Toulava: Stezka údolím Lužnice

Oblast Toulava na pomezí Jihočeského a Středočeského kraje se právem těší oblibě návštěvníků. Tento poetický kraj se pyšní řadou přírodních skvostů i historických památek. V délce 55 km krajinu protíná stezka vedená údolím Lužnice, která začíná v Plané nad Lužnicí a končí v Týně nad Vltavou za soutokem Lužnice a Vltavy. Oficiálně je rozdělena na 4 denní etapy, dá se samozřejmě jít i za kratší čas, my jsme s dcerou šly celkem 6 dní.

Přes zimu jsem pročítala stránky maminek, které chodí na vandry s dětmi, a přemýšlela co s Viktorkou podnikneme. Hledala jsem trasu, kterou by bylo možno jít několik dní s ubytováním v kempech pod stanem, protože odvahu na to spát sama někde v lese nemám. A co si budeme povídat, jistota večerní sprchy a doplnění vody je fajn. Chtěla jsem jít sama, bez další maminky, protože jsem si chtěla zkusit, jaké to je. Zároveň jsem doufala v určité prohloubení vztahu mezi mnou a dcerou a byla to super volba, moc jsme si to užily, a hlavně jsem vše mohla přizpůsobit prostě jen mne a Viktorce. K narozeninám jsem si pořídila lehký stan a nakonec jsem těsně před odjezdem kupovala ještě péřový spacák, protože můj zabíral v batohu skoro všechno místo. V neděli jsem nás zabalila, nakonec jsem zvládla do košíku pod kočárek přibrat ještě granule pro psa, a tak jel s námi.

1. Den: Planá nad Lužnicí – tábořiště Soukeník: 3,5 km

Po krkolomné cestě vlakem a autobusem, která byla s kočárkem, krosnou, dítětem a psem hodně stresující, jsme dorazily do Plané nad Lužnicí. Po zastávce na dětském hřišti jsme vyrazily po nábřeží okolo jezu Soukeník do tábořiště Soukeník. Postavily jsme stan, Viky si hrála na místním hřišti s vnukem majitelky. Večer jsme si opekli buřtíky a zalezly do spacáků.

2. Den: tábořiště Soukeník – Sezimovo Ústí – rozhledna Hýlačka – Horky u Tábora: cca 10 km

Ráno jsme se nasnídaly, usušily stan od rosy a zabalily (to vždy trvalo cca 2 hodiny). kolem Benešovy vily v Sezimově Ústí jsme pokračovaly k náměstí, odkud se dále šlo po červené přes most. Pak nás čekal první hodně složitý úsek: vymletá roklinka s kořeny. Viky to statečně vyšplhala a já kočárek nějak napůl vytáhla a napůl vynesla. To jsem ještě netušila že v podobném duchu bude velká část trasy.

Dál už byla trasa sjízdná dobře, vystoupaly jsme k rozhledně Hýlačka, odkud jsou krásné výhledy do kraje, hned pod ní je navíc hřiště. Kdo má dostatek času, může ještě navštívit zoo Tábor a dát si výbornou točenou zmrzlinu u stánku kousek od zoo. V Horkách u Tábora jsme trasu podél Lužnice opustily a vyrazily do kempu.

Dál jsme se přesunuly vlakem: ze zastávky Horky u Tábora do Malšice a odtamtud autobusem (pan řidič byl moc hodný a pomohl nám vše naložit) do Bečice. Z Bečice nás čekaly ještě asi dva kilometry do kempu pěšky. Mezi Mlýny Bejšovcův a Suchomelův jsou tři kempy, volba padla na rekreační středisko Stavorek (doporučuji rezervaci), kde jsme zakotvily na dvě noci. Kemp byl příjemný, za příznivou cenu, mají tam i dětské hřiště.

3. Den: Horky u Tábora – Tábor – Kvěchův Mlýn – Matoušovský mlýn – Příběnice – Bejšovcův mlýn – Suchomelův mlýn: s cestou na autobus do Bečic asi 19 km

Dnes nás čekal den nalehko, stan a kočárek jsme nechaly v kempu. V 6 ráno jsme vyrážely na autobus a pak navazující vlak do stanice Horky u Tábora, kde jsme včera opustily trasu. Malá se nesla v nosítku.

Kousíček od stanice je hezký altán, kde jsme daly snídani, a pak jsme vyrazily směrem k Táboru. Doplnily jsme vodu u Eleonořina pramene na okraji Tábora a pokračovaly po příjemné stezce podél vody lemované dřevěnými sochami. Stezka se proplétá po pěšině nad řekou a míjí několik starých mlýnů. Tento úsek patří k historické Příběnické stezce, kterou KČT vyznačil už na konci 19. století. Přes lávku u Harrachovky jsme odbočily z trasy a došly jsme si na oběd do stejnojmenné restaurace, Viky pak nechtěla odejít, protože tam měli trampolínu.

Další pokračování k Příběnicům nám zpestřil ještě průchod krátkým tunelem ve skále. Při překonávání visuté lávky před Příběnicemi jsem byla ráda, že tam jsem bez kočárku. I v tom horku jsme se vyškrábaly na kopec se zříceninou hradu Příběnice, osvěžení kousek dál poskytnul potůček. Malá si po cestě dvakrát schrupla v nosítku a večer jsme zase zakončily na hřišti a já zaslouženým pivem.

4. Den: Suchomelův mlýn – Dobronice u Bechyně: 7 km

Ráno opět balení, sušení, snídaně, hřiště. Vyrazily jsme kolem desáté hodiny a nevěděly, že nás čeká doslova posilovna. Chvíli se jelo dobře, ale pak začal terén, do kopce, z kopce, kameny, kořeny, kopřivy, často blízko srázu, kde jsem měla strach, že mi kočárek ujede do vody. Všechny tyhle úseky Viky vyskočila z kočárku a statečně ťapala.

Přes Stádlecký řetězový most jsme se dostaly na pravý břeh Lužnice a po pár kilometrech nás čekalo náročné stoupání k vyhlídce u kostela Nanebevzetí panny Marie, ale ty výhledy stály za to. Kolem dlouhodobě uzavřené zříceniny hradu Dobronice u Bechyně jsme přes most zamířily do stejnojmenného kempu. Zbylý čas jsme využily k praní prádla, obědu a odpočinku na hřišti.

5. Den: Dobronice u Bechyně – Bechyně – Koloděje nad Lužnicí: 15,5 km

Vyrazili jsme tradičně kolem desáté hodiny a krátce za mostem nastaly orientační potíže. Ztratily jsme značku, po úzké pěšině v obilí se špatně tlačil kočárek, situaci ještě zhoršily kopřivy. Dala jsem na radu kolemjdoucích a u kapličky před Bechyní se odpojila z trasy po cyklostezce do města. Stejně jsem potřebovala co nejrychleji do obchodu, protože nám došly zásoby a Viky už měla hlad.

Po občerstvení jsme přes Duhový most v Bechyni zamířily na Náprstkovu a Pasovského vyhlídku, kde nás opět čekal pro kočárek náročný terén. Zato výhledy na město byly vynikající. Přes další most nás stezka zavedla kolem věže pevnosti Kohoutek opět na červenou, odkud jsme mohly pozorovat místní feratu. Za Bechyní se tok řeky Lužnice zanořuje do hlubokého romantického údolí, kterým jsme došly do Kolodějí nad Lužnicí. Kemp Prima je spíše pro obytné vozy, ale je tam restaurace, fajn zaměstnanci, dostatek sprch a super veliké hřiště s trampolínou.

6. Den šestý: Koloděje nad Lužnicí – Týn nad Vltavou: 9 km

Panovalo veliké vedro, a tak jsem se snažila o brzký start. Cesta byla chvilku dobrá, ale pak se šlo po žluté značce horším terénem a únava byla už dost znát. Došly jsme na soutok Lužnice a Vltavy, rozhlédly se z mini rozhledny Semenec a zakončily putování v nedalekém Týnu nad Vltavou.

Až cestou jsem si všimla kleštiček s kontrolními razítky, která se označují do speciální brožurky trasy. K dostání je v IC v Plané nad Lužnicí. V Týnu v infocentru pak získáte za pojití trasy magnetku.

Oficiálně má trasa měřit 55 km, mne to vyšlo trochu víc i přes to, že jsem ji v jednom místě asi o dva km zkrátila. Šla jsem ještě od/k nádraží a od/k autobusu. Jít sama jen s malou a pejskem bylo moc zajímavé, hodně lidí mne cestou oslovovalo. Ptali se, co to jdeme za trasu, a byli daleko sdílnější, než kdybychom šly ve skupině. Absolvování s kočárkem nedoporučuji, je to hodně náročné. Můj kočárek je starý, ale relativně úzký a lehký. V košíku pod ním jsem měla jen část stanu, náhradní duši a pumpičku, pro psa granule a litr a půl vody. Pod řidítky jsem měla připevněné karimatky, náhubek pro psa a misku. Viky v obtížných úsecích musela po svých, naštěstí krásně spolupracovala. Jen když byl prudký svah a klouzaly jí nožičky, jsem musela sjet s kočárkem a pak se pro ni vracet.

Přejeme hodně šťastných kilometrů

Vendy, Viky a Gyreček

• tábořiště Soukeník
• tábořiště Harrachovka
• Penzion Příběnice – tam je v sezoně otevřená i restaurace.
• kemp a hospoda Country
• tábořiště Saloon
• Rekreační středisko Stavorek
• kemp Dobronice
• kemp Orion
• kemp Prima

Oficiální dělení do 4 etap:

1. Planá nad Lužnicí – Tábor
2.  Tábor-Bečice 
3. Bečice – Bechyně 
4. Bechyně – Týn nad Vltavou.   

Trasa je doplněná velkým množstvím informačních tabulí, včetně doporučení, co navštívit ve městech na trase.