká a díky prameni skvělé vody a příjemnému posezení se jistě vyplatí. Od chaty se zároveň otevírá poslední pěkný výhled do samotného kotle Cirque du Fer-à-Cheval.

Naše cesta však nekončí. Čeká nás ještě krátký přechod po mírně stoupající louce k jezeru Lac de Vogealle (2014 m), obklopeném ze všech stran strmými stěnami hor. Severní obzor uzavírá pěkně členěný hřeben les Dents Blaches, tvořící hranici se Švýcarskem. Pokud jsme vytrvali šlapači, pak se můžeme vydat po nesnadné suťové pěšině na blízké sedlo Col de Bosetan, nabízející skutečně excelentní výhled na švýcarskou stranu hor. Ještě lepší, ale náročnější variantou je výstup na sedla Col de Sageroux a Col des Ottans (2502 m), ležící v těsné blízkosti nejvyššího bodu celého kotle – Grand Mont-Ruan (3044 m). V těchto místech narazíme na několik jištěných pasáží, na severní straně Ottans se pak setkáme s regulérní ferratou s žebříky a lany. Výhled na fantasticky členěný vrchol Dents du Midi je tou nejlepší odměnou. Vraťme se však k jezeru Vogealle, neboť to většinou bývá cílem výletu na „konec světa“. Kdo čekal nějakou tyrkysovou slzu uprostřed hor, bude asi zklamán. Jezero má spíše zelenou, navíc silně zakalenou barvu. Pokud jej však obejdeme až na severozápadní konec, otevře se nám báječný výhled. Surová, ale zároveň líbezná krajina snad nejvíce připomene scenérie z indického Ladakhu. Stejnou cestou zpět.

Restaurace Chalet du Cirque du fer à cheval a Chalet du Boret

horská chata Refuge de la Vogealle

Obvyklé věci na turistiku včetně trekových hůlek a pohorek. V létě nezapomenout na sluneční brýle a opalovací krém.

Do doliny Giffre se dostanete od Ženevy, Aosty či z jihu od Grenoblu.

Nejtěžší trek ve Francii – Tour de Oisans